Zavřít
David Pospíšil, biomedicínský inženýr s doktorátem v oboru kardiologie. Foto: archiv Davida Pospíšila

22. 7. 2020 9:14

Sporttester může upozornit na srdeční problém, máme zkušenost

Populárním pomocníkem běžce, ale i ostatních sportovců, jsou chytré hodinky. Některé modely zaznamenávají tep a zajímavým zjištěním je, že mohou pomoci odhalit závažné zdravotní komplikace a v extrémním případě i zachránit svému uživateli život. Stačí, aby si jejich nositel všiml neobvyklého záznamu a konzultoval jej s odborníkem. Více informací k tomu redakci Rungo prozradil Ing. David Pospíšil, Ph.D., biomedicínský inženýr s doktorátem v oboru kardiologie, s atestací v technické kardiologii a nadšený sportovec.

Jak Vás napadla myšlenka, že by se dalo pomocí záznamu srdečního tepu na běžných sporttesterech například odhalit srdeční onemocnění?
Myšlenka to není nijak převratná, spíše je to profesionální deformace zapáleného klinicko – vědecko – akademického pracovníka v kardiologii, respektive přímo v arytmologii s náhledem do technické i medicínské stránky věci. Na začátku byly moje vlastní, zcela nevýznamné, ale vnímané nepravidelnosti v srdečním rytmu, které jsem pozoroval ještě na gymnáziu. Později, během posledních let biomedicíny, už odborné měření a nakonec, zhruba před sedmi lety, současné nahrávání sportovních aktivit mým prvním sporttesterem Garmin Forerunner 610 HR a skutečným EKG záznamníkem. Myšlenka se tedy zformovala sebepozorováním spolu s nabytím odborných znalostí z techniky a medicíny.

Co vše je možné pomocí běžného sporttesteru odhalit, mohou hodinky svému nositeli zachránit život?
Prvně je třeba říct, že se v případě obyčejného sporttesteru se záznamem srdeční frekvence v čase nejedná o postup vedoucí ke stanovení přesné diagnózy. Nicméně se znalostí principů srdeční elektrofyziologie, projevů, chování jednotlivých arytmií a technického pozadí sběru dat jednotlivými typy snímačů je i s pomocí běžného sporttesteru možno kvalifikovaně stanovit podezření na konkrétní poruchu srdečního rytmu a doporučit cílené kardiologické vyšetření.   

Jak moc jsou snímače sporttesterů spolehlivé, jsou mezi nimi výrazné odchylky?
Snímače jsou principiálně spolehlivé, ale každý typ vyžaduje pro správnou funkci specifické zacházení, což nemusí být vždy snadno dosažitelné. Ve většině případů nezáleží, zda je v klidovém režimu má tepová aktivita registrována základním optickým snímačem ze zápěstí, či laboratorním elektrofyziologickým systémem za několik milionů korun. Rozdíl nastane v pohybu a z podstaty věci je přímo úměrný jeho intenzitě. Do cesty signálu vstupují takzvané artefakty, které ztěžují jeho zpracování a vedou k nerovnoměrnému vyhodnocení a nad určitou mez jej úplně znemožní.

Jak fungují současné snímače v chytrých hodinkách?
Sporttestery s optickým snímačem v současné době získávají srdeční tep z pulzové vlny – z jejího projevu spočívajícího ve změnách odrazivosti periferního tepenného řečiště zápěstí na jedné či dvou různých vlnových délkách. Pro spolehlivé měření je třeba zajistit stabilitu kůže oproti snímači, aby nevznikal parazitní šum. Jako první řešení se nabízí zesílit utažení sporttesteru, to je ale spíše kontraproduktivní. Zvýšený tlak pohybu nikdy zcela nezabrání a navíc sníží průtok krve tkání pod senzorem a využitelný signál se dále zmenší.

Krevní řečiště je poměrně variabilní a například v zimě, kdy se tělo brání chladu snížením periferního prokrvení stažením cév, nemusí být signál vůbec měřitelný ani v klidu. Výrobci se neduhy měření ze zápěstí snaží intenzivně řešit a jisté výsledy jsou.

Která metoda je podle vás nejvíce vypovídající?
Za zlatý standard záznamu tepové frekvence během sportovní aktivity je stále jasně považováno měření elektrických projevů srdeční činnosti pomocí hrudního pásu. Zde snímaná veličina odpovídá elektrickému projevu srdeční činnosti. De facto je snímáno jednosvodové EKG. Tato metoda je obecně odolná vůči parazitním šumům a jen výjimečně trpí rušením elektrostatickým polem, opět zejména dokud není kůže pod senzorem dostatečně vlhká.

Jak to funguje, co se děje po tom, když se vám například kolega z běhu svěří, že má podezřelou křivku srdečního tepu?
Nejprve se dotyčného zeptám, zdali na sobě během inkriminované doby pocítil něco neobvyklého. Poté je třeba se podívat na záznam z aktivity, zhodnotit průběh a vzájemný vztah křivek tepové frekvence, tempa a profilu terénu. Pokud vyloučíme chybu měření a padne podezření na možnou poruchu srdečního rytmu, pohovor směřuje k odborným anamnestickým datům, jako jsou nemoci, léky, rodinná zátěž a domluvíme se na cíleném kardiologickém vyšetření. To většinou spočívá v krevních testech, následuje echokardiografické vyšetření, holterovská monitorace EKG či spiroergometrické vyšetření. Závažnější poruchy jsem doposud u běžců ze svého okolí naštěstí nezaznamenal a tato vyšetření vždy postačila.

Čeho by si běžci měli u svých záznamů všímat a kdy by měli zpozornět?
U záznamů z aktivit by si běžci měli všímat především nenadálých skokových změn tepové frekvence doprovázených neobvyklými a nečekaným pocity, jako je například náhlé zadýchání v průběhu konstantní zátěže, nebo náhlé vyčerpání s nutností výrazné změny tempa. Riziko vzniku asymptomatické arytmie během zátěže je poměrně nízké. Pokud by vznikla, byla by nejspíše spolehlivě vnímána. Naopak je tomu v klidu či v noci, kdy čerpací funkce srdce pokrývá metabolické potřeby organismu i při nízké frekvenci s daleko většími rezervami. Arytmie, pokud není pociťována jako bušení, přeskakování, či potíže s dechem, nemusí být u určité skupiny lidí v klidu vůbec vnímána. Zde nám sporttester, který měří aktivitu kontinuálně například optickým senzorem, může pomoci. U těchto klidových měření jsou pak nejúčinnější zařízení, která zaznamenávají přímo EKG, o těch ale naše povídaní není.

Může sporttester odhalit vadu, která by mohla později způsobit závažnou příhodu při zátěži na závodu, nebo při tréninku?
Zajímavá otázka a rovnou odpovím, že může. Sporttester však sám o sobě diagnózu neurčí, není to medicínský přístroj, ale může nás upozornit na problém, který se pak odhalí při odborném vyšetření. Dle mého názoru každý, i ten nejpomalejší rekreační hobík, který se čas od času vydá na nějaký ten závod, by se měl ve vlastním zájmu nechat alespoň jednou odborně vyšetřit. U pravidelně trénujících doporučuji také občasné odborné měření výkonnosti. Na základě něj lze stanovit nejen optimální tréninkové zóny, ale také posoudit stav a reakci oběhového systému na zátěž.

Stává se, že se běžci sledují až moc? Kdy nastane ta chvíle, kdy bychom si měli říct – a s tímto raději k lékaři?
Sportovci nemívají patologický strach o své zdraví, ale rozhodně jsou velmi dobře monitorováni. Hranice mezi tím, co je a není normální může být nejasná a dvěma různými lidmi naprosto odlišně vnímaná. Zcela jistě na tom bude jinak začínající běžec, který své tělo ještě nezná, oproti ostřílenému sportovci, který už si prošel všemožnými stavy, včetně například přetrénování. Jasným signálem k okamžité návštěvě lékaře jsou nově vzniklé pocity přeskakování či bušení srdce, nápadně rychlé i pomalé tepové frekvence doprovázené slabostí, dušností, nebo závratěmi. Nutno podotknout, že ne vše je sporttester schopen zachytit, především ono „přeskakování“ se nemusí z principu věci na záznamu nijak projevit. Na druhou stranu, jisté nepravidelnosti v srdeční činnosti na úrovní síní i komor jsou normální, přirozené a v populaci zcela běžné, ale jen určitá skupina, malá menšina, je vnímá. Ve většině případů poté lékařské vyšetření vyloučí závažný podklad.

Sám jste sportovec. Co vás na běhu baví, co vás motivuje?
Jsem odjakživa soutěživý typ. Vždy mě lákalo závodění a posouvání limitů, a to jak proti soupeřům, tak sám proti sobě. Mimo to mě přirozeně baví pohyb a radost z něj, z dobře odvedené „práce“. Motivace spočívá od vlastního rozvoje, přes soupeření až po regeneraci v současných měsících. Nedávno jsme se přestěhovali do nového bydlení, které intenzivně rekonstruujeme a zbývá velmi málo času i fyzických sil. Nejvíce pohybu teď strávím dojížděním na kole do zaměstnání, ale to je doufám jen přechodný stav.

 class=

Ing. David Pospíšil, Ph.D.

  • Vedoucí a biomedicínský inženýr na Interní kardiologické klinice Fakultní nemocnice Brno, kde pracuje v oboru srdečních arytmií, především jejich invazivní diagnostiky a nefarmakologické terapie (srdeční elektrofyziologie), včetně kardiostimulační techniky.
  • Velký doktorát vystudoval v oboru kardiologie a na částečný úvazek pracuje v pozici odborného asistenta na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.
  • Kardiologické problematice se věnuje od magisterského studijního programu, cca devět let.
  • Jeho zájmy jsou technika, medicína, věda a výzkum, sport (běh, cyklistika, dříve florbal), péče o dům a zahradu, rodina.
  • Běhá s přestávkami od dětství a říká k tomu: „Jsem odjakživa soutěživý typ. Vždy mě lákalo závodění a posouvání limitů, a to jak proti soupeřům, tak sám proti sobě. Mimo to mě přirozeně baví pohyb a radost z něj, z dobře odvedené „práce“. Motivace spočívá od vlastního rozvoje, přes soupeření až po regeneraci v současných měsících.“

I takto může vypadat došetření neobvyklého nálezu. Ale nemusí to tak být vždy, proto nepodceňujte svá podezřejní. Příběh Tomáše: