Zavřít
Každá distance má své správné načasování. Nepřeskakujte období zrychlování. Foto: Mārtiņš Zemlickis, Unsplash

9. 5. 2020 5:00

Kdy je čas na desítku, půlmaraton a kdy na královskou distanci?

Nedávno jste začali běhat, šilháte po metě deseti kiláků a někde vzadu v hlavě už cinká medaile z půlmaratonu o medaili z maratonu. Je to lákavá cesta. Jste ale připraveni na běžecké vyhoření z nedostatku motivace, nebo zvážíte variantu, kterou vám teď nastíníme?

Po prvních dvou měsících vašeho běhání na sobě vidíte ohromné pokroky. Běháte svých tři až pět kilometrů, ale „až uběhnu deset, to bude teprve něco!“, vzhlížíte k metám, které pro vás ještě nedávno byly z říše snů.

S vidinou placky na krku, která však není za umístění, nýbrž za doběhnutí, se ženete natahovat vzdálenost. Takoví jsme téměř všichni a uspokojení z pokoření nové distance nás naplňuje štěstím, endorfiny. Pojďme si říct, co máme za možnosti a jaké jsou jejich výhody či nevýhody.

Hltač vzdáleností

Překonat sám sebe nás naplňuje uspokojením, že nepatříme do starého železa, a posiluje to naše sebevědomí. To je v pořádku. A tak záhy od chvíle, co se rozběháme, chceme víc, třeba uběhnout deset kilometrů. Jenže sotva se nám to podaří, najednou přichází pocit prázdna, cíl zdolán, co dál? Půlmaraton by byl něco mezi nebem a zemí! A tak trénujeme dál a přihlásíme se na závod, abychom si motivaci pojistili.

Den D je tu a stavíme se na start závodu, kde cílem není snový čas, ale pouze doběhnout a nezkolabovat. Za kolik to bude, netušíme. Zvládli jsme to, cílová lajna. Jsme chlapáci, to bezesporu, protože 21,1 kilometru si fakt zaslouží potlesk, nojo, ale co teď s tou motivací? Maraton!

A po maratonu ultra. Tedy při troše štěstí. Popravdě toho štěstí musí být víc, než jen trochu. Touto cestou jste si pravděpodobně zadělali na přetížení těla. Navyšovali jste zátěž příliš rychle a odnesla to Achillovka, hamstringy, nebo něco jiného. Pokud jste došli až k ultra ve zdraví, stejně není vyhráno. Všechno jste zdolali během dejme tomu dvou let, co dál? K čemu se upnout, co je víc než ultra?

Ve zdraví a s nekončícím nadšením

Není třeba spěchat. Máme možnost si nastavit cíle tak, aby nás tolik fyzicky nehuntovaly, mákli jsme si a pořád tu byla motivace.

Vraťme se k desítce. Ať se klidně stane vaší modlou, zůstaňte nějaký čas u ní a zlepšujte se. Poprvé jste ji uběhli? Jaký byl čas, 70 minut? Zatleskejte si a stanovte si za cíl natrénovat tak, že až ji zaběhnete příště, bude to rychleji, abyste si dali takzvaně osobní rekord, osobák. U pokořování osobáku na desítku setrvejte aspoň jednu sezónu. Garantuju, že to bude stejná zábava a radost, jako pokořit novou vzdálenost. U překonávání času na stejné distanci jde však o motivaci téměř nekonečnou, vždycky můžete být příště rychlejší a přijít ono uspokojení. Nebo se to nepodaří a pokusíte se o to příště.

Už dávno se nevydáváte na desítku s otazníkem, zda ji vůbec doběhnete. Jste na tom tak dobře, že to víte, a dokonce tušíte s přesností na sekundy, za kolik ji dáte. Paráda, je čas ohlédnout se po další metě, půlmaratonu. Nejenže díky předchozím tréninkům tušíte, že ho nějak dáte až do konce, ale už máte z dřívějška zkušenosti a víte, jak nepřepálit start, jak si rozvrhnout tempo, a v hlavě si tipujete, za kolik ten první půlmaraton dáte. Vaše tělo navíc měsíci tréninku na nepřemrštěné vzdálenosti zesílilo a pravděpodobnost zranění při půlmaratonu se rapidně zmenšila.

Půlmaraton je za vámi, možná nedopadl dle představ, možná dokonce nad očekávání lépe, na medaili jste hrdí tak jak tak. Je to nová zkušenost a nastala doba, začít si zlepšovat čas na půlmaraton.

Kdy přichází čas pokořit královskou distanci? Myslím, že to nemusím psát. Když poslechnete rady letité běžkyně, která slyšela stovky běžeckých osudů a zvolíte druhou variantu plánování cílů, sami budete zkušení a poznáte, kdy je správný čas zkusit maraton.

Zavřít