Je 5:30. Nemůžu spát, a tak vstávám. Teď přijde scéna, kterou zná skoro každý. Procházím kolem zrcadla, sjedu se pohledem a hned vím, že je na čase zase začít něco dělat. Tuším to popravdě už o dost déle, ale teď se ten impuls nějak zhmotnil a mám toho právě DOST! Nejdřív ale espresso. Sedím a dumám nad superplánem. Ten přichází a já vás chci strhnout sebou. Jste na úplném začátku nebo o rozběhnutí se přemýšlíte? Tak pojďte do toho se mnou.
Beru do ruky hodinky, nastavuji tréninkové plány, vybírám Trenéra. Volím si hodnoty opravdu realisticky. Kolik běháte v týdnu? No, nic, no. Asi průměrné tempo běhu? Odhaduji 8 min/km. Posílám virtuálnímu Trenérovi informaci, že mi nejde o rychlost, ale že chci časem hezky uběhnout (zatím) pět kilometrů. Pak bych rád postupoval na desítku a za takovým způsobem bych mohl za rok uběhnout čistě pro radost půlmaraton, a to buď někde po lesích, nebo třeba na RUNGO.cz něco připravíme
Jelikož jsem už deset let po operaci aorty a chlopně, díky dědičné nemoci nazvané Marfanův syndrom, musí být „pomalost“ vlastně mé druhé jméno. Nesmím být dlouho na vysokých tepech. Naučit tělo dobře pracovat v nízkých hodnotách zabere dost času, to už znám. A teď bych měl vše podstupovat znovu? Rozhodně.
Ještě než se zvednu, zjišťuji, že tohle ráno jako by třímalo v rukou kladivo procitnutí a jalo se mě snad umlátit. Vždyť já budu muset zásadněji překopat i jídlo. Ono už to v mém věku jen pohybem půjde o dost hůř. Vždyť já nebudu moct… V lehké panice na sebe házím oblečení (ach, kde jsi mé odhodlání z blízké minulosti), boty a jdu na to. Vím, že tohle bude boj, hlavně v začátku, ale prožil jsem si to už několikrát, tak bojuj Marku.
O x minut později
První běh po dlouhé době a mě čekala rána do hlavy v podobě tréninku, který těm chytrým Garminům řekne, jak na to jsem. Lehký rozklus, pak Trenér ordinuje, že mám napálit pět minut tím nejrychlejším možným tempem. Zní to taaak snadno. Musím přiznat, že to tak zlé nebylo. Zvolil jsem totiž taktiku moudrého starce a nechoval se, jak mladý býček. Rozumné rychlejší tempo (myšleno na mě). A za pár minut už sedím zase doma.
Sprcha, druhé espresso a hlava začíná zase myšlenkově pulsovat. Plán máš, teď co s tím jídlem. Chce to určitě zmenšit porce, jíst vícekrát za den a vyhodit blbosti (byť těmi jsem se zase tedy tolik necpal, jen občas colu, sirup, lízátko. Nesmějte se). Zní to všechno strašně jednoduše, že? No povíme si za měsíc.
Pokud začínáte, jste na svoji lenost rozzlobení nebo vás zdobí pár kilo navíc, občas tápete sami v sobě a máte chuť to alespoň trochu zkusit změnit, tak právě pro vás, pro nás, jsem založil facebookovou skupinu Rungo.cz pro úplné začátečníky. Skupina je uzavřená, členy schvaluji já a budu rád, když se v ní budeme všichni cítit svobodní bez nějakého studu.
Váš Marek