Potíže s prostatou jsou v populaci mnohem běžnější, než si možná myslíme. Čím je člověk starší, tím větší šance je, že spadne do skupiny takto postižených. Aktivní životní styl ale může působit jako prevence nebo alespoň potíže zmírňovat, a to rozhodně stojí za úvahu. Jak to tedy s tou prostatou je, jsme se zeptali fyzioterapeuta Filipa Chalupy z Centra rehabilitační a sportovní péče v Brně.
Aby člověk získal představu o tom, jaké potíže s prostatou nás mohou potkat, stačí velmi stručný teoretický úvod. Prostata je mužská pohlavní žláza, která se podílí na tvorbě spermatu. Kromě jiného má tendenci se s věkem zvětšovat, její růst přitom ovlivňuje testosteron.
Právě nezhoubné zvětšení prostaty (benigní hyperplazie) je poměrně časté onemocnění. Statistiky uvádějí jednoduché číslo – týká se 60 % mužů nad 60 let. To ale bohužel neznamená, že nemůže potkat i někoho mladšího. V každém případě je pravděpodobnost s přibývajícím věkem čím dál neúprosnější. A protože že je prostata v těle uložená těsně vedle močové trubice, její onemocnění ovlivňuje nejen náš sexuální život, ale i tak běžnou věc, jako je chození „na malou“.
Vědci říkají, že se máme víc hýbat
Už dlouhé desítky let jsou potíže s prostatou také předmětem řady vědeckých studií. Na Harvardu začali už v roce 1986 sledovat v dlouhodobé studii 50 tisíc mužů, aby analyzovali vztah mezi pohybovou aktivitou a rizikem vzniku rakoviny prostaty. V menším rozsahu byly realizované další studie po celém světě, příkladem může být Jižní Korea, Itálie nebo Kanada.
Ne všechny výzkumy zkoumají stejnou otázku za stejných podmínek, ale i tak je možné jejich výsledky extrapolovat a využít pro náš každodenní život. Obecný závěr je, že potíže s prostatou jsou ovlivněné řadu faktorů. Přitom některé dokážeme ovlivnit, a to dost výrazně. V první řadě se všichni shodují na tom, že zásadní vliv má naše pohybová aktivita a způsob života. Pokud se tedy budeme věnovat pravidelnému pohybu, uděláme svému tělu velkou službu.
Výzkumy mluví o snížení rizika rozvoje rakoviny prostaty o celých 30 % při dlouhodobé pohybové aktivitě o nízké intenzitě. U benigní hyperplazie jsou data ještě lepší, už jen pravidelná chůze zlepšuje šance o 10 až 25 %, u náročné manuální práce nebo pět a více hodin cvičení týdně je to dokonce 30 až 50 %. Bez ohledu na to, k jakému konkrétnímu číslu odborníci došli, nepřímá úměra mezi pohybovou aktivitou a vznikem potíží s prostatou je jednoznačně prokázaná. Pozitivní přitom je, že změna životního stylu má vliv na prostatu v každém věku. Šance na co nejdelší život se zdravou prostatou naopak výrazně zhoršuje sedavá práce nebo dlouhodobé sezení u počítače, televize apod.
Jak upozorňuje Filip Chalupa, není samozřejmě možné se spolehnout jen na to, že budu pravidelně běhat. Léčba onemocnění prostaty je primárně věcí medicíny. „Nejde jen o chirurgické zákroky, ale i o správně nastavenou farmakoterapii,“ dodává fyzioterapeut.
Prostata a sport
Otázka je trochu tendenční, protože je jasné, že odpověď bude ne. Pokud prostatě vadí dlouhé sezení na gauči nebo v práci, určitě jí vadí i dlouhé sezení na kole; totéž platí pro sezení na koni nebo na motorce, i když cyklistů je u nás asi pořád víc. Naopak, pro prevenci jsou doporučované jiné druhy aerobní aktivity, tedy chůze, běh/jogging, teď v zimě jednoznačně běžky. Je dobré doplnit posilování středu těla a plavání, případně fyzioterapii. A co je důležité, měli bychom se vyhýbat prochladnutí, hlavně v dolní části zad.
Pokud se někdo přesto nechce kola vzdát, nemusí. Určitě by ale měl svému tělu trochu pomoct. Zamyslet se, jestli opravdu potřebuje jezdit na tom nejužším a nejtvrdším sedle nebo jestli by si nemohl pořídit pořádně vycpané cyklistické kalhoty.
Pomáhá fyzioterapie, ale i změna režimu
Když už se potíže s prostatou objeví, jejich řešení je zpravidla interdisciplinární. Lékařskou péči doplňuje fyzioterapie. Podle Filipa Chalupy platí, že i když fyzioterapeut nemůže odstranit příčinu vzniklých potíží, může výrazně ovlivnit sekundární problémy: „Převážně jde o odstranění nebo zmírnění obtíží v rámci poruch močení, ejakulace, vyprazdňování, nebo bolesti v oblastech pánve a beder.“
Protože problematická prostata irituje pánevní dno, zaměřuje se fyzioterapie na metody k jeho uvolnění; u nás je známá a rozšířená například metoda Mojžíšové. Fyzioterapeut taky doporučí cvičení na posílení pánevního dna, například Kegelovy cviky nebo modernější přístupy, kde se zapojuje hluboký stabilizační systém páteře. Posilování pánevního dna totiž už dávno není jen pro holky.
Funkční obtíže můžou být vyvolané i bolestí v pánevním dně. I tady jsou neinvazivní metody, které pomáhají. Filip k tomu upřesňuje: „Lze využít moderní fyzikální terapii – například přístroj EMSELLA, který využívá fokusované elektromagnetické pole. Nebo aplikaci rázové vlny, která snižuje bolestivost.“
V neposlední řadě dostane „pacient“ i doporučení k režimovým opatřením, která podporují účinky terapie. Jak už bylo uvedeno, obecně platí zásada neprochladnout a vyhýbat se mechanické zátěži (tedy dlouhému sezení), další opatření už jsou individuální.
Zdroje:
- Dal Maso L, Zucchetto A, Tavani A, et al. Lifetime Occupational and Recreational Physical Activity and Risk of Benign Prostatic Hyperplasia, International Journal of Cancer, 2006
- The Study About Physical Activity for Subjects With Prevention of Benign Prostate Hyperplasia, International Neurourology Journal, 2014
- Physical Activity and Benign Prostatic Hyperplasia-Related Outcomes and Nocturia, Medicine and science in sports and exercise, 2015
- A Prospective Study of the Association between Physical Activity and Risk of Prostate Cancer Defined by Clinical Features and TMPRSS2:ERG, European Urology, 2019
- Benefits of exercise for the prostate and erectile dysfunction help, www.health.harvard.edu, 2007