Ve chvíli, kdy se děti rozlétnou z rodného hnízda do světa, se diametrálně nezmění život pouze jim, ale také rodičům. Protože se jedná o velkou životní změnu, často obrátí život doslova vzhůru nohama. S klinickou psycholožkou Mgr. Lenkou Šnajdrovou jsme zmapovali možnosti, jak si z teskné situace pomoct.
Ve zdravém těle zdravý duch, říká se. Nakolik toto úsloví platí a jak můžeme pohybem a zdravým životním stylem ovlivnit naše mozkové funkce, myšlení, ale třeba i náladu. Zeptali jsme se odbornice na zdravý životní styl, Bc. Kristýny Báčové.
Stres, neustálé sledování zpráv, nejistota z toho, co bude nebo složitost pochopení vlastní existence. To vše v poslední době rezonuje mezi lidmi a pro mnoho z nich je to velmi psychicky náročné. Co ale s tím? Jak vše zvládnout? Je třeba sport správným katalyzátorem? O tom všem jsme si povídali se sportovní psycholožkou Veronikou Balákovou.
Patřil několik let mezi top světové manažery Microsoftu. Byl opravdu dobrý, ale taky tak moc pohlcený prací, že skončil v těžkých depresích a nakonec i v léčebně. Jan Mühlfeit už v technologickém gigantu nepracuje, nyní je globálním stratégem a mentálním koučem mnoha sportovců. “Chybí nám lídři, a to nejen ve sportu. Moc jich bohužel není. V tom vidím do budoucna trabl,” říká v rozhovoru.
Běháte? Skvělé. Jezdíte na kole? Paráda. Snažíte se být jakýmkoliv způsobem v pohybu? Tak pro sebe děláte rozhodně dobře. V téhle době je to totiž o to víc důležité. Depka, nechuť, letargie, vztek jsou stavy, které se stále plíží kolem nás a jsou připravené se do nás zakousnout. Vím, že je těžké nerezignovat, ale vzdát se je cesta k postupnému propadnutí do světa temných myšlenek. Sport je skvělý v tom, že vás učí překonávat se. Jdete ven v dešti, zimě, vstanete z gauče a vyrazíte i když se vám strašně nechce. Ale to jsou právě ty momenty, ze kterých můžete čerpat a nabírat sílu.
Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál. V rozhovoru mluví o tom, jak být pozitivní i v dnešní době špatných zpráv a jistot v nedohlednu.
Sebrat se, odejít do cizí země si srovnat myšlenky, chce určitě notnou dávku odvahy. Koučka, jogínka a nutriční terapeutka Kristýna Báčová to udělala. Odjela do Barcelony, kde dva roky na sobě pracovala, aby se zpět domů vrátila klidnější, šťastnější, se srovnanou hlavou, a to i díky józe, které tam propadla. Všechny své poznatky se snaží předávat dál, a tak učí ostatní, že změnit léty zažité zlozvyky prostě jde. Jen to není hned. “Moc si na sebe nakládáme, a přitom stačí dělat malé, ale postupné kroky, “ říká Báčová.
Běhám. Jezdím na kole. Chodím ven. Našel jsem sílu a postupně se vymaňuji z klinče svých démonů. Každý den je pro mě vlastně výzva a přiznávám, že ne vždy ale řeším svoje chmury ideálně. Spoustu věcí se učím řešit nově a jinak. Spousta věcí se povedla, řekl jsem „NE“ času na sociálních sítích a omezil je na minimum. Zvednul jsem zadek a dal se pohybu. Konečně.
Jsem emotivní člověk. Spoustu věcí si častokrát moc beru a díky tomu jaký jsem, mám tendence upadat do sebelitování a následně černých myšlenek. Tohle vše se zákonitě přenáší i do radosti ze sportování, běhu, kola, do kupících se zdravotních trablů, které mě poslední měsíce provázejí, do běžného života. Měsíc sám kvůli v srdci v karanténě, svět, kterému úplně nerozumím, pochybnosti o sobě samém, tohle vše mě drtí a podepisuje se na mé radosti ze života.