V roce 1997 zaběhl rekord, který dosud není překonán. Je Kouros porazitelný?

Světový rekord na 24 hodin drží řek Yiannis Kouros. Zajímavé na tom je, že ho již od roku 1997 nemůže nikdo překonat. Podívejte se do světa rekordů, kterým stěží uvěříte. Ultramaratonec Daniel Orálek se rozepisuje o Kourosovu vedení a co by se muselo stát, aby zaznělo ono „král je mrtev, ať žije král“.

Na tak jednoduchou otázku v titulku je samozřejmě jednoduchá odpověď: jsou. Ovšem s jednoduchým dodatkem: asi to nebude zrovna hned a možná, že ani za trochu delší dobu. Proč se tato otázka vůbec přetřásá? To je taky celkem jednoduchá odpověď, protože i mezi širší běžeckou veřejnost pronikala zpráva o tom, že jeden z nejpopulárnější a nejlepších skyrunnerů, skialpinistů (a doplňte si další přívlastky sami) Kilian Jornet vyhlásil pokus o překonání světového rekordu na 24 hodin.

Vzbudil tím velké diskuze a zájem médií. Bohužel celá akce nakonec vyzněla jako hodně nepovedený pokus motivovaný především marketingem Jornetova sponzora a uvedením nového typu bot na trh. Napřed bych se rozepsal proč výkony Yannise Kourose (narozen roku 1956 v řeckém Tripolisu) patří k těm absolutně nejlépe hodnoceným v historii ultraběhu a dokonce i běhu jako takového.

Yiannis Kouros. Rekordy, kterým se nechce věřit

Pravdou je, že Kouros běhal v dobách, kdy internet neexistoval a tím je jeho popularita, zvláště mezi běžnou populací, podstatně menší než popularita zmíněného Kiliana Jorneta nebo Scota Jureka.

Samozřejmě srovnání s Jornetem je vzhledem k tomu, že Kouros se soustředil hlavně na silniční nebo i závody na dráze, trochu komplikované. Navíc dle Kourosových slov je sice ultramaraton technicky všechno, co je delší než maraton, ale opravdové ultra začíná až po 12 hodinách nebo po 100 mílích běhu. Také neuznával trailové ani sólové závody.

Do dnešního dne mu patří rekordy na 24 h, 48 h a 6 dní. Dále také rekordy na 200 km, 200 mil, 1 000 km a 1 000 mil. Kromě toho, že čtyřikrát zvítězil na Spartathlonu, drží tam také rekord trati a další tři nejlepší historické výkony. Mezi jeho legendární výkony patří též pět vítězství na závodě ze Sydney do Melbourne. Poprvé tam vyhrál s náskokem 10 hodin na traťový rekord a další rok vyhrál s náskokem 28 hodin před druhým běžcem a třetí rok i přes protesty závodníků startoval o 8 hodin později než ostatní a přesto vyhrál.

Zastavíme se u rekordů na 24 a 48 hodin, které patří právě k těm absolutně nejkvalitnějším. Na 24 hodin má Kourosův rekord hodnotu 303,506 km, potom následuje dalších pět jeho výkonů, než se objevuje druhý běžec Ishikawa Yoshihiko s výkonem 285,366 km, následuje dalších pět výsledků od Kourose, až se objeví další výkon 282,282 km Denise Zhalybina. Pokud použijeme jednoduchou matematiku, tak rozdíl mezi Kourosem a Ishikawou je 17,94 km, což znamená, že druhý výkon je o 5,9 % horší. Pro představu, pokud si stejným poměrem vynásobíme světový rekord na maraton 2:01:39, tak by druhý nejlepší výkon byl 2:08:51 (což odpovídá času, který byl rekordem někdy v roce 1969).

Pro ty, kteří by to chtěli porovnávat se svým tréninkovým nebo závodním tempem, Kourosův rekord na 24 h znamená běžet průměrným tempem 4:45 min/km. Včetně občerstvení, pauzy na WC, převlečení nebo přezutí a případného odpočinku. Ve skutečnosti na žádný odpočinek nemáte nárok, pokud se chcete o něco takového pokoušet. Opět pro porovnání – Ishikava měl průměr 5:03 min/km.

Neuvěřitelné na druhou

Kouros ovšem své závody rozbíhal velmi ostře a postupně zpomaloval. Při onom rekordu na 24 h, který zaběhl 5. října 1997 v australském Adelaide, měl prvních 100 km v čase 7:15, což mimo jiné znamená, že na letošní MČR na 100 km by skončil na 2. místě. V grafu s mezičasy je potom vidět, že tempo postupně klesalo nicméně i posledních 8 hodin běžel stále v tempu kolem 5 min/km. Zároveň v závodě padl světový rekord na 200 km – 15:10:27.

48 hodinový závod ukazuje na ještě větší Kourosovu dominanci. Pravdou je, že tento závod je méně vypisován a také méně obsazován. Na druhou stranu je pozitivní, že třetí historický výkon stále drží český ultramaratonec Tomáš Rusek a ten je pouze o 302 metrů horší než výkon druhého Fryera, který má 433,686 km. Kourosův výkon 473,495 km je potom lepší téměř o 40 km. Přepočtem na procenta získáme číslo 8,4 % a přepočet na současný světový rekord v maratonu by pro druhý výkon znamenal čas 2:11:53 se kterým se dostáváme někam do začátku 60 let. Navíc, když Kouros nastupoval do závodu, tak byl v plánu výkon 510 km. Bohužel v tréninku těsně před závodem upadl a závod běžel se třemi zlomenými žebry.

Nepovedený pokus Kiliana Jorneta

Vraťme se k pokusu Kiliana Jorneta, kdy v porovnání mezičasů vidíme, že Jornet se pokoušel běžet v podobném tempu jako Kouros, bohužel už po 10 hodinách ztrácel asi 5 km, což by nemuselo být rozhodující, ale nadále zpomaloval. Podle vlastních slov potom pocítil bolest na hrudi a závratě a nechal se ošetřit v nemocnici. Naštěstí se nic závažného nezjistilo.

K samotnému pokusu je potřeba napsat, že podmínky, které byly pro závod vytvořeny, se moc nepovedly. Ráno byla na dráze námraza, kterou pořadatelé museli rozpustit solí, a teplota vzduchu se držela pod bodem mrazu. Také občerstvení možná nebylo ideální. V takovém počasí by doprovod měl být schopen zajistit teplé nápoje nebo jídlo, což prý byl problém. Pokud se podíváte na podrobné mezičasy na této stránce, tak zjistíte, že pauzy, které si Jornet bral z různých důvodů, byly stále častější a od 9. hodiny tempo začalo padat přes 5 min/km, což bylo velmi brzy.

Celkově se dá říci, že tento pokus spíše poukázal na výjimečnost Kourosova výkonu, než Jorneteovu šanci na překonání tohoto skvělého rekordu o kterém sám Kouros prohlásil, že vydrží stovky let. Kourosovi tedy sebevědomí rozhodně nikdy nechybělo. Když se člověk zamyslí nad výkony a kariérou Yiannise Kourose, tak může dospět k jedinému závěru: talent jeho úrovně (který ho navíc naplno rozvine a využije) se rodí tak jednou za 100 let možná to bude i více.

Graf vývoje průměrného tempa a porovnání výkonů Kourose, Ishikavi a Jorneta:

Listopadový trénink Dana Orálka

Pokud se vrátím do našich reálií, tak moje listopadové běhání pokračovalo přípravou na případné MČR, které bylo plánováno na 5.12.2020 a ti, kteří se zajímají, už vědí, jak dopadlo. Cílem bylo zvyšovat tempové a tempově rychlostní schopnosti. Vzhledem k nejistotě konání závodu jsem víceméně (až na jeden trénink) rezignoval na speciální tempo pro 100km závod a upřednostnil dlouhodobý cíl. Postupně jsem pociťoval zvyšování kondice, ale stále jsem bojoval s problémem levého kolene, ke kterému se díky změně pohybového vzorce přidává i problém s ITB na stejné noze a bolest ve svalech na zadkem. Celkový počet kilometrů podruhé letos přesáhl 600 a zastavil se na čísle 626 km.

Přehledová tabulka za listopad

Dan Orálek je jeden z nejlepších českých ultraběžců. Byl prvním Čechem, který absolvoval Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti. Pětkrát získal titul mistra republiky ČR v běhu na 100 kilometrů. K jeho největším úspěchům patří 5. místo na nejslavnějším ultramaratonu světa, Spartathlonu.