Vybavení na kolo, recenze a inspirace
Kolo. Pro mnohé z nás nejen dopravní prostředek nebo sportovní náčiní, ale součást životního stylu a spolehlivý parťák pro volný čas, na kterého nedáme dopustit. Dnes kolo slaví svůj světový den a my si proto společně s pojišťovnou Kooperativa se podíváme na to, jak své kolo nejlépe pojistit, jak zamezit krádeži, i jak udělat maximum pro jeho nalezení.
Hudba se pro mnohé sportující stala nedílnou součástí jejich tréninků a jeden už má skoro pocit, že bezsluchátkový běžec nebo návštěvník posilovny je snad ohrožený druh. Zvláště u těch, kteří se pohybují venku na stezkách nebo v provozu, by měl být výběr sluchátek co nejvíce podpořen rozumem, protože rvát si do uší na plný pecky muziku a navíc ještě se zapnutým aktivním potlačením okolního ruchu (ANC) je čirým hazardem. Zajímavým řešením, jak poslouchat hudbu a přitom mít kontakt s okolím, se jeví třeba hrající sportovní brýle Soundeus Soundglass 5S.
Advertorial Prádlo z dílny Sensoru dopřává komfortní klima, ať už jste uprostřed parného léta, bičováni ledovým větrem za polárním kruhem nebo lezete ve stínu severní stěny Malého Kežmarského štítu. Nezávisle na ročním období však kladou důraz na to, jak oblečení od Sensoru vypadá a jaký z něho mají pocit, když ho nosí. Proto každou sezonu kolekci vylepšují a oživují.
Když si chce dneska člověk zajezdit na kole, nabízí se mu mnohem víc možností, než to bývalo dřív. Do velké míry za to můžou moderní technologie, které otevírají nové příležitosti. Týká se to hledání nových lokalit i zdolávání prudkých terénů s podporou motorů eBiků.
Aby bylo jasno hned od začátku, titulek platí samozřejmě i obráceně, protože “zamindrákovaný” trouba se najde všude. Jedna z prvních otázek, na kterou se mě okolí často ptá, je ta, zda nemám na silnici strach. Strach asi není to správné slovo, spíš jde o směsici respektu a obezřetnosti. Je to pro mě stejné, jako když jdu přes přechod, nebo třeba rozespalý v noci po schodech na malou. Dávám si majzla, snažím se předvídat a nedělám ze sebe neporazitelného. V provozu o to víc.
Petr Jaderný vulgo “Cyklomagor” je kluk z Polabí, který své přezdívce dělá velmi dobré jméno. Vždy si šel tak trochu svou cestou a dělal v tréninku věci, které v moudrých příručkách nenajdete a většina z nás nedělá. Vždycky ale poslouchá své tělo a nejde přes fyzická omezení. Kolo je jeho emoční katalyzátor, skvělý facebookový deník zase ten myšlenkový. Vtipné, čtivé a barvité zápisky života v sedle z něj dělají nejzajímavějšího cyklistického glosátora u nás.
Kdo trochu jezdí na kole, ví, že mít pozadí v co největším komfortu, je prostě základ. Není nic horšího, než když vaše hýždě díky levné vložce v kalhotách zažívají peklo. Někdy mám pocit, že kdyby tam dal výrobce kuchyňskou rukavici, tak by snad udělal i líp. Pokud na kole trávím více jak třihodiny, a to několikrát týdně, zaslouží si můj zadek rozmazlovat. Do tréninku se snažím šlapat, co mi čas a zdravotní omezení dovolí, takže se o svoji tělesnou schránku musím starat co nejlépe. To se totiž vyplatí.
Pokud vám přes zimu uzrálo v hlavě rozhodnutí, že je načase začít se silniční cyklistikou, tak cenovky na značkách čerpacích stanic vás v tomto směru bezpochyby jen utvrdily. Aby se z vaší zábavy nestala jen jednosezónní záležitost, další díra na peníze, případně noční můra vašeho ošetřujícího lékaře, přečtěte si pár tipů, které vám pomohou na vaší cestě za šťastnými kilometry.
jednoduchý. Počasí na pytel, takže většinu plánu jsem plnil na trenažéru. A to bylo pro moji psychiku terno. Naštěstí mi dorazilo kolo, na kterém Strade Bianche pojedu. Ale pěkně postupně…
Arctic World Tour: Šest „etap“ v celkem osmi zemích dalekého severu. Italský cyklista Omar di Felice si vytyčil extrémní trasu, kterou chce nejen ukázat, co jeden člověk na kole v mrazu dokáže, ale také upozornit na klimatické změny přiblížit život v arktických oblastech. Jeho „závod“ s mrazem a živly sledujeme online a vy můžete také.
Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně přijímat daleko větší výzvy a nadšenou touhou jít dál. Tohle je pro hlavu neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší jsou rozhodně ty první měsíce tréninku, než k tomu dojde. Je to trochu pachtění, vy máte pocit, že i když tomu dáváte maximum, tak stojíte na místě. Je to těžší období, ale když přijde ten zlom, tak jste jak nabuzený teeneger, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke svému partnerovi. Jste totiž silnější, než jste si původně mysleli.
Ty kila! Kdo jezdí trochu víc na kole, tak ví, že tahat sebou zbytečné kilogramy je terno. Po rovině to tak nějak jde, ale jakmile se silnice trochu zvedne, není to dobré, vlastně na prd. A tak s tím musím bojovat a rovnou říkám, že to opravdu bude pro mě ten nejtěžší úkol. Naštěstí mi můj trenér vytyčil tyto zásady a díky nim to, myslím, zvládnu.