Zavřít
Ke štěstí mu v karanténě stačil cyklistický trenažér. Ale po třech týdnech se pobyt doma začal zajídat. Foto: Vít Kněžínek

10. 4. 2020 8:00

Je znám jako běžec z Botárny. Fyzičku trénuje ale rozmanitými způsoby

Skvělých časů jako půlmaraton za 1:14 a pětku pod 16 minut však nedosáhl nekonečným běžeckým drilem. Svůj trénink se nebojí okořenit dalšími sporty a běh na určitou dobu i vysadit. Řeč je o našem redaktorovi Vítku Kněžínkovi (jež má blog Botárna). Jak trénuje a prožívá tyto dny?

Situace, která panuje u nás ve světě je pro většinu vytrvalostních sportovců dokonalá pohroma. Žádné závody, omezení vycházení a pohybu venku. Chybí motivace a ztěžují se i podmínky k tréninku. Běžci jsou na tom (minimálně v ČR) ještě relativně dobře, protože pro svůj trénink nepotřebují plavecký bazén, ani žádné jiné nedostupné místo, nebo službu.

Obrovskou výhodu mají běžci žijící v malých městech a na vesnicích, kde je to do přírody kousek a jejich možnost tréninku se tak v podstatě nezměnila. Když ale bydlíte uprostřed velkého města, tak je situace o něco složitější. A pokud u toho sedíte celý den doma, protože do práce nechodíte, nebo máte home office, tak je z toho pořádně prekérní situace.

Fyzická kondice v době karantény

Mě karanténa “uzamkla” v bytě v Ostravě Porubě. Nějaké možnosti venkovního sportování by se sice vymyslet daly, ale obzvlášť v prvních týdnech pandemie mi to přišlo zbytečné pokoušet. Žádné závody v dohledné době neproběhnou, tak stejně nemělo smysl celou situaci hrotit. Navíc jsem měl jednu obrovskou výhodu – cyklistický trenažér.

Většina lidí mě dlouhodobě vnímá jako běžce, ale stačí se podívat na můj profil na Strava.com a je jasné, že to s tím během nebude zase tak horké. Pravda, je to jediná disciplína, ve které se aktivně účastním závodů a které věnuji hodně prostoru nejen z praktického, ale i z teoretického hlediska – i proto, že mě běžecká branže živí. Skladba tréninku tomu ale tak úplně neodpovídá. V zimě běžky a skialpy, od jara silniční i horské kolo, koloběžka, turistika… Sportů, které pravidelně střídám je poměrně velké množství a vzhledem k tomu, že jsem ryze rekreační sportovec mi nevadí, když nějakou dobu nemůžu běhat a místo toho se věnuji něčemu jinému.

I díky tomu mi od konce zimy vzrostl cyklistický výkon zhruba o 20 procent. Hodina intenzivních intervalů na cyklistickém trenažéru bylo všechno, co jsem během karantény potřeboval ke štěstí, udržení dobré formy i zlepšování fyzické kondice.

Už je to dlouhé. Co mi chybí?

To platilo první tři týdny. Pak už se pobyt doma přece jen začal zajídat a já byl rád, že jsem se dostal na pár dní do Luhačovic, kde jsem na vylidněné cyklostezce kolem místní přehrady mohl provětrat koloběžku i svou hlavu na čerstvém vzduchu. Se zlepšujícím se počasím bude karanténa (ať už povinná, nebo dobrovolná) čím dál náročnější a otravnější, ale minimálně v rámci České Republiky se zdá, že se začíná blýskat na lepší časy.

Co mi během současného stavu opravdu chybí? Kavárna. Postrádám nejenom dobrou kávu, ale i své oblíbené místo, kam jsem se jedno dopoledne v týdnu uklidil s počítačem a poslouchal ruch kolem sebe. Čas pak utíkal velmi rychle. Za sebe musím říct, že se mi v takovém prostředí pracuje velmi dobře a spousta dobrých nápadů se rodí právě tam.

 class=
Plánů mám tolik, že se doma rozhodně nenudím. Foto: Vít Kněžínek

Co se zbylým volným časem, který člověk při pobytu doma má? Troufám si o sobě říct, že jsem poměrně tvůrčí a kreativní bytost. Můj čas vyplňuje psaní, grafika a práce s fotkami (bohužel vesměs archivními)… Činností, které bych měl, nebo minimálně chtěl realizovat je dost na dalších několik karantén. Některé souvisí s pracovními povinnostmi, některé jsou čistě pro radost. Díky tomu prakticky nesleduju žádné filmy a seriály a i na čtení došlo spíš nárazově. 

Vraťme se ale k té motivaci. To je totiž v současné době poměrně ožehavé téma. Závody se plošně ruší, přesouvají a nikdo v tuto chvíli neví, jaká bude situace do konce roku. Za sebe mohu říct, že mám obrovské štěstí. Za deset let, co aktivně běhám, jsem už zvládl dost závodů na to, aby mi to v tuto chvíli nijak zvlášť nechybělo. Jaro a léto letošního roku s sebou sice neslo plány na zlepšení osobáku na pět kilometů na čas v rozmezí 15:30 – 45, absolvování kultovní srdcovky ŠUTR54 a v neposlední řadě i účast na horském Scenic Trail 50k ve Švýcarském Luganu.

Nedá se ale nic dělat. Hory ani za rok nikam nezmizí a příležitostí k tomu si pořádně zazávodit bude ještě celá řada. Místo toho bude o to víc času na vlastní běžecké i cyklistické projekty ve stylu FKT (fastest known time) a vícedenního bikepackingu. Zkrátka vyrazit do terénu. Sám, nebo s několika málo dobrými příteli a čas strávený “tam venku” si pořádně užít. Jde to i bez startovního výstřelu, moderátorů a cílové medaile.