Cyklistický trénink a jak získat sílu
jednoduchý. Počasí na pytel, takže většinu plánu jsem plnil na trenažéru. A to bylo pro moji psychiku terno. Naštěstí mi dorazilo kolo, na kterém Strade Bianche pojedu. Ale pěkně postupně…
Žádný software vám nenahradí tréninkový plán. Může vám ale pomoct s jeho plněním. Aplikací, které se zabývají evidencí a vyhodnocením aktivit, je nepřeberné množství. Všechny se ale zabývají pouze tím, co jste už absolvovali. MySasy je o krok dále a na základě měření variability srdeční frekvence vyhodnocuje aktuální stav vašeho organismu.
Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně přijímat daleko větší výzvy a nadšenou touhou jít dál. Tohle je pro hlavu neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší jsou rozhodně ty první měsíce tréninku, než k tomu dojde. Je to trochu pachtění, vy máte pocit, že i když tomu dáváte maximum, tak stojíte na místě. Je to těžší období, ale když přijde ten zlom, tak jste jak nabuzený teeneger, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke svému partnerovi. Jste totiž silnější, než jste si původně mysleli.
Ty kila! Kdo jezdí trochu víc na kole, tak ví, že tahat sebou zbytečné kilogramy je terno. Po rovině to tak nějak jde, ale jakmile se silnice trochu zvedne, není to dobré, vlastně na prd. A tak s tím musím bojovat a rovnou říkám, že to opravdu bude pro mě ten nejtěžší úkol. Naštěstí mi můj trenér vytyčil tyto zásady a díky nim to, myslím, zvládnu.
Vždycky jsem říkal, že trénink doma není ono, že jezdit v obýváku mě nebaví, že si to raději odjezdím venku, byť v mrazu. Člověk se někam podívá, nadýchá se čerstvého vzduchu a je to pořád klasická jízda na kole. Trenažer, kde je kolo na pevno uchycené, ani se nehne a člověk tak kouká maximálně na televizi, mě úplně nelákalo. Měl jsem dokonce úplně obyčejný trenažér, ale znamenalo to opravdu jen šlapat a pustit si u toho film, i tak to byla celkem otrava a přišlo mi, že jde víc o trénink hlavy než těla.
Začíná noc. Se zkracujícím se dnem a klesajícími teplotami ubývá možností absolvovat plnohodnotný cyklistický trénink. Pokud byste chtěli vést polemiku, zda je pro cyklistu vhodnější v zimě trénovat venku anebo na trenažéru, nedostanete jednoznačnou odpověď. Přibližme si alespoň některé tréninkové segmenty, ve kterých lze trenažér alespoň částečně využít.
Táhne mi na padesát, mám kila navíc, častěji hledám výmluvy a už pár let zažívám lehké vyhoření. Jsem prostě obyčejný chlap své generace. Popravdě nejsem v tomto ohledu zase tak výjimečný. Jediné, co mám snad trochu jinak, je velká operace srdce před jedenácti lety.
Zkracující se dny v zimním období, nízké teploty, sníh anebo ve městech nevhodné rozptylové podmínky mohou nejen cyklisty na blíže neurčenou dobu uvěznit pod střechou. Pokud je jízda na kole nezbytnou součástí vašeho tréninkového plánu anebo života, představuje vhodnou alternativu zakoupení některého cyklotrenažérů. Pojďme si představit jejich jednotlivé typy.
Großglocknerská vysokohorská silnice je nejvyšším rakouským horským průsmykem a mezi evropskými pasy opanuje sedmou příčku. Je pravidelnou součásti prestižních cyklistických závodů a metou rekreačních silničních cyklistů, kteří zde bojují s časem, převýšením, nebo jako já – s počasím. Pojďme si trasu projet společně.
Valanghi znamenají v Italštině laviny a právě tak říkají freerideři oblasti pískovcových svahů ve vnitrozemí východní Sicílie. Nevíte, jestli chcete takovou jízdu zažít? Podívejte se na video.
Ať už je venku jeden z těch jasných mrazivých dnů, nebo jsme už projeli ty nejzábavnější trasy na Zwiftu, někdy nás to táhne i v zimě na kolo ven. Jak se obléct a co dělat, abychom neumrzli, čím lze nahradit třeba zimní cyklo kalhoty a jak podomácku vyřešit utěsnění bot?
Život profesionálního cyklisty je jeden velký cirkus. Přesouvání se sem a tam po celém světě, spousta nocí po hotelích a závodů. Domů se během roku moc nepodívá a na další svoje zájmy není téměř čas. Jenže minulý rok byl úplně jiný, covid změnil chod úplně všeho a samozřejmě se dotknul i života cyklistického. Český závodník z týmu Alpecin Fénix Petr Vakoč se rozpovídal o tom, jak on vnímal všechna omezení, zrušené závody a vůbec nejistotu, která panovala samozřejmě i v cyklistice.