Přinášejí příběhy, motivaci, inspiraci ale i naději na vaše lepší běhání. Výběr sedmi knih o běhání redaktora Karla Holuba vám usnadní volbu, po které knize sáhnout a začíst se do ní.
Scott Jurek – Jez a běhej
Run, Eat, Sleep, Repeat. Mantra, která je aspoň občas snem každého běžce. Hodit za hlavu starosti všedního dne. Nestarat se o budoucnost, minulost nechat daleko za sebou a žít pouze přítomností vyjádřenou letmým kontaktem chodidla se zemí.
V knize Scotta Jurka Eat and Run se vydáme na výpravu do nitra člověka, který se skrze běh pokouší najít sám sebe. Nečekejte ale žádnou ezo-romantiku o tom, jak jsme zrození k běhu a jak stačí vyzout boty a vyrazit na několikahodinový běh do hor. Scott jasně a věcně popisuje dřinu a neskutečné úsilí, které člověk musí investovat, pokud chce běhat rychleji a dál něž ostatní nebo překonat sám sebe.
Scott popisuje nejen svoje zkušenosti s běháním, ale i s veganstvím a v knize nejdete i recepty na přípravu veganských jídel. Možná vás překvapí, že vrcholový sportovec, který uběhne stovky kilometrů, dokáže přežít na rostlinné dietě. A nejen že to dokáže, ale dokonce to považuje za svoji výhodu v boji za lepšími výkony. Možná vás tím inspiruje a zkusíte redukovat nebo odstranit maso z jídelníčku úplně. Uvidíte, že na tom není nic těžkého a možná se také budete se cítit líp a běhat rychleji a dál.
Jez a běhej má mnoho rozměrů a ukazuje, že nejlepší věci v životě jsou sice zadarmo, ale přesto si je musíte tvrdě vybojovat. Možná budete mít štěstí a dojdete k osvícení při strouhaní mrkve a možná budete muset naběhat stovky a tisíce kilometrů, abyste se aspoň zlehka dotkli nekonečna. Jez a běhej vám na vaší cestě může ukázat zkušenosti člověka, který neváhal jít za svým cílem a k úspěchu se propracoval poctivou dřinou a silnou vůlí.
Scott Jurek rozhodně patří k běžcům, které se vyplatí sledovat a číst, protože mají co říct nejen o běhání, ale i o tom, jak být dobrým člověkem. Scott je velmi autentický a uvěřitelný, prostě pravý ultrák, který si na nic nehraje.
Pokračujte na další knihu…
Adharanand Finn – Běhání s Keňany
In my mind I’m a Kenyan. To bylo (a možná stále je) heslo spousty běžcům kteří se snažili běhat jako Keňané. Finn ve své knize přibližuje čtenářům, co to znamená běhat jako Keňan. Jeho vyprávění je o to osobnější a autentičtější, že se rozhodl vyzkoušet běhání s Keňany na vlastní kůži.
Finn začal krizi středního věku a následky sedavého zaměstnaní řešit podobně jako spousta jemu podobných. Začal běhat. A dařilo se mu. Občas si střihnul kratší závod s místními amatéry a postupně se propracoval k nápadu, že zaběhne maraton. Ve stejnou chvíli dostal nabídku napsat článek o běžcích z Keni pro běžecký časopis. Finn výzvu přijal a do Keni se odstěhoval i s rodinou, aby mohl trénovat společně s africkými běžci přímo v jejich prostředí.
Pokud jste s nadšením přečetli další z knih Born to Run a zjistili jste, že běh je přirozeným stavem bytí, pak si musíte přečíst i Běhání s Keňany. Vrátí vás to do reality. Běhání je krásné. Ale taky je to dřina, dřina a zase dřina. A proto máme běháni tak rádi, a proto si zas a znova rádi přečteme o tom, jak tvrdě trénují a závodí skuteční hrdinové běžeckého světa.
Finn v knize samozřejmě hledá i odpověď na to, proč jsou zrovna Keňané tak dobří vytrvalci. Je to genetika, nadmořská výška, strava, nebo to, že běhají bosi? Možná od každého kousek, ale hlavně je to nejspíš tím, že Keňané jsou od útlého věku zvyklí makat, překonávat těžkosti a bolest a mají obrovskou motivaci uspět. Jsou neustále v pohybu. Běh je jen jednou z mnoha činností, které musí za den stihnout. Srovnejte to s pohodlným životem našich dětí a teenagerů a bude vám jasné, že u nás vytrvalost a schopnost snášet nepohodlí nejsou přirozeně rozvíjené schopnosti.
Daniel Orálek a Luboš Brabec – Můj dlouhý běh
Můj dlouhý běh je vynikající knížka, která vás nechá nahlédnout pod pokličku velmi specifické disciplíny ultraběhu. Pokud vás lákají vzdálenosti delší než maraton, a nebo si prostě jen rádi čtete o bláznech, kteří dovedou běžet stovky kilometrů v kuse, rozhodně si Můj dlouhý běh pořiďte.
Dan Orálek (na titulní fotce) je ikona českého ultra a já si dobře pamatuju, jak jsem před mnoha lety doslova hltal všechny články a rozhovory, které s ním vycházely. Jeho výkony byly mimo moje chápání a nejvyšší metou pro mě byl maraton. Že bych si někdy střihnul ultra, bylo skoro nepředstavitelné. Postupně jsem ale zjistil, že kde je vůle, je i cesta, a že ultra je disciplína i pro běžné smrtelníky, kteří jsou ochotni poctivě trénovat.
A o tom přesně je kniha Můj dlouhý běh. Prostě a jednoduše skvělé vyprávění o tréninku, závodech a svébytné komunitě kolem ultra. Dočtete se o legendárních závodech po celém světě, o setkáních se skvělými běžci, ale i o tom, jak se postupně tohle prostředí mění. Dan s Lubošem vás vezmou na daleké cesty třeba na legendární Spartathlon, super-horký Badwater nebo skoro mýtický závod s mexickými indiány z kmene Tarahumara.
Můj dlouhý běh je tak trochu jako ultra závod. Jakmile se do téhle knížky pustíte, neodložíte ji, dokud nebudete na konci. Cestou pak spolu s Danem prožijete celý kolotoč emocí, které možná nejsou vždycky dobré, ale vždycky jsou silné. A přesně takové je i ultra.
Dan Orálek je pravidelným přispěvatelem článků na náš web, kde píše o svých zkušenostech a tréninku. Články ultramaratonce Dana Orálka najdete zde.
Jason Koop – Základy ultramaratonského tréninku
O tom, jak začít běhat, jsou desítky a stovky knih. O tom, jak trénovat na první závody, jich je taky dost. O tom, jak trénovat efektivně, už jich je méně. O tom, jak efektivně trénovat na maraton, ještě míň. A o tom, jak efektivně trénovat na běhy za hranicí maratonu, je knížek zatraceně málo. Proto jsem rád, že i u nás je dostupná knížka Základy ultramaratonského tréninku od Jasona Koopa.
Jason Koop je americký trenér, který se specializuje na ultra a který za svou trenérskou kariéru vedl opravdu velké množství velmi kvalitních běžců jako jsou třeba Tim Olson, Dylan Bowman nebo Kaci Lickteig. Sám se také účastnil některých ikonických ultra závodů a tak jsou jeho metody vyzkoušené jak na vlastní kůži, tak na dostatečně širokém spektru svěřenců.
Když jsem začal běhat ultra, vystačil jsem si s běžným maratonským tréninkem. Myslel jsem si, že stačí naběhat dostatek kilometrů a občas to proložit tempovým během nebo intervaly. Brzy jsem ale narazil na limity takového přístupu k tréninku. Čas na trénink je omezený a já ho chtěl využít naplno. A v tom mi právě Základy ultramaratonského tréninku hodně pomohly.
Koop se snaží podepřít svoje tréninkové metody o vědecké výzkumy a studie a dosahovat tak maximálních výsledků v dostupném čase. Běžný hobík nemá tolik možností, prostředků a času, aby mohl trénovat jako profík a o to důležitější pak je správně si stanovit tréninkové priority, strukturu a zaměření tréninků a jejich složení v průběhu roku. Kniha vám dostatečně jasně vysvětlí principy budování vytrvalosti i rychlosti a pomůže vám sestavit si tréninkový plán podle vašich cílů a možností.
Kniha samozřejmě není jen o tréninku. Najdete tady cenné rady a zkušenosti z oblasti výživy a hydratace při závodech. Pomůže vám s plánováním závodního tempa a logistiky. Dočtete se i o vybavení na dlouhé závody a nechybí tipy a triky, které přichází s lety zkušeností a odběhanými kilometry. Koop nezapomíná ani na regeneraci a doplňkové sporty nebo cvičení.
Já Základy ultramaratonského tréninku beru jako záchytný bod, ke kterému se vždycky vracím, když plánuju sezónu nebo přípravu na konkrétní závod.
Luke Humphrey, Keith a Kevin Hanson – Hansonova metoda maratonu
Hansonova metoda maratonu mi pomohla prolomit hranici tří hodin. Maratony jsem v té době běhal už několik let a každý rok jsem se o kousek posunul ke třem hodinám. Začínal jsem lehce nad 3:30 a postupně jsem se dostal na 3:07. A pak najednou nic. Nezlepšoval jsem se. Nejlepší výkon sezóny spadnul na 3:12 a já řešil, co s tím.
Hansonovu metodu maratonu mi tenkrát doporučil kamarád, který běhal maraton v časech mezi 2:30 a 2:40. Pro mě to tenkrát byla nedosažitelná meta. Ale když tuhle knížku chválí takový borec, musí na tom něco být. Knížku jsem si hned sehnal a získala si mě už svým úvodem.
Úvod knihy by se dal shrnout jednoduše – zapomeňte na tréninkové plány z časopisů a teď a tady se rozhodněte, že si chcete zaběhnout svůj nejlepší maraton a jste ochotní na tom tvrdě makat. Dávalo mi to smysl. Dávno jsem věděl, že maraton není jen o hlavě, ale hlavně o dobré přípravě a naběhaných kilometrech.
Knížka dává dostatečné množství přehledných informací o obecných principech vytrvalostního tréninku a hlavně vám pomůže sestavit naprosto konkrétní tréninkový plán podle vaší aktuální kondice a cílů. Vybírat můžete z plánů od prvomaratonce až po běžce s ambicí na časy hluboko pod tři hodiny. Nečekejte žádné zázračné recepty a zkratky. Nikdo vám neslíbí, že natrénujete z gauče na maraton za čtyři týdny. Maraton je těžká disciplína a buď na něj budete připravení, nebo vás sežere.
Hansenova metoda maratonu vás provede tréninkem, který bude trvat nějakých 16 až 18 týdnů a pokud budete poctivě dělat, co vám říká, máte slušnou šanci zaběhnout si nejlepší maraton svého života. Aspoň u mě to zafungovalo skvěle. Makal jsem podle plánu, hlídal si regeneraci a snažil jsem se zbytečně netlačit na pilu. Vyplatilo se, zaběhl jsem maraton za 2:59. A tím to nekončí. Strukturovaný trénink se mi dostal pod kůži a používám ho dál pro plánování sezóny a přípravu na závody. Funguje. A o to přeci jde.
Laura Hillenbrand – Nezlomný
Tahle knížka vás asi neposune v tréninku, ale rozhodně vám může ukázat, že běhání není jen sport, ale hlavně nastavení mysli, přístup k životu a životní styl. Je to neskutečný příběh amerického běžce Louise Zamperiniho, který jako syn italských emigrantů rostl spíš pro polepšovnu než pro závodní kariéru elitního běžce. Naštěstí mu běhání učarovalo natolik, že se z pouličního zlodějíčka postupně dopracoval až na olympiádu v Berlíně v roce 1936.
Dočtete se o tom, jaké to bylo závodit za Ameriku v nacistickém Německu, i o tom, jak drsné praktiky panovaly mezi elitními běžci. Touha vyhrát byla často spojená s opravdu tvrdými střety a občas i krvavými šrámy. Zdálo se ale, že s těžkostmi se umí Louis velmi dobře vypořádat a jen tak něco ho nerozhodí. Měl před sebou slibnou kariéru, ale přišla válka.
Louis musel narukovat k letectvu a jako bombometčík se zapojil do války v Pacifiku. V roce 1943 byl jeho letoun sestřelen nad mořem a Louis strávil 40 dní na moři v záchranném člunu s dalšími dvěma členy posádky. Utrpení, kterým si prošli na moři, ale nebylo nic ve srovnání s tím, co je čekalo v japonském zajetí.
Nezlomný je úžasný příběh člověka a běžce, který ví, že hlavní je nevzdat se a vydržet.
Osobní tip: Joshua Foer – Šetři se, Einsteine!
Šetři se, Einsteine sice není o běhání, ale stejně stojí za přečtení. Žijeme v době to-do listů a připomínek synchronizovaných mezi několik zařízení najednou. Spoléháme se na pomůcky a přestáváme využívat vlastní paměť. Přitom trénink a využívání obrovského potenciálu lidského mozku a jeho schopností pamatovat si bylo velmi ceněnou dovedností mnoha civilizací.
Joshua Foer se rozhodl vyzkoušet trénink paměti sám na sobě. Výsledky ho překvapily a svět paměťových šampionů ho pohltil natolik že se rozhodl účastnit soutěží v paměťových dovednostech. Naučil se využívat metody paměťového paláce a zvládl schopnost zapamatovaní obrovského množství informací v krátkém čase.
Šetři se, Einsteine! je velmi čtivé vyprávění plné užitečných technik a triků, které může použít každý, kdo si chce zlepšit paměťové schopnosti. Nečekejte ale žádnou suchopárnou příručku osobního rozvoje. Joshua vypráví příběh a čtenáře vtahuje do světa poněkud (více či méně) excentrických paměťových atletů.