Zavřít
Dan Orálek se po operaci kolene skutečně vrací do formy. Foto: archiv Dana Orálka

9. 7. 2020 5:00

Ultra Dana Orálka: Nikdy neříkej nikdy aneb kdy je čas na DNF

Vždy mě mírně popuzovala některými běžci protlačovaná myšlenka, anglicky vyjádřená “Never give up”, čili něco jako nikdy se nevzdávám, nebo také doběhnout za každou cenu. Jednoduše mi to přišlo jako nesmysl tvrdit něco, co se může velmi rychle změnit, zvláště u ultramaratonu. Například v mém případě už v tom prvním jsem z dvanáctihodinovky zvládl jen asi čtyři hodiny a končil jsem z důvodu vyčerpání.

Zajímalo by mě, jak se k  tomu dnes staví například Dean Karnazes. Dříve v knize Ultramaratonec psal o tom, jak napřed běží, potom klidně půjde a když to nepůjde, tak se bude plazit. Nebo tak nějak. Předloni jsem ho viděl na startu Spartathlonu, ale v cíli už ne. Zřejmě je už o trochu starší a názory člověk časem mění.

V případě vzdávání jsou asi důležité dvě věci, jedna je ovlivnitelná vaší hlavou ta druhá ne, ale obě pokládám za naprosto regulérní důvod proč skončit.

Tou první je ztráta motivace. To se stává, když běžíte a postupně vám je špatně, potom už to ani moc neběží, potom vás všechno bolí, předběhne vás nejpomalejší závodník a nakonec i šance na doběhnutí včas na kontrolu se ztrácí někde v dálce. Někomu stačí jen polovina těch věcí v předchozí větě a už dál nepokračuje. Prostě zvítězí vaše druhé nebo třetí já, které vám vysvětlí, že to opravdu, ale opravdu už nemá cenu a vy podlehnete.

Vůbec se za to nestyďte a pokud nenosíte triko „Never Give UP“, tak si myslím, že jste udělali dobře. Stalo se mi to několikrát a strašně důležité je si uvědomit, že je to vaše rozhodnutí a nemá se cenu dál trápit, když už v tom nemůžete najít nějaký smysl. Také je podstatné zpětně toho nelitovat, prostě se to stalo a příště, jakmile získáte opět motivaci, začít znovu.

 class=
Vzdát závod není ostuda. Naopak, může vám to třeba zachránit život. Foto: archiv Dana Orálka

Druhou variantou, proč běžec odstupuje ze závodu, je zranění, nebo nějaký zdravotní problém. V tomto případě je každá rada drahá. Spousta věcí jde samozřejmě přeběhat, ale poznat, co přeběhat a co ne, je velmi složitá úloha. Například já se v tomhle směru neustále učím.

Příkladem budiž loňská sezóna, kdy se z pravidelné bolesti v levém koleni nakonec vyklubalo docela závažné poškození chrupavky levé stehenní kosti. Netuším sice, kdy jsem si to způsobil, ale poslední dva loňské závody, na kterých mi opravdu hodně záleželo, jsem nedoběhl. Jednalo se o moji oblíbenou stovku ve Winschotenu a Spartathlon. Bohužel bolest byla daleko za hranou toho, co jsem byl schopen akceptovat a v tomto případě bolest zafungovala jako pojistka, která mě ochránila před dalším ještě vážnějším poškozením kolene.

Naneštěstí to většinou není tak jednoduché. Ultramaraton často bolí a rozpoznat, co už je za hranou, je extrémně těžké. Platí tam několik doporučení:

 class=
Pojď si zaběhat na naše závody. Klikni a dozvíš se víc!

Tréninkový červen Dana Orálka

Moje tréninková příprava, která je aktuálně završena startem na MUM, probíhala v červnu relativně uspokojivě. Opět jsem dokázal mírně navýšit objem a také kvalita tréninku šla mírně nahoru. Obojí opět za zlepšené spolupráce mého levého kolene. Ne, že bych přestal kulhat, ale kulhám méně a méně to bolí.

Řečí čísel jsem v červnu celkem uběhl 613 kilometrů za pěkných 55 hodin. Jeden den byl dokonce pauza, ale jiný den jsem se byl zase proběhnout dvakrát.

Ve druhém týdnu jsem v rámci dodatečné oslavy padesátin (v březnu to oslavit nešlo) uběhl 50 kilometrů a ujistil se, že nejméně jednu etapu MUM zvládnu. V každém červnovém týdnu jsem potom běhal nejméně jeden nebo dva tempové tréninky. Tam se mi konečně povedlo odběhnout 20 kilometrů v tempu 3:58 a také 4 x 2 kilometry v tempech od 3:30 do 3:34, což považuji za slušný výkon, který mě opět o kousek posunul k loňské výkonnosti.

Přehledová tabulka za červen:

 KmPrůměrné tempoPrůměrná TF
Týden1535:21124
Týden1535:39122
Týden1245:23128
Týden1515:22126
Týden (2 dny)325:33  118

Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu.