Zavřít
Na co myslíte, když už nemůžete? Foto: Nourdine Diouane, Unsplash

9. 6. 2020 5:00

Na co běžec myslí, když už nemůže?

Každý z nás někdy začínal s během. Ať už jako malý capart, nebo v dospělosti, kdy člověku sem tam ulétne z úst něco, čeho později lituje – i když to v danou chvíli může mít velký terapeutický efekt. Pojďme podrobněji prozkoumat slovník zvolání úpících, začínajících i pokročilých běžců. Kolik položek z deseti jste už někdy použili?

Podle posledního sčítání lidu věří v boha asi 20 procent obyvatel České republiky, zhruba jedna třetina se označila za nevěřící a zbytek neuvedl v tomto směru vůbec nic. Je tak velmi zarážející, jak často začínající běžci doslova popírají statistiky:

Ježíši!

Není výjimkou, že Boží Syn nechá ubohé začátečníky odkázané na sebe. Nevyslyšení se pak po dalším kilometru pokoušejí dovolávat ještě výš:

Pane Bože! Pane Bože!

Nejvyšší kalibr tímto směrem je vyčerpán, a tak běžcům nezbývá, než se zaměřit na sebe a přímé fyzické dopady větší zátěže. Tady už začíná jít do tuhého:

Vyplivnu plíce!

První zadýchání, první kopeček, první zrychlení. Můžete si vybrat. Ale tak hrozné to snad nebude. Jednak to není fyzicky možné a také neházejte flintu do žita předčasně. Plíce budete potřebovat, a čím častěji vyběhnete, tím více toho zvládnete a bude se vám dýchat lépe. Jako fakt! Klidně plivejte něco jiného, ale nejlépe vůbec nic.

 class=
Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Všechno mě bolí!

Lhát se nemá, buďte si jistí, že to tak není. Po delší době v běžeckém oblečení o sobě dá vědět spousta svalů, šlach, úponů a kůstek, o kterých jste dosud ani neměli tušení. Je to vlastně takové objevování vlastního těla, jež nikdy nekončí. Takže vzhůru k badatelským výpravám! A pamatujte, vyplatí se své tělo poslouchat.

Nemůžeme opomenout ani filozofický rozměr běžeckých aktivit:

Proč?

Otázka stará jako lidstvo samo. Pokud má dotyčná/dotyčný dostatek sil, dokáže se i trochu rozpovídat a tuto vzácnou a křehkou myšlenku rozvést:

Proč to dělám, sakra?

Slovíčko sakra zde nahrazuje širokou škálu slov, která se mění dle kritického stavu postiženého nebo zvyklostí v kraji, kde vyrůstal. Bo ne každý kraj je tak razovity! Ale každý si určitě dokáže doplnit to své oblíbené a hojně používané.

Mám já tohle zapotřebí?

Další řečnická otázka, na kterou rád odpovím „ano“, jak jinak! Možná to zatím nevíte, ale budete rychlejší a rychlejší! Že nevěříte? Mrkněte sem. V tomto filozofickém okénku je nutné zmínit i to, že nic nemůžete mít zapotřebí, protože vlastně neexistujete. Jak pravil český klasik, existuje okolní svět, a neexistuji já. Tak na to myslete a běh si užívejte, jelikož se vás ta bolest zmíněná v předchozích odstavcích vlastně vůbec netýká!

Když už jsme u filozofie externismu, pojďme si přiblížit i existenciální hledisko běžeckého života.

Je po mně!

Inu, není. Většinou můžeme podobné názory slyšet v první třetině vytyčené trati. Ale nebojte, můžete si být jistí tím, že to nejlepší je teprve před vámi!

Umřu!

Pokud je to pravda, pak jsem byl mnohokrát svědkem z mrtvých vstání. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po tomto drsném výroku se dá běžet zhruba dvojnásobná vzdálenost, kterou už mám v tu chvíli za sebou. Obvykle zvolání provází červený obličej a nepříčetné výrazy v obličeji. Ufffff.

Dobré je však ve vší vážnosti znovu upozornit, že umřít můžete a proto je dobré nepodceňovat prevenci, aby z toho nebyl pořádný malér.

Nedílnou součástí každé lidské činnosti je motivace. Podívejme se jí na zoubek.

Už nikdy víc!

Ale ano! Několik minut po doběhnutí už začnete přemýšlet nad tím, kam to bude příště a jaké zvolíte tempo. I to je kouzlo běhu, jedno z mnoha, jež dokáže vykouzlit úsměv na tváři a chuť do dalších aktivit.

Všichni, kteří jsme si začátky prošli, víme, že běh je především o radosti. Pokud vás nebaví, sedněte na kolo, skočte do bazénu. Nebo nedělejte nic. Ale to by byla velká škoda!

Jaké je vaše oblíbené motivační nebo ulevující heslo? Dejte nám vědět do komentářů!