V rámci tréninku se nepohybuje pouze na dráze. O tom, jak se dá pomýšlet na osobní rekordy a skloubit vše se školou i soukromým životem, i o tom, že to nemusí být oběť, si přečtěte v rozhovoru s mladičkou třiadvacetiletou Dominikou Kraussovou.
Tentokrát si v rámci naší Hobby+ série představíme mladou nadějnou atletku Dominiku Kraussovou (*1998). Dominika pochází z Frýdku-Místku, avšak kvůli sportu se přestěhovala do Ostravy. Ke sportu byla vedena skutečně od mala – už ve čtyřech letech ji rodiče zapsali do oddílu krasobruslení a po následujících téměř šestnáct let s ní každý zimní víkend objížděli soutěže. „Byla to moje vášeň, plná dřiny a úsilí, ve které mě však rodiče podporovali, jak nejlépe mohli.“ Nadějně rozjetou kariéru však Dominice zhatilo zranění a ze zdravotních důvodů musela led opustit. Bez sportu však nezůstala dlouho a krátce po třetí operaci ramene vyměnila brusle za běžecké boty. Kromě běhání se Dominičin život točí kolem studia germanistiky na Ostravské univerzitě a zbylý čas věnuje příteli a aktivnímu odpočinku na horách. Pojďme se na Dominičinu cestu sportovním životem podívat blíže.
Proč ses začala běhu věnovat více? Co byl spouštěč?
Na amatérských běžeckých závodech, jsem se seznámila s paní trenérkou z atletického oddílu SSK Vítkovice, která si mě vzala zprvu do parády. Mně „bohužel“ nestačí běhat si jen tak pro radost a neustále potřebuji na sobě pracovat, zlepšovat se a mít nové cíle. Proto jsem byla nadšená, že mohu běhat za oddíl, mít trenéra a další nové cíle a tréninky před sebou.
Jak ses dostala přímo k atletice?
Na dráhu jsem se dostala plynuje s nástupem do atletického oddílu. Nejprve mě trenérka hlásila na delší vzdálenosti typu deset a pět kilometrů. Poté se k tomu přidaly také závody na tři kilometry, které byly často na dráze v rámci II. ligy žen. Postupně se to začalo nabalovat a naskytla se mi možnost běžet steepla (3 000 metrů překážek) za Vítkovice na extralize mužů a žen. Od té doby mě tato disciplína velmi chytla a věnuji se převážně jí.
S trenérem se snažíme stále pracovat na rychlosti (dokud ještě nejsem moc stará), tudíž běhám i hladkou trojku nebo patnáctku na dráze. Letos mám za sebou také svou první halovou sezonu, kterou jsem zakončila pro mě velmi radostně účastí na MČR mužů a žen v hale a osobní rekordem na 3 000 metrů v čase 10 minut a 21 sekund. Teď už se však těším na léto – na překážky a vodní příkop.
Takže dráha tě baví více než klasické běžecké závody?
Ano, nyní u mě vyhrává dráha. Líbí se mi to, že si závod můžu přesně naplánovat. Vím, v jakém čase mám být na dvoustovce, na kilometru, kdy musím zrychlit apod.
A můžeš si alespoň občas z dráhy „odskočit“ na klasické závody, nebo to trenér nevidí rád?
Určitě to někdy lze, avšak ne vždy se nám to hodí do programu. V sezóně jsou naší prioritou závody na dráze, kvalifikace na MČR a co nejlepší výsledek.
Kde je pro tebe větší konkurence? Na dráze, nebo na městských závodech?
Řekla bych, že určitě na dráze. Jedná se totiž většinou o atlety, kteří reprezentují nějaký závodní oddíl, tudíž se běhu věnují více. Avšak není to vždy pravidlem, záleží na tom, kdo se zrovna postaví na start.
Co obnáší členství v SSK Vítkovice? Máš vůči klubu nějaké povinnosti?
Mou milou povinností je především úspěšně reprezentovat oddíl. Klub své sportovce také řádně podporuje, ať už v oblasti finanční, co se týče dopravy na závody apod., nebo zajištění regenerace a fyzioterapie. A především máme k dispozici špičková sportoviště (atletické ovály, atletickou halu) s moderním zázemím.
Sportuješ od mala. Holky ve tvém věku mají většinou jiné zájmy než tvrdé tréninky. Nepřipadá ti, že jsi kvůli sportu o něco přišla?
Nemohu říci, že skloubit studium gymnázia a každodenní minimálně dvoufázové tréninky je jednoduché. V té době jsem dojížděla do školy a na tréninky krasobruslení do Ostravy z Frýdku-Místku, tudíž to bylo náročné nejen fyzicky a psychicky, ale také časově. Domů jsem přijížděla každý den večer a u učení jsem usínala. Ale na druhou stranu mi nic nechybělo, nebyla jsem (a ani nejsem) ten typ, co by musel chodit „pařit“ s kamarády. Ani teď, ve svých 23 letech, si nedám ani sklenku vína. Pro někoho nepochopitelné, pro mě normální. Žila jsem svým sportem a měla jsem kolem sebe skvělou partu přátel na stadionu.
Máš někdy myšlenky na to, že se na sport vykašleš úplně? Jaká je tvá motivace vyběhnout, i když se ti nechce?
Ano, mám někdy takové myšlenky, ale musím říct, že jsou velmi krátkodobé. V tomto ohledu je nejhorší asi zimní přípravné období, kdy jsou tréninky hodně náročné a počasí dosti nepříznivé. To se někdy musím docela přemlouvat, abych šla. Jsem však pod vedením trenéra, takže v neposlední řadě je i on moje motivace. Bere mě vážně, pracujeme spolu na lepších výsledcích a chci, aby tomu tak bylo i nadále. Vedle toho však také vím, že bez tréninku to holt prostě nejde, když se chce sportovec zlepšovat. Miluji však také pocit po tréninku. Je mi vždycky hned lépe jak po psychické, tak fyzické stránce (i když to často dost bolí). A také vím, že jsem pro sebe něco dobrého udělala.
Popiš nám svůj sportovní rozvrh. Kolikrát v týdnu trénuješ? Odehrává se vše na dráze, nebo můžeš běhat i v přírodě?
Klasicky trénuji šest dní v týdnu a jeden den mám zcela volno. Tréninky se liší v závislosti na období. Přípravné období je velmi důležité a je náročnější, buduje se lepší výkonnost. Není třeba odběhat vše na dráze, pokud to není vyloženě nutné, tudíž často běhám mimo ni, a to především v případě delších tempových běhů. V závodním období se forma udržuje a ladí na jednotlivé závody. Na dráze jsem téměř každý den, abych trénink co nejvíce přizpůsobila podmínkám závodu.
Jak se ti daří skloubit sport a školu? Máš čas i na jiné koníčky?
Studuji navazující magisterské studium, a to obor Němčina pro překlad. Není to přehnaně časově náročné, takže se mi to daří skloubit velmi dobře. Mimo to mám skvělého přítele, který se také věnuje závodnímu sportu, tudíž si velmi rozumíme a doplňujeme se.
Sport zabírá v mém životě opravdu velkou a podstatnou část, takže podle toho vypadá také můj volný čas. Když už mám mít „volno“, nejraději ho trávím s rodinou a přítelem někde na horách, ať už v létě turistikou, horskou cyklistikou či v zimě na lyžích. S přítelem rádi cestujeme, poznáváme nová místa a touláme se po horách.
Lákala by tě dráha profesionálního atleta?
Těžko říct, ale spíše jsem ráda za to, jak to je teď. Mohu dělat vše a současně si užívat.
Co je tvým cílem a snem do budoucna?
Mým hlavní cílem jsou samozřejmě nové a nové osobáky a také co nejlepší umístění na MČR, v nejlepší případě medaile, ale kdo ví… makám na tom!
:
- Oblíbený závod v ČR\SK: Běhej lesy, extraliga.
- Běžecký vzor: nemám.
- Největší úspěch: 4. místo na MČR do 23 let (3 000 m překážek).
- Nejoblíbenější jídlo před závodem: ovesná kaše.
- Nejoblíbenější jídlo po závodu: domácí hamburger od přítele.
- Nejlepší regenerace: procházka s přítelem, theragun, spa.
- Nejméně oblíbený trénink: 300m rychlé úseky v různých kombinacích.