Když se povede, že sníh dorazí i do nížin, můžeme na běžkách či na zamrzlém rybníce trávit čas skoro každý den. Co dělat, když jste zapálený pejskař a chcete, aby vás váš čtyřnohý parťák doprovázel i při zimních aktivitách? Na co se připravit, jak se zabalit na celodenní výlet, co nepodcenit? O tom je tento článek ve spolupráci s Karolínou Cipro z Běhejsepsem.cz.
Pokud máme co dělat sami se sebou, nejsme schopni lyže či běžky dobře ovládat, pak s sebou psa na výjezd snad raději ani neberme. Zimní sporty se psem mají zkrátka svá specifika a případná rizika není dobré podceňovat. Pokud jsme ve svém sportu kovaní, pak můžeme zkusit vzít na „výlet“ i pejska.
Znalosti a dovednosti
Chcete-li sportovat se psem, je důležité, abyste tvořili sladěný tým, a aby pejsek měl výbornou poslušnost. U zimních sportů to platí dvojnásob. Pokud vás pes nebude poslouchat, může to skončit opravdu ošklivě. Asi nikdo nechceme na běžkách sjet ze stopy do hustého porostu jen proto, že pes zavětřil srnku a rozhodl se, že ji prožene. A zapomněl při tom, že je zapřažený do postroje.
Pokud se pohybujeme na běžkách, pes může být buď v tahu nebo na volno, a měl by být vždy před námi. To platí i při výstupu na skialpech. Naopak při sjezdu na skialpových lyžích by měl pes na volno běžet za námi, měl by tedy ovládat povel, který ho v pozici „za patami“ dokáže udržet. Rozhodně se nesmí motat kolem nás a už vůbec ne na lyžaře dorážet. Hrany lyží jsou totiž velmi ostré a hrozí vážné poranění tlapek.
Kam vyrazit?
Když napadne sníh i v nížinách, pak máme vyhráno. Venčení psa na běžkách na louce za domem, na zasněženém poli či v blízkém lese, kde projede jeden běžkař denně, asi není problém. Pokud si vyšlapáváte vlastní stopu a nikoho neomezujete, je běžkaření v zasněžené krajině krásným zážitkem, kdy se vyhneme zbytečným stresům i konfliktům s jinými lidmi.
Co ale dělat, když v nížinách nenapadne, mám závodní ambice, nechci se „jen tak projet“ a chci se pohybovat po upravených tratích vysoko v horách? Pak je nutné respektovat několik pravidel slušného chování. Hory nepatří jen nám, jsou všech. Proto, než do hor na upravenou trať vyrazíme, si musíme zjistit, jaká tam provozovatel trati stanovil pravidla. Na některých tratích je pohyb se psem výslovně zakázán, jinde to provozovatel dovoluje.
I tak je ale třeba dodržovat další pravidla. Na prvním místě je ohleduplnost. Váš pes by rozhodně neměl ničit stopu. Ideální je vyrazit též mimo špičku, tedy v době, kdy se na trase pohybuje minimum lyžařů – tedy buď brzy ráno nebo naopak pozdě večer, kdy už jsou všichni běžní návštěvníci dávno doma.
„Na skialpy platí to podobné. Určitě nedoporučujeme vyrazit po sjezdovce, která je plná lidí, ale hledat nějaké boční cesty. A samozřejmě s maximálním ohledem k přírodě,“ dodává Karolína Cipro z Běhejsepsem.
Na celodenní výlet je třeba se pečlivě zabalit
Kromě základního vybavení, jakým jsou lyže, hůlky či vosky, potřebuje pejskař ještě další vybavení, bez kterého by to nešlo. Pes by samozřejmě měl být v postroji – není nic horšího (a člověk to bohužel vídá), než mít psa zapřaženého na obyčejném obojku. Samozřejmostí by též mělo být odpružené vodítko s tzv. amortizérem, které máme připojené k běžeckému opasku.
Na každý výlet je třeba se pečlivě zabalit. Tím víc to platí v zimě, a ještě víc to platí v horách, kde se počasí může měnit rychle z hodiny na hodinu a krásný slunečný den zkazí prudká sněhová bouře. Také je potřeba počítat s tím, že dny jsou krátké a se soumrakem se rychle ochlazuje.
Samozřejmostí pro člověka je teplé oblečení, suché náhradní rukavice a ponožky, dostatek vody i jídla, dobitý telefon a čelovka. Výbavě by neměla chybět lékárnička se základním vybavením, elastickým obvazem a případně i alufolií. Pes by měl mít s sebou obleček (zateplený pro krátkosrstá plemena) nebo aspoň pláštěnku (dlouhosrstá plemena). Obleček pes nepotřebuje během výkonu, kdy se pohybuje, ale právě v případě změny počasí, náhlého ochlazení, nebo po tom, co se zastavíme. Karolína Cipro jmenuje zásady: „Obleček musí chránit plece, stehna a hrk. A psa nesmí omezovat v pohybu.“
Pro psa je též nezbytné mít botičky. Výborné jsou jako prevence proti vzniku sněhových koulí na packách chlupatých plemen (a věřte, že není nic horšího, než když pes před vámi náhle při sjezdu zastaví, aby si vykousal sníh z pacek), ale svou roli plní zejména při poranění – ostrý sníh dokáže packy pořádně pořezat. Proto je dobré mít botičky alespoň s sebou v lékárničce, protože nikdo nechceme deset kilometrů táhnout za sebou zraněného kulhajícího psa.
A jak postupovat při výběru psích botiček? „Botičky musí být lehké. Nejvíce se osvědčily takové pytlíčky s elastickým suchým zipem. Přesně takové jsou zimní botičky od Non-stop dogwear. Používají je musheři při dlouhých závodech spřežení a my je máme s sebou na všechny zimní i letní výlety. Jsou lehké, takže psům nevadí na tlapce a neomezují pohyb. Jen je potřeba předem hafanovi zkontrolovat drápky a případně je zastřihnout. Přerostlé drápy botičku mohou zbytečně rychle protrhnout,“ vyjmenovává rady z praxe odbornice.
Jak jste mohli vidět, dělat zimní sporty se psem není jen tak. Na druhou stranu nic není nemožné, a tak pokud máte chuť, čas a pevné nervy, směle do toho. Je to skvělá možnost, jak přes zimu zaměstnat a utahat psa, ale především si můžeme společně užívat čas při aktivitách, které máme rádi.
2 komentáře