Překážkové závody typu Spartan Race zdaleka nejsou jen o fyzické zdatnosti. Tou největší překážkou totiž často bývá naše psychika. Pomůže mentální příprava? A jak překonat strach nebo krizi uprostřed závodu?
► Zajímá vás to od začátku? Mrkněte na celou sérii o přípravě na trojnásobný Spartan Race.
Při přípravě na Spartan Trifecta Weekend mi brzy došla jedna věc: být silnější a rychlejší nestačí, když mi pod nohy hází klacky můj vlastní mozek. A že se to v něm strachy, pochybnostmi a všemožnými errory jen hemží!
Jsem nešikovná, uklouzne mi to. Tohle nikdy nepřeručkuju, mám slabé ruce. Jak se mám sakra soustředit, když to v mojí hlavě nonstop hučí jako ve včelím úlu?
Některým jsem za tu dobu sebrala vítr z plachet, na jiných ještě musím zamakat. Co mi pomáhá, ale prozradím až na konci článku. Nejdřív jsem se totiž zeptala zkušenějších – konkrétně naší Verči, která je ve světě OCR závodů (jako) doma. Co mi poradila?
Práce s hlavou je někdy těžší než práce s překážkou
Natrénovat na závod je jedna věc. Druhá část úkolu je přesvědčit hlavu, že na to opravdu máte. A není to jen strach před závodem, nervozita, ale i obava z konkrétních překážek – výšky, vody… Ne nadarmo se říká, a to hlavně o ultra, že trénink tvoří jen část úspěchu. Většinu závodu běžíte hlavou, protože ta rozhoduje, jestli budete pokračovat, nebo se složíte jako domeček z karet.
Před závodem je dobré si říct, co funguje konkrétně na vás. Cítíte se líp, když víte naprosto přesně, do čeho jdete? Kde zaparkujete, co budete mít na sobě a jak přesně bude vypadat ta překážka? Pak si to nastudujte – klidně udělejte poznámky, vytiskněte mapku, mrkněte na videa a sbírejte tipy.
Někdo jde radši do neznáma a nechce dopředu nic vědět, protože by taky mohl zůstat doma. V obou případech je dobré se po nachystání rozptýlit, odlehčit hlavě a přijít na jiné myšlenky. Ideálně jinou činností, s partou kamarádů, s rodinou… prostě jinak než přemýšlením, jaký bude závod.
Je to jen další výzva
Uvědomte si, že žádný učený z nebe nespadl. Nejste první ani poslední, před kým stojí výzva. Můžete se na to vykašlat a radši sedět u televize – ale o čem pak budete vyprávět vnoučatům? Jak jste proseděli gauč a koupili si nový? Berte to jako dobrodružství, další výzvu v životě, kde o nic nejde. Start–cíl, nic víc!
Věřte, že jakmile závod odstartujete, spousta myšlenek se změní a uleví se vám. Nejhorší je vždy nervozita těsně před startem. Bojíte se něčeho v závodě? Nebojte se říct si o pomoc nebo o ukázku, jak se to dělá. Máte hrůzu z výšek? Pokud závodíte v kategorii Open, vždycky vám někdo rád pomůže dolů. I nahoru – hlavně pánové dámám při přelézání zdí. Než váhat, jestli do toho půjdete a co vše se může stát, raději seberte odvahu a udělejte to hned. Čím déle si překážku, umělou nebo přírodní, budete prohlížet, tím vám bude hůř.
Dostali jste se do krize uprostřed závodu?
Zhodnoťte, co už máte za sebou – jestli vás krize opravdu ohrožuje, nebo jde jenom o psychický stav. A pokud jde o fyzické vyčerpání, zvažte, jestli má rychlé řešení. Mnohdy si stačí jen trochu odpočinout, napít se, sníst něco sladkého – a bude líp.
Pokud jde o propad v náladě, nástup strachu nebo únavu, zkuste si připomenout, co všechno už jste zvládli. Prošli jste těžkými momenty, zkouškami – a vždycky to skončilo, vždy jste se z toho vyhrabali. V závodě to není jiné. Trpíte – ale nakonec do cíle dojdete. Nemusíte běžet, můžete jít, ale světlo na konci tunelu se nakonec objeví. Dostanete medaili, budete na sebe pyšní a budete mít dobrý pocit sami ze sebe. Mezitím si zkuste vizualizovat, jak přeskakujete oheň, jak si dáte odměnu, převléknete se, najíte a odpočinete si.
Po doběhnutí pak emoce nedržte v sobě – povídejte si s ostatními, sdílejte zkušenosti i pocity. Třeba zjistíte, že to má spousta lidí kolem vás podobně. A sdílené utrpení? To je vždycky menší utrpení!
Co pomohlo mně?
Sbírat drobné úspěchy
Plnit tréninkový plán, posouvat maximálky a zaznamenávat pokroky. Zní to jako fyzická práce, ale ovlivní i psychiku. Hodně. Jakmile jednou pokoříte hranici 20 kilometrů nebo konečně přeručkujete Monkey Bars, najednou mnohem snáz připustíte, že to zvládnete i příště.
Prolomit prokletí
Znáte fenomén sebenaplňujícího se proroctví? Jde o jev, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď. Typicky se ho dopouští rodiče, učitelé a jiné autority, jejichž „nálepku“ pak přijmeme za vlastní, ztotožníme se s ní a jednáme podle ní. A tak jsem se rozhodla, že ji sloupnu. Na tom, že nejsem „zrovna nejšikovnější“ a „pohybově nadaná“, sice může být kus pravdy, ale vytrvalým tréninkem z něj postupně dělám menší a menší kousek.
Odložit nepotřebné myšlenky
Pro mě jedna z nejtěžších disciplín. Můj mozek profesionálního overthinkera totiž většinu bdělého času funguje jako lunapark: dům hrůzy střídá horská dráha, ze které rovnou skočíte na atrakci s volným pádem. Jé, labutě! A balónky!
Před odjezdem na závodní víkend si proto sepisuju seznam povinností, ke kterým se chci vrátit, ale nechci je nosit v hlavě. Jiné starosti se pak snažím pomyslně odložit spolu s batohem, který před závodem nechávám v úschovně. Při posledním Beastu v Maďarsku skvěle zafungoval i memory test. Když musíte 15 kiláků v hlavě opatrovat náhodnou kombinaci čísel a písmen, na jiné výmysly už moc nezbývá kapacita.
Nebýt v tom sama…
Když se mi během přípravy do něčeho fakt nechtělo, slíbila jsem to někomu jinému. Třeba že si s celou partou zaplatíme kurz lezení, protože ho mám v tréninkovém plánu, nebo že fakt přijdu na ty intervaly na atletickém stadionu. V samotném závodě mi pak pomáhá, když si uvědomím, jak rozmanitá banda lidí na Spartan Race chodí. Pro někoho je to vůbec první souboj s vlastní kondicí a někdo jde obhájit minulé umístění na bedně. Do hlavy jim nevidím, ale myslím si, že se v každé z nich nějaká ta bitva odehrává.
…a zároveň být jen sama za sebe
Ve výsledku je úplně šumák, co si o vás kdo myslí. Jakkoliv sobecky to může znít, nejdůležitější člověk, se kterým stoprocentně strávíte celý zbytek života, jste vy. Jak závod prožijete a co si z něj odnesete, se proto počítá nejvíc. :-)
Přečtěte si také:
- Podvody na talíři: skryté cukry v potravinách, které si dáváte do košíku každý týden
- Glukózová horská dráha: co mi změnilo energii i chutě na sladké
- Kdyby bylo hubnutí jednoduché, byl by štíhlý každý
- Marketingový trik jménem „bez přidaného cukru“. Co to doopravdy znamená?
- Běžecké boty se nevybírají podle barvy. Tohle rozhoduje mnohem víc