Nejintenzivnější sport jsou děti, říká „matka“ náušnic, které si zamilovaly i slavné sportovkyně

Markéta s dětmi. Foto: Šárka Martinů

Flowerski nosí sportovkyně i cestovatelky, závodila v nich Gabriela Soukalová, ale vzít si je můžete i do kanceláře nebo na svatbu. V naší minisérii článků o podnikavých ženách jsme si povídali s inspirativní Markétou Stulíkovou, jejíž barevné kytičky ze Šumavy těší nejen sportovkyně po celé republice: Jak zvládá dvě děti, stále rostoucí firmu a jak se vyrovnala s tím, když ji lékaři zakázali oblíbený běh a lyžování?

Na počátku byla bouračka

Málokdo se může pochlubit tím, že nastartoval podnikání díky autonehodě. Markéta Stulíková ano – jela autem v zimě na výstavu do Německa a na namrzlé silnici dostala smyk. Nic vážného se jí nestalo, ale poškozené auto spolykalo všechny úspory. A tak se Markéta rozhodla při své práci produkční v kultuře ještě rozjet přivýdělek – výrobu náušnic, která pro ni do té doby byla koníčkem pro radost. A protože sama jako holka ze Šumavy miluje sport, musely to být náušnice, které před vyběhnutím nebo nasednutím na kolo nebudeme chtít sundávat. Naopak. Dnes jsou Flowerski zajetou značkou a Markéta dvojnásobnou maminkou, která své mety posouvá stále dál. Vyvinula nový originální design náušnic, stíhá firmu, rodinu a posouvá se i ve sportu.

Sport a podnikání mají docela hodně společného – v obojím jde o překovávání vlastních limitů, ale třeba i o to, že nejtěžší je začít. Jaká je vaše rada pro lidi, kteří stále váhají, zda jsou dostatečně připraveni, postavit se na startovní čáru? Je důležitý tak velký impuls, jakým pro vás byla autonehoda?
Jsem si skoro jistá, že bych se do toho pustila i bez tohoto impulzu. Můj tatínek podniká přes dvacet let v kreativní oblasti, maluje brankářské přilby gólmanům, a vždy jsem k němu vzhlížela. Tvoří něco svého, jeho úspěch je čistě závislý na jeho píli, je pánem svého času. A to mě vždy lákalo. Pro začátek určitě není potřeba žádný velký impuls, ale jednu zásadní věc je podle mě potřeba si uvědomit: Že podnikání není pro každého, a že je to tak dobře. Vnímám, že je velký tlak na lidi, aby se za každou cenu do něčeho svého pustili. Ale začít podnikat znamená vzít na sebe i velké břemeno, nikdy nekončící starosti. Někteří lidé jsou zaměstnanci a dělají svou práci skvěle. A pak přijdou domů a mají čistou hlavu. A někteří podnikatelé neumějí korigovat svůj čas v práci, množství úkolů a starostí a pak se jim to podepisuje na zdraví, rodinných a přátelských vztazích. A to nestojí za to.

Podnikání je prostě běh na dlouhou trať, a často bez cíle. Respektive s cílem, který si sami neustále posouváme, snažíme se překonávat původní mety i rekordy. To může přinést obrovskou motivaci, stejně jako pocit, že neustále není hotovo…
Proto podnikání vnímám víc jako životní styl a cestu, nežli práci. Musí si to vše sednout, aby z toho nebyla spíš strastiplná túra. Stejně jako v případě závodu se nikdy nemůžete stoprocentně připravit na vše a čekat na dokonalost, protože tu dokonalost právě budete vytvářet, lépe řečeno se k ní lehce přiblížíte. Znám spousty značek, které začaly s nějakým produktem a pak zjistily, že jim víc frčí doplňkové či jiné zboží, než byl původní plán. Podnikání je organický proces, který se neustále vyvíjí. Takže kdo si položil otázku, zda do toho chce jít a zkusit to, a hlavně je to jeho sen, ať neztrácí čas a jde do toho. A pak stačí to zbytečně brzo nevzdat, nebo ale také naopak poznat, kdy to raději opustit.

Markéta Stulíková založila značku, kterou milují nejen sportovkyně. Foto: Martin Kalný

Nejintenzivnější sport jsou děti

Vedle podnikání a dvou malých dětí stíháte i oblíbené sporty. Co vás motivuje nepřestat, nepolevit v ničem, co děláte?
Mám skoro pětiletého syna, ale před dvěma lety se nám narodila ještě dcerka a to byl teprve převrat v podnikání. Musela jsem se naučit delegovat, zlepšit ještě víc time management, stát se leadrem a vůbec se toho hodně změnilo. S jedním dítětem se pracovat ještě dá – když spí. Ale se dvěma už to bez hlídání nejde. Svou energii teď rozdávám do dvou směrů, děti jsou ještě dost malé a asistenci potřebují. Starší teď už ani po obědě nespí, takže za celý den nemám prostor, kdy by po mně někdo něco nechtěl. I když se snažím je učit samostatnosti, je to prostě zápřah. Nehledě na to, že starší pořád mluví. Myšleno skutečně pořád. (smích) No a to vyčerpává ohromně. A nebudu lhát, je těžké se občas přinutit k práci i sportu, který to odnáší nejvíc. Nicméně když už čas pro sebe mám, nejčastěji vyrážím na kolo, nebo beru do rukou štětec a maluji, to je moje vášeň.

Naznačujete, že na sport zbývá méně času než dřív. Lidé, které aktivní pohyb naplňuje, se ho ale jen tak nevzdají, spíše přizpůsobí okolnostem. A já vím, že to je i váš případ. A koneckonců, někdy se říká, že děti jsou nejlepší posilovna…
Máte pravdu…u mě jednoznačně vede kolo a pak běžky, ale obojí je bohužel závislé na počasí. Většina lidí asi nesnáší kopce, já miluju je vyjíždět. A u nás na Šumavě je dost jednoduché na ně narazit. Nesnáším jezdit po silnici, takže s manželem raději vyhledáváme lesní cesty. No a když jedeme jako rodina, tak samozřejmě přizpůsobujeme trasu našemu čtyřleťákovi. Dvouleťák se ještě veze na řídítkách či v cyklovozíku. Co se týče dalších sportů, tak jsem bohužel omezena mým kolenem, které mám poraněné z pádu na lyžích a už ho mám natřikrát operované. Doktoři mi zakázali běhat a lyžovat, což jsem obrečela. Ale nic s tím nezmůžu. Velmi blízké je mi ale zdravotní cvičení, dokonce mám lektorský kurz na pilates, které jsem před dětmi sedm let vyučovala, ale teď si na něj raději zajdu jako žák, který si tam odpočine. Taky právě procházím plaveckým kurzem a občas zajdu na kruháč či jiné skupinové lekce a na doma mám zaplacené on-line lekce od Elišky Lechnerové, které moc doporučuji. No a pak samozřejmě procházky v přírodě a hlavně aktivity s dětmi. Což je v podstatě nejintenzivnější sport – celý den někam chodíte, běháte, nebo lezete na prolézačkách, protože se bojíte tam pustit prcka samotného…

Markéta s novým modelem náušnic FLW. Foto: Šárka Martinů

Zachránila ji operace i těhotenství

Děti nemám, podnikání zatím taky ne, ale stejně jsem v množství sportovních aktivit daleko za vámi. Tak raději zpět k podnikání… Existuje i v něm nějaký ekvivalent „přetrénování“? Moment, kdy si uvědomíte, že jedete tak naplno, že bez trenéra a dobře sestaveného jídelníčku to už „na pódium“ nebude stačit?
Za největší zápřah považuji období mezi druhým a třetím rokem existence značky, kdy se Flowerskám začalo dařit. Byla jsem na to sama, do toho měla full time job. Neměla jsem zkušenosti s delegováním, takže mi dlouho trvalo, než jsem si „řekla o pomoc“. To bylo období, kdy jsem jen pracovala a občas jsem si vyčistila hlavu během či jízdou na kole. Ale to bylo z mého života vše. Dlouho by to zvládat nešlo. Operace kolene a pak otěhotnění mě v podstatě zachránily. Došlo mi, že pokud se z toho nemám zbláznit a zároveň chci značku posouvat, musím si najít pomoc – nejprve přišla na výrobu, pak e-shop a nakonec i na sociální sítě.

…a vaše Flowerski na jaře oslavily osmé narozeniny. To už jde bez nadsázky mluvit o zajeté značce. Jak jste se posunula vy jako manažerka?
Teď jsem máma dvou malých dětí, přestavujeme dům, takže manžel není často doma a já jsem na ně sama, hlídání moc nemám, firma oproti dřívějšku několikrát vyrostla, ale zvládám to mnohem lépe, protože už mám za ta léta manažerské zkušenosti a umím si věci zorganizovat. Naučila jsem se prioritizovat. Na prvním místě jsou jednoznačně děti a rodina. Až pak práce. Vím, že momentálně bych mohla odvádět lepší práci, dost věcí čeká na „to do listu“, ale to bych zase byla horší mámou. A to v žádném případě nechci. Jsem k sobě mnohem laskavější. Taky už netrávím tolik času prací doma. Mít práci doma na očích znamená, že stále pracujete, i když třeba jen mentálně. A naopak, když pracujete doma, odlákávají vás od práce různé povinnosti – dopere pračka, támhle jsem chtěla zamést, tak vstanu a zametu to… Výsledkem je, že se na práci méně soustředíte a vše trvá déle. Takže kdykoli to situace dovolí, jdu raději do naší kanceláře a doma pak mám mnohem čistší hlavu.

Vybudovala jste nejen firmu, ale i takzvaný lovebrand, značku, kterou mají lidi rádi, rádi se k ní vrací, tvoří si malé i velké sbírky náušnic, sladěné s outfity nebo často týmovými dresy. Sportovkyně oceňují nízkou hmotnost, vysokou odolnost, stálobarevnost i možnost dokoupit jen jednu náušnici. Významnou roli ale určitě hraje i příběh značky a fakt, že za ní stojí inspirativní žena…
Jsem velmi pyšná na to, že Flowerski se staly synonymem pro barevné květinové náušnice, něčím, jako je cola pro černý nápoj či conversky pro plátěné tenisky. Občas narazím na to, že lidi prodávají třeba na Vinted jiné květiny pod názvem Flowerski, či je nazvou náušnice à la Flowerski. Taky je asi zajímavé, že je nabízíme ve více jak 100 prodejních místech, a že se několikrát naše značka použila na případovou studii pro studenty vysoké školy. A jedna studentka z marketingového oboru o nich napsala diplomovou práci. Může to vše znít jako sen, který se zrodil jako fénix z popela, ale je za nimi 8 let poměrně tvrdé práce (aspoň v začátcích), spousta absolvovaných podnikatelských kurzů a chuť to nevzdat, i když můj drive jde ve vlnách, v závislosti s mateřskými povinnostmi, zdravím rodiny a chutí pracovat či obdobím línějším, či vyčerpaným, které prostě občas taky mám.

Podobné příspěvky

Zápisník australské „běhny“: zemětřesení a podlepená prsa

„Myslím, že Roubaix je jako Hunger Games“, příběh o tom, jak Cyrus Monk přežil Peklo severu a dojel poslední

Je jaro, cyklisté „táhnou“ na Mallorcu. Pár tipů pro cestování na Baleáry s kolem i bez