Long story short: Čas od času udělám něco, co moje okolí nečeká. Třeba se přihlásím na Spartan Race. A rovnou na všechny tři závodní trasy během jednoho víkendu. Většina mých blízkých nevěřícně kroutí hlavou a mojí učitelce tělocviku, která se mě před celou třídou ptala, kolik jsem měla na oběd knedlíků, by asi vypadly oči z důlků. Takže: Zbláznila jsem se? Dost možná. Zocelí mě to a fyzicky i mentálně posune? Stoprocentně! A vy můžete být u celé přípravy se mnou.
Jak to začalo?
Když jsem po dvacítce zjistila, že je pohyb kámoš, běhání se stalo sportem, ke kterému jsem se po kratších či delších pauzách opakovaně vracela. Moje komfortní vzdálenost ale vždycky byla kolem 5 kilometrů. Co se tempa týká, pod 6:00/km jsem se dostala jen výjimečně. A myslela jsem si, že mi to tak bohatě stačí.
Střih a posun o nějakých deset let dopředu. Vystupuju ze své asociální bubliny a začínám běhat s kamarádem, za kterým nejdřív s vypětím všech sil jen povlávám a funím jako stádo nosorožců. Nejsem soutěživá, ale občas mám potřebu (si) dokázat, že některé věci prostě dám, a překážky, nebo ne zrovna nadějný výchozí stav, na mě v ten moment působí jako červený hadr na býka. Koneckonců třeba i plavat jsem se v dětství naučila „na truc“, když mi babička zapomněla vzít na koupaliště rukávky.
O rok později už bez problémů běhám znatelně delší trasy, v kopcích nevypouštím duši a 5:15/km je pro mě pohodové tempo. V létě 2024 jsem si z hecu zaběhla první Spartan Race a v následné euforii odkývala, že si letos dáme celou Trifectu. Když jsme ale v únoru opravdu zaplatili registraci na všechny tři závody po sobě, došlo mi, že je nejvyšší čas začít pořádně makat. Spartan Race totiž zdaleka není jen o běhání.
Opičí dráha jménem Spartan Race
Přesto, že už závodnímu světu vládnou novější trendy, Spartan Race je pořád fenomén. Můžete ho brát hodně vážně a soutěžit v kategorii Elite. A taky si můžete jen přijet pro efektní fotky na Instagram. Většina závodníků (včetně mě) ale na Spartana míří s cílem otestovat svoje limity, zažít něco neobvyklého s podobně postiženými lidmi a užít si srandu. (Pokud si ji umíte udělat hlavně sami ze sebe, jste ve výhodě.)
A co je to ta Trifecta? Pro pokoření výzvy Spartan Trifecta a získání speciální medaile je potřeba dokončit tři závody se vzrůstající obtížností v jedné závodní sezóně (v mém případě rovnou v jednom víkendu). V praxi to teda znamená zvládnout v sobotu Spartan Super (10 km, 25 překážek) i Spartan Sprint (5 km, 20 překážek) a v neděli, aby toho nebylo málo, umřít na Spartan Beast (21 km, 30 překážek).
Pod překážkami si můžete představit všechno, co už zhýčkaný moderní člověk zná jen z mlhavých vzpomínek na tělesnou výchovu nebo letní tábory. Přelézání a přeskakování. Nošení a tahání těžkých věcí. Ručkování a šplhání, házení oštěpem nebo válení se v blátě. A když na překážce selžete, čeká vás trest v podobě angličáků nebo trestného kolečka navíc (většinou z kopce a do kopce). Lákavé, že?
Jeden měsíc je pryč, tři zbývají
Suma sumárum mě tedy čeká 36 kilometrů (plus trestná kolečka) ve dvou dnech. Ale to mě vlastně nechává celkem klidnou. Mnohem víc se bojím těch 75 překážek. Mám totiž slabý vršek a mizerný úchop. Většina ručkovacích stanovišť tak pro mě loni byla nepřekonatelnou výzvou (nehledě na to, že jsem si při posledním tréninku, týden před závodem, strhla mozoly na ruce). Na tuhle slabinu se proto potřebuju mnohem víc zaměřit. K tomu samozřejmě naběhat hromadu kilometrů a celkově nahnat fyzičku.
Závod se koná v půlce července a s cílenou přípravou jsem oficiálně začala na začátku března. Takže na to mám čtyři měsíce, z nichž je teď už jeden za mnou.
Jak vypadal můj březnový tréninkový plán?
Velmi ve zkratce asi takto:
- Třikrát týdně běh (long run (zatím 12–15 km) / specifický trénink (rychlost, intervaly, kopce) / easy run)
- Dvakrát týdně silový trénink (vršek + střed těla / leg day + střed těla)
- Jednou až dvakrát týdně plavání pro rozmanitost pohybu a protože mě to baví
- Jóga, kdykoliv cítím potřebu vyvážit svůj „králíček Duracell“ mód
- Bonus a hec: alespoň jednou zajít na workoutové hřiště (splněno) a jednou na lezeckou stěnu (jediný restík, který si nesu do dubna)
Plán na míru mi připravila naše skvělá redaktorka a fitness trenérka Verča, která má s OCR (Obstacle Course Racing) závody bohaté zkušenosti:
„Adéla má do tréninku na Spartan Trifecta Weekend ještě relativně dost času, a tak jsme měly prostor s tréninkem začít postupně a identifikovat slabší i silnější stránky a trochu experimentovat. A to i s tréninkovými úkoly! Výhodou je, že má Adéla naběhaný základ, který se dá krásně ladit. Na druhou stranu má, bohužel, slabší úchop i horní polovinu těla obecně, a tak musela vzít do ruky hrazdu a postupně se začít připravovat i na překážky. Nemilé, ale nutné!
Příprava je u každého individuální a nejde dát univerzální návod – někdo je na tom velmi slušně běžecky, jiný zas nosí břemena jako nákupní tašku, ale před běháním se musí pokřižovat. Obecně je ale na takový víkend nebo i jeden překážkový závod dobré běhat alespoň 2–3krát týdně a neopomenout silovou přípravu. Kruhové tréninky mnohdy nejsou ideální volba – vytvoří sice v závislosti na kvalitě univerzální kondiční základ, ale pro OCR potřebujeme specifické dovednosti. Proto jsme se s Adél zaměřily na posílení nohou (dřepy, výpady, výstupy na bednu), středu těla (přítahy nohou ve visu, plank, rotační cviky) a hlavně horní poloviny těla (shyby, kliky, vis, výdrže v přítahu…).
Na březen Adéla dostala za úkol zajít na workoutové hřiště zkusit základní ručkování a využít prvky v okolí jako překážkové hřiště. Bohužel, nikde v dohledné vzdálenosti nemá přímo spartanské překážky, ale zatím to zvládneme i bez toho. Navíc jsme do plánu zařadily úplnou novinku – vyzkoušet si lezení na umělé stěně nebo boulderu, které pomůže s úchopem a trochu změní tréninkovou rutinu.“
Veronika Dvořáková, OCR závodnice a trenérka
A zatím mě to faaakt baví! V běhu se čím dál častěji dostávám do flow, kdy mi to běží tak nějak samo. Ve fitku je pro mě – očekávaně – největším oříškem trénink vršku. Na hrazdě se trápím s odporovou gumou a u visu začínám chápat, co tím doma mysleli, když mi z legrace hrozili, že mě pověsí za uši do průvanu. Kliky a vzpory se učím dělat tak, abych co nejmíň zapojovala své chronicky přetížené trapézy. Jde to pomalu, ale jde to. Nevzdávám se a těším se, kam se posunu za další měsíc.
Co mi pomáhá:
Tréninkový plán. Jakože cože? Jsem přesně ten typ člověka, který má to do list i na dělání to do listů, ale doteď jsem trénovala „na pocit“. Přitom je tréninkový plán úplný game changer. Prostě jsem dostala koleje, po kterých mám jet, a najednou to j(e)de. 😊
Moji lidi. Běhací parťák a jeho superschopnost vymýšlet trasy, jak se (mi) to zrovna hodí. Verča a její plán. Milovaná sestra, pro kterou je sport španělská vesnice, ale přesto má radost, že mám radost. Moji „skalní fanoušci“ na Stravě a v IG Stories. Moje fyzioterapeutka, která přesně ví, co moje úpony potřebují… A pak že běhání není týmový sport. ♥
Běžecká matematika. Už jsem uběhla 8 kilometrů, takže už mi zbývá jenom jedna pětina. Hmm, 12 kilometrů – to je jenom třikrát 4 kiláky, to dám. Poslední dva kilometry, to už jsou jen tři písničky. Nejsem jediná, komu se tohle děje v hlavě, že ne?
Dobrý playlist. Mám dost schizofrenní hudební vkus a moje playlisty na běh a do fitka podle toho vypadají. U některých by se moje babička červenala (ještě, že nerozumí anglicky), u jiných se zase trochu stydím já (náladě na devadesátkové hity prostě neporučíš). Naštěstí mi zrovna na testování přišla nová sportovní sluchátka, díky kterým moje okolí zůstává v blažené nevědomosti.
Mindset. A proč to vlastně děláš? Protože můžu. Pravidelný pohyb není trest, ale privilegium. Tak si ho užívám do sytosti. Plavkovou formu mám letos úplně na háku a místo toho, jak moje tělo vypadá, se spíš soustředím na to, co dokáže. Osvobozující! 😊
Aby to ale nebylo jenom růžové, jsou tady i věci, před kterými vás nikdo nevaruje. Když znatelně zvýšíte fyzickou aktivitu, počítejte s tím, že:
- Budete pořád prát (a umývat si vlasy).
- Z obchodu budete odcházet se sportovním oblečením, i když jste šli původně na elegantní halenku.
- Ještě horší než šatit, vás bude živit. Budete mít totiž hlad. Furt.
- Nad načasováním jídla navíc začnete složitě spekulovat tak, abyste netrénovali moc hladoví, ani moc najezení.
- Budete mluvit hlavně o sportu. I s těmi, které to moc nezajímá.
- V půl desáté večer se jako lusknutím prstu „vypnete“.
Březen v číslech:
- Naběháno: 113 km (+ intervaly na páse po silovém tréninku)
- Nejdelší běh: 15 km
- Čas strávený v gymu: 17 hodin
- Odplaváno: 9,8 km
- Najógováno: 15,5 hodin
- Chuť to vzdát: 0
Disclaimer: Pokud by vás to nutilo se se mnou srovnávat, vězte, že moje práce nevyžaduje sedět 9 hodin v kuse na jednom místě, nemusím se starat o děti a nemám žádné zdravotní omezení. Každý to máme jinak a co jednoho nabíjí a nutí překonávat limity, může být pro druhého stresující a kontraproduktivní, zatímco pro třetího nuda a brnkačka.
Co tedy říct závěrem? Možná nejsem typická Spartanka, ale vždycky jsem byla tak trochu Marťan(ka). A to je na tuhle bláznivou jízdu zřejmě dostatečná kvalifikace. Takže nezastavujem, (ne)máme zpoždění a vy buďte u toho – ohlásím se zase za měsíc.
- Regenerace po běhu začíná už na trati. Jak ji nepodcenit?
- Od knedlíků k medailím: 36 závodních kilometrů, 75 překážek a jen 4 měsíce na přípravu. Dám to?
- Nejkrásnější české ultra závody: Bolest, pot i dechberoucí výhledy!
- Zapomeňte na drahé a přeslazené müsli z obchodu! Upečte si banánovo-kakaovou granolu téměř bez práce
- Dejte si pozor, komu svěříte své peníze i zdraví! Jak poznat dobrého trenéra běhu a kdy raději utéct?
