Recenze: Elegantní koloběžka Xiaomi Electric Scooter 4 vás přiblíží k MHD i odveze na pořádný výlet

Není to sport, ale je to jízda. Poctivá elektrická koloběžka se solidním dojezdem přes 30 km vás hravě přiblíží kamkoli po městě, složíte ji do auta nebo tramvaje a pokud máte vytrénované přenášení váhy, užijete si na ní i pořádně zábavnou jízdu. Pojďte se podívat, čím nás zaujala.

Xiaomi Electric Scooter 4 je jedním z posledních přírůstků do široké high-tech rodiny zajetého asijského výrobce, u kterého jsme si už zvykli na kvalitní zpracování i výkon. Koloběžka ale i tak překvapí – na první pohled opravdu masivním a poctivým zpracováním. Zaujme širokou stojnou plochou, na kterou se můžete zaujmout postoj podle libosti a bez omezení, vysoce účinnými brzdami, ale také dojezdem a svižnou rychlostí.

Rychlost

…je naprosto dostačující (a navíc maximální možná, daná zákonem – viz box). Na městském kole v běžném městském provozu jen málokdy docílíme vyšší rychlosti. Koloběžka si navíc tuto rychlost bez námahy udržuje i v táhlejších výjezdech: Všechny testované kopce se sklonem okolo 7 % zvládala „dvacítkou“. Vyjede (i když pomaleji) ale sklon do 16 % – i na takové jsem v parcích narazila a koloběžka na nich navíc neměla ani problém se rozjet „z nuly“. (Chtělo to jen razantnější odraz – pro aktivaci elektromotoru potřebujete rychlost 5 km/h).

Při denním ježdění ale narazíte na místa, kde maximálních 25 km/h subjektivně přestává stačit – v mém případě to byly dlouhé, rovné úseky cyklostezek s dobrým výhledem, kde jsem zvyklá to na kole rozjet třeba i o 10 km/h rychleji. Pohled na kolem mě svištící cyklisty na silničkách byl – nebudu lhát – lehce frustrující. Zamyslím-li se ale nad otázkou, zda bych chtěla jet 35 km/h na něčem s tak malými koly a bez možnosti vozidlo pevně sevřít při nouzovém brždění, musím usoudit, že „maximálka“ koloběžky je naprosto optimální.

Postřeh: Při jízdě jsem měla zapnuté GPS sporttestery Garmin (Venu 2S a Forerunner 945). Oba se shodly, že rychlost na displeji koloběžky lehce nadsazuje. Reálná maximální rychlost podle garminů byla 23,8 – až 24,1 km/h.

Brždění a jízdní režimy

Když jsem nakousla brždění, musím vypíchnout i jeho efektivitu. Brzda je velmi citlivá – stačí pustit „plyn“ a jemně, plynule ji stisknout. Pokud za brdu vezmeme razantně, koloběžka doslova „zaflikuje“ na místě. To může být ale i velká výhoda při nutnosti nouzového brždění. V takovém případě je ale potřeba se připravit i fyzicky – zpevnit postoj, trošku se „zavěsit“ do řídítek a přenést těžiště více dozadu… a samozřejmě jet rovně a nebrzdit do zatáčky – podobně jako na kole nebo motorce.

Postřeh: Páčka (zadní) brzdy je pro cyklistu netradičně na levé straně řídítek (což je logické, na pravém přidáváme plyn. Pro začátečníka je tedy na místě vyvarovat se brždění a přidávání plynu zároveň. (I navzdory této začátečnické chybě ale koloběžka poměrně solidně zabrzdí.)

Koloběžka umí zpomalit i sama, díky jízdním módům. Jsou tři: „Chůze“ s maximální rychlostí 4 km/h, kterou využijete při vedení koloběžky do kopce nebo „chůzi“ s kamarádem, který jde po svých. Následuje „D“, tedy úspornější provoz s pomalejším rozjezdem a maximálkou 20 km/h, ideální do hustšího kombinovaného provozu s chodci. Poslední je sportovní režim „S“ s maximálkou 25 km/h a rychlejším „odpichem“ i reakcemi na plyn bez zpoždění. Ideální pro pohyb v městském provozu.

Postřeh: Při jízdě z kopce se nemusíte bát zběsilého, nekontrolovaného rozjetí do závratné rychlosti – díky přední E-ABS brzdě. Pokud pustíte plyn, koloběžka spíš přibržďuje a bez přidání plynu se mi nikdy nerozjela na víc než 15 km/h. (To platí v režimu nízké obnovy energie – koloběžka disponuje rekuperací – dobíjením baterie jízdou z kopce. Její úroveň lze nastavit v mobilní aplikaci.)

Dojezd

…je takový, jak výrobce slibuje. A potvrzují to i shodně zapnuté GPS sporttestery Garmin. S koloběžkou jsem podnikla třicetikilometrový výlet v převážně rovinatém terénu, průměrnou rychlostí 19 km/h při zapnutém (energeticky náročnějším) režimu „Sport“. Potěšil mě velmi přesný odhad zbývajícího dojezdu (viz screenshoty z aplikace Mi Home a porovnání s výstupem v aplikaci Strava, naměřeného hodinkami Garmin).

Dojezd mě velmi mile potěšil, ale podotýkám, je závislý také na hmotnosti jezdce. Koloběžka od asijského výrobce počítá i s asijskými parametry: Z informací od výrobce vyplývá, že dojezd je garantován pro jezdce do 75 kg, který nepojede celou cestu „na plný ceres“. Při mé (i v orientálním měřítku podprůměrné) hmotnosti 45 kg není problém se do tabulkových čísel dostat i při jízdě ve sportovním režimu. Naopak, pokud vážíte víc, můžete si pomoci zvýšením rekuperace energie – čím vyšší, tím bude koloběžka klást větší odpor („přibržďovat“) při jízdě z kopce a tím více bude třením vyrábět energii pro další jízdu.

Postřeh: V rámci testování jsme se rozhodli dát koloběžce trochu „za uši“ a přetížili jsme ji jízdou ve dvou (cca 130 kg) na zhruba 10km trase a v režimu „Sport“. Dojezd se snížil zhruba o třetinu. Pokud vážíte kolem 85 kg, počítejte s mnohem mírnějším snížením dojezdu, které by vás nemělo zarmoutit (v závislosti na stylu jízdy cca 27 – 32 km). Kapacitu baterií a tedy i dojezd může ovlivňovat i okolní teplota – velká zima, nebo naopak vedro.

Osobní dojmy

Kromě cyklistiky jsem velkým příznivcem motorismu. Pro efektivní dopravu po městě využívám především motocykl a na kolo nasednu, spíš když si chci „máknout“. Protože žiju v Praze, zřídka kolo volím jako dopravní prostředek z více důvodů: Městská cyklistika se zde neobejde bez překonávání kopců i horkých chvilek na rušných křižovatkách a dosáhnout rovnováhy „nezdržovat provoz – nenudit se za jízdy – nepřijet na schůzku uřícená“ je tak téměř nemožné. V klidu mě nenechává ani představa, že sedím v kavárně, zatímco je moje drahá silnička zamčená jen lehkým zámkem o zábradlí na ulici. Koloběžka, kterou lze složit a vzít s sebou do restaurace nebo kanceláře, mně osobně přijde jako mnohem vhodnější alternativa.

Co mě na Xiaomi Electric Scooter 4 bavilo nejvíc?

Kvalitní materiál. Xiaomi Electric Scooter 4 působí robustně, kloub přední vidlice i jeho aretace je z masivního materiálu a po složení drží jako příslovečná židovská víra. Matná úprava povrchu eliminuje viditelnost nečistot. Gripy řídítek jsou z dokonale protiskluzového materiálu, stejně jako stojná plocha, která je oproti předchozímu modelu o 0,5 cm širší a umožňuje pohodlný postoj.

Krása v jednoduchosti. Okamžitě jsem si zamilovala elegantní displej koloběžky. Přehledně zobrazuje rychlost, jízdní režim (ten volíte snadno dvojím stisknutím jediného tlačítka displeje) a pár dalších zásadních informací (třeba připomenutí, že je čas zkontrolovat tlak v pneumatikách). Velmi intuitivní je i aplikace Mi Home, se kterou se nemusíte nijak učit – vše podstatné je pohromadě na displeji.

Svoboda mobility. Po ukončení jízdy koloběžku složíte a přes poměrně vysokou hmotnost snadno přenesete do bezpečí – do kanceláře, fitka, do kavárny pod stůl, nebo třeba posléze do tramvaje či taxíku, pokud to nebyla kavárna, ale vinárna. Je tak ideálním prostředkem tzv. mikromobility – na krátké cesty po městě, ale třeba i dojíždění na vlak nebo nákupy po vaší čtvrti.

Je jen vaše. Nemusíte mít v mobilu pět aplikací a registrací na všechna sdílená kola a koloběžky ve městě. Nemusíte hledat, kde nejbližší prostředek parkuje, řešit, kde ho smíte odstavit, a zda jste jízdu správně ukončili. Pravda, cena koloběžky není nízká – pokud ale nejste věrni jedné sdílené službě a využíváte je po jednotlivých jízdách denně, podobnou částku nashromáždíte klidně za dva roky také.

Ideální do města. Na rozdíl od kola umožňuje kdykoli okamžitě seskočit a plynule a v souladu s pravidly tak překonat přechod pro chodce nebo obrubník. Rychlý rozjezd umožňuje držet krok s ostatními dopravními prostředky. Kvalitní osvětlení (včetně brzdového světla a předního světla s dosvitem cca 15 metrů) zvyšuje bezpečnost. Na přilbu ale rozhodně nezapomínejte!

Zvládá různé povrchy. Nová, desetipalcová kola zajišťují poměrně pohodovou jízdu i po městské dlažbě, kočičích hlavách i při přejezdech četných pražských nerovností. Problémem není ani jízda po trávě nebo jemném štěrku. Důležitý je ale postoj, který bych opět přirovnala k lyžím nebo skejtu – zpevněný, ale ne křečovitý, s lehce pokrčenými koleny, připravenými odpružit větší nerovnosti. Výrobce nedoporučuje jízdu v silnějším dešti koloběžka je voděodolná, nikoli zcela vodootěsná), nicméně při nástupu v mokrých botách se stojný povrch nesmýká a dobré vlastnosti mají na vlhku i pneumatiky. Jen je třeba dbát na opravdu plynulé brždění, abychom zbytečně nešli naproti smyku.

Procvičí rovnováhu. Koloběžku směrově neovládáte ani tak rukama, jako spíš přenášením váhy. Se stabilním postojem a zpevněným středem těla si na ní užijete zábavnou jízdu. Na volné ploše v parku mi to nedalo, zaujmula jsem na ní postoj jako na skejtu a vykroužila jsem si pár elegantních osmiček nebo zajela slalom. Není to úplně sport, ale práci s tělem na koloběžce určitě zužitkujete.

Co se mi naopak nezdálo?

Hmotnost 17,2 kg při jízdě nepocítíte. Složená koloběžka se ale pronese, a i když mám docela „namakáno“, jsem ráda, že jsem ji musela nosit jen do prvního patra. Je to ale logické – kvůli bateriím. (Verze koloběžky Lite disponuje hmotností 15,6 kg, což také není málo, je navíc i o něco levnější, dojezd má ale jen 20 km.)

Zajištění ve složeném stavu visí pouze na páčce zvonku, která slouží zároveň jako očko pro zacvaknutí do háčku na zadním blatníku. Drží ho osička z plastu, což při hmotnosti koloběžky nepůsobí úplně důvěryhodně. Zejména při delším používání a pravidelném nošení ve složeném stavu bych se obávala únavy materiálu.

Specifický nabíjecí port představuje problém, když máte třeba dalekou cestu do práce, kde chcete koloběžku nabít pro cestu zpátky. Musíte si pořídit druhou originální nabíječku. Kdyby šla koloběžka nabíjet třeba přes USB-C, bylo by to o něco příjemnější.

Dojezd pouze v aplikaci. Zbývající kilometry, stejně jako počet těch ujetých, si můžete zobrazit pouze v aplikace Mi Home. Pokud s koloběžkou plánujete i delší výlety, vyplatí se zapnout sportovní hodinky a kontrolovat vzdálenost, nebo občas zastavit a mrknout do aplikace. Na displeji se zobrazuje stav baterie formou pěti „čárek“ – více bych ocenila procenta nebo alespoň větší množství čárek.

Možnost vzdálení bez Bluetooth. Koloběžku nelze zprovoznit, dokud nepřipojíte spárovaný telefon s aplikací Mi Home, přes kterou lze koloběžku i zamknout (ta se pak nerozjede a při manipulaci spustí alarm). Pokud se ale od telefonu rozjedete (a nezastavíte), dojedete pěkně daleko – koloběžka se po ztrátě Bluetooth signálu nezastaví. Může se vám tak stát, že odjedete od zapomenutého mobilu a při návratu budete muset tlačit nebo se odrážet vlastní silou (jde to, ale vzhledem k hmotnosti a ergonomii koloběžky to není žádná lahoda).

Co říct závěrem? Dvěma slovy: příjemné překvapení. Když jsem nabídku k testování dostala, s nedůvěřivostí sobě vlastní jsem ohrnula nos, co to je za blbost, že na tohle mám přece kolo. Jenže ono to tak úplně není – někdy prostě chcete přijet na schůzku normálně oblečení, nebo třeba hodit na záda těžký batoh s věcmi do posilovny, nebo tušíte, že se budete vracet jiným dopravním prostředkem. A přesně proto je kvalitní elektrická koloběžka ideálním prostředkem městské mobility. Zvlášť v tak členitém městě, jako je Praha, a navíc pro člověka, který skoro každý den „musí“ kromě práce stihnout spoustu volnočasové zábavy.

Prohlédněte si celou galerii:

Xiaomi Electric Scooter 4 EU

• cena: 11 690,- Kč
• maximální dojezd 35 km
• jmenovitý výkon 300 W
• hmotnost 17,2 kg
• maximální zatížení 110 kg
• dvojitý brzdový systémPřední E-ABS + zadní bubnová brzda
• maximální stoupání 16 %