Neuhne před žádnou výzvou a často se na kole zničí. Cyklomagor, jak si říká, baví svými deníčky sociální sítě, přispívá svými články i na RUNGO.cz a toto je jeden z nich. Cyklomagorovy nejlepší kousky v roce 2022.
Nejsem typický závodník, to, co by se mělo, moc nedodržuji, přesto se kondice drží na nějaké slušné úrovni, a tak i občas něco cinkne. Pokud se tedy chcete někam posunout, kopírujte raději někoho jiného. Moje sezóna je plná tempa, kámošů, piva a taky závodů. Mám tu kliku, že tým mě v mé exotické cestě podporuje, on se takový maskot vždycky hodí, že?
Úvod roku tak patřil Zwift lize, kde jsem zanechal stopu hned několikrát. První nezapomenutelný moment byl, když jsem využil ducha (na Zwiftu na chvíli zneviditelní figurku, což umožní únik ze skupiny). Přesně to jsem provedl. Vyšlo to. Unikl jsem. Škoda, že kilometr před kýženým bodovaným sprintem. Jak správně tušíte, byl jsem předjet.
Vyšperkoval jsem to tím, že jsem konečně vyřešil špatné nastavení trenažéru, díky kterému jsem měl nižší výkon. Vyšlo to na týmovou časovku, kde jsem přešvihl limit kategorie B (4 W/kg), což znamenalo diskvalifikaci celého týmu. Dovedete si asi představit, jak jsem byl oblíbený. Kluci mi nakonec odpustili a jezdíme dál.
Takto připravený jsem vtrhnul do reálné sezony. VC Hlohovce byl moc pěkný závod. Chytl jsem dobrou skupinu, jelo se mi fajn. Místo, abych se poučil, nastoupil jsem druhý den na Bíteš-Brno-Bíteš. Byla to rychlá smrt na úvod sezony.
Pak jsem objevil Jičínskou ligu, seriál časovek, který se jezdí v týdnu. Skvělá akce, kde se schází dobrá parta a dost slušná konkurence. Celkem fajn se takhle každý úterý vyndat na šrot někde do kopce.
Zavítal jsem taky na akci šlapek. Raději uvedu na pravou míru, že se jedná o Vinohradské Šlapky a jejich pověstný Sázavák. Je to vlastně vyjížďka, ale prakticky závod. Ze skupiny jsem odpadl, ale i tak jsme pak jeli ve třech slušný peklo.
Opakem byla Prvomájová vyjížďka, kterou organizoval Aleš Lacina ve spolupráci s Kolo Bistrem. To bylo lidech. Pokec, pohoda, skvělá atmosféra a taky vynikající jídlo. Balzám na duši cyklisty.
Po téhle akci přišlo něco, co mě ani nenapadlo. Rozhovor. No jo, čtete dobře, našel se blázen větší než já, který stál o to mě vyzpovídat. Vzhledem k tomu, že se článek objevil i na Seznamu, měl docela slušný dosah.
Následoval víkend V, v podobě RBB Tour. První den časovka. Moderátor na místě zmiňoval na startu kromě jména a týmu i Cyklomagora a Deníček. To mě tak nakoplo, že jsem totálně přepálil start a pak 10 kilometrů doufal, že dojedu aspoň do cíle. Nevěděl jsem ani, jak další dny odstartuju a nakonec to byl velký posun proti loňskému roku. I pro takovou existenci, jakou Cyklomagor je, to bylo hezké, vidět to zlepšení. K tomu dokonce dorazil fanoušek, Vladimír Bursík, aby se se mnou potkal. Pocta jako blázen.
Jako správný Cyklomagor neuhnu před žádnou výzvou. Tak se stalo, že jsem se zcela neuváženě přihlásil do triatlonové štafety, ale na plavání. Byla to tragédie. Výkon strašný. Přesto jsem tam nechal vše, až jsem se z toho musel na břehu vzpamatovávat pět minut pod dohledem zdravotnice. Bronz nám, díky klukům, utekl jen o kousek.
Na řadu se dostal Krakonoš. Ambiciózně jsem se přihlásil na dlouhou trať. Pád na druhém kilometru úplně změnil taktiku. Další náraz na pátém kilometru znamenal ohnutý brzdový kotouč takovým způsobem, že kolo neudělalo ani jednu otáčku. Jelikož ale trénuji kopce v Polabí, neodradilo mě to a jel jsem dál. Nezabránilo mi to ani v tom, hodit to na Strážném na zadní, což bylo oceněno hezkou fotkou (viz fotogalerie výše). Na pokraji kolapsu – ale cílovou pásku jsem protnul. Někde v půli startovního pole, přesto si této účastnické medaile patřičně cením.
Pak se stalo něco, o čem jsem jen tajně snil. Nikdy jsem nevěřil, že by k tomu došlo, snad jen v koutku Cyklomagorovy duše doufal. Jenže už při vstupu do týmu jsem to zmínil kapitánovi, který se pro tu myšlenku nadchl. A ono se to vážně stalo. Start na MČR. S takovými jmény jako Zdeněk Štybar, Peter Sagan, Matěj Zahálka a spousty dalších. Na tyhle kluky jsem vždy jen koukal v televizi a najednou startoval s nimi. Ještě dnes mi naskakuje husí kůže z té atmosféry. Užíval jsem si to tak, že to oslovilo i moderátory, a tak moje jméno znělo náměstím v Mladé Vožici spolu se jménem Peter Sagan. Kdo by se toho kdy nadál? Zážitek na celý život.
Po delší době jsem realizoval svou magoří trasu Poděbrady – Zlaté Návrší – Ještěd – Poděbrady. I tady se našlo několik obdivovatelů z řad civilistů (cyklisti výletníci).
Velký úspěch jsme zaznamenali v Roudnici. Časovka jednotlivců se mi povedla a pak přišla třešnička na dortu, časovka družstev. S Vláďou Klozem a Honzou Kulhánkem jsme proletěli 21km trať průměrnou rychlostí 45,4 km/h, což nám vyneslo bronz v kategorii ve velké konkurenci. Parádní den to byl.
Jako každý rok jsem také podpořil charitativní akci Kolo pro Adama, kterou organizuje Martin Souček. V týmu Kross Městec Králové jsem sbíral kilometry, které se na konci akce sečtou, za každý kilometr přispějí sponzoři 5 korun českých, za které se pak pořídí handbiky pro handicapované děti od patrona akce Černých koní.
Neplánovaně mě Honza Kulhánek ukecal na závod Kolem Melechova. Dost houpavý závod v pekelném tempu. Ale trasa moc pěkná, celkem se mi dařilo, takže nakonec spokojenost.
Jako záskok jsem se dostal na Holickou 100. Je to časovka čtyřčlenného týmu na 100 km. Celý to bylo skvělý, protože nás dirigoval pan profesor Delkim Jan Štefan. Profesor v dobrém, má znalosti, přehled a vyzná se. Nebyl bych to já, abych nepřitáhl trochu smůly. Vyústilo to v salto i s kozou (časovkářský speciál) do příkopu. I tak jsem pak dokončil dalších 60 km s týmem, ale stálo nás to cenné minuty. Přesto skvělý zážitek.
Ještě jednou jsme se postavili na start s Vláďou Klozem a Honzou Kulhánkem, přibrali jsme do party Jirku Kužela a vtrhli na Jičín – Praha – Jičín. V téhle sestavě to bylo strašný peklo. Těch 90 km (otočka je v Poděbradech) jsme zvládli za 2:09 s průměrnou rychlostí 42 km/h. Šílený, ale zopakuji si to s vámi kdykoli, borci.
Poslední závod sezony přišel neplánovaně a na MTB. ČT Author Cup, jako záskok za nemocného kamaráda Broňu Chloupka. Jelikož jsem se to dozvěděl den před závodem, tělo nebylo moc ready, zejména po časovkách, co jsem ten týden jel. Jsem ale bojovník, takže jsem se s tím rval přes chybějící síly. Až do 55,5 kilometru. Únava, sjezd, mokro, bahno na kole. To vše vyústilo v brutální šipku do příkopu v plné rychlosti. Obrovská klika byla, že byl plný mechu, bahna a vody. Zaryl jsem tam totiž helmu i s hlavou. Mimochodem koupat se v Jizerkách 8. října moc nedoporučuju, drkotal jsem zubama až na chatu horské služby. Ale foto je z toho parádní.
Mezi všemi těmito závody je spousta jízd a mnoho z nich je s “dvojkou”, kterou tady nemůžu nezmínit. Petr Tindel a Josef Němeček. Oba výborní cyklisti a skvělí kamarádi. Často mě motivují vyjet, nebo přidat, i když by se mi nechtělo. Takže díky kluci.
No a tohle vše by nešlo bez týmu Unlimited KM Trading CZ a taky jejich tolerance vůči mé osobě a přístupu. Díky týme!!!
Autor: “Cyklomagor” Petr Jaderný
