Změna životního stylu vám může zlepšit život. A taky pořádně zatřást s vašimi vztahy – obzvlášť, když nemají pevné základy. Proč to tak je, jak změnu ustát a jak ji blízkým lidem usnadnit?
Na své cestě za zdravějším životním stylem jsem už odbočila ledaskam. Vždycky jsem se porozhlédla, zjistila, jestli se mi tam líbí, a když to nebylo ono, prostě jsem šla dál. Pro mě naprosto přirozený proces objevování, pro velkou část mého okolí přehlídka extrémů a nepředvídatelných změn „ode zdi ke zdi“.
Asi se není čemu divit. Za posledních 17 let se mnou prožili (a přežili) období, kdy jsem se snažila zhubnout zázračnými dietami z Bravíčka, fitness éru, kdy jsem se cpala kuřetem a tvarohem, i několik let striktního veganství.
Nakonec to mí nejbližší obdivuhodně zvládli. Tehdejší přítel si zvykl, že vaříme dvě různá jídla a restauraci vybíráme podle toho, aby neměli jen řízek nebo guláš. Babičky i kamarádky mi doteď na žádnou oslavu nezapomenou koupit hummus. A maminka s partnerem se snad i nechali inspirovat a mnohé bezmasé alternativy dobrovolně zařadili do svého jídelníčku.
Ale chvíli to trvalo. A hlavně ze začátku nebyla nouze o nepříjemné debaty a pocity vzájemného nepochopení.
Proč je změna tak děsivá?
Na svoje „výmysly“ jsem už slyšela snad všechny možné reakce a nad příčinami těch negativních jsem dlouho přemýšlela. Nakonec jsem si je rozškatulkovala takhle:
1. Pocit ohrožení
Místo „Já tohle nejím, protože nechci podporovat velkochovy.“ nebo „Snažím se omezit sladkosti.“ občas někteří slyší něco jako: „Jsem lepší/uvědomělejší/disciplinovanější než ty.“ Jednoduše to berou jako útok na sebe – a začnou se bránit. A tak se najednou ocitnete v absurdních debatách o tom, že i brokolici bolí, když ji utrhnete, nebo že tetička dožila stovky, i když se cpala bůčkem.
2. Opravdu to nechápou
Pokud se o zdravý životní styl zajímáte, některé základní principy vám časem přijdou úplně samozřejmé. Ale bohužel to tak nemají všichni. Nutriční gramotnost Čechů pořád pokulhává a zdaleka ne každý si uvědomuje následky nezdravé životosprávy nebo zodpovědnost, kterou je za své zdraví potřeba přijmout. Zpoza stolu se tak ozývají rádoby žoviální hlášky typu „Já si chci život užít.“ nebo „Do hrobu musíme jít pořádně zhuntovaní.“
3. Mají o vás starost
Když prarodičům oznámíte, že odteď nejíte maso, zní to pro ně skoro jako byste vstoupili do sebevražedné sekty. Prostě se o vás budou bát.
Ale zároveň ruku na srdce – někdy jsou obavy a ostražitost na místě. Sama jsem měla období, kdy už mi tak striktní režim viditelně neprospíval – fyzicky ani psychicky. Ale přiznat jsem si to nechtěla. Takže jsem ho buď obhajovala „do krve“, anebo o něm odmítala mluvit.
4. Už spolu neladíte
Se snahou žít zdravěji nebo zhubnout někdy přirozeně zeštíhlí i váš okruh známých – především těch, se kterými jste hlavně pařili. Namísto alkoholu a půlnoční pizzy totiž jdete raději spát, protože se těšíte, až si v sobotu ráno zaběháte. A tak je logické, že se začnete míjet…
Jak teda o vztahy nepřijít, když začnete žít zdravěji?
Pokud se vám podaří rozklíčovat, co se v hlavách vašich „haterů“ děje, máte napůl vyhráno. Svému mladšímu já bych každopádně poradila následující strategii:
→ Měj svoje proč, stůj si za ním a uměj ho neútočně odprezentovat
Když budeš mít jasno, proč to děláš, nenecháš se tak snadno rozhodit, a případná debata bude mít úplně jiný náboj. O výživě a sportu se vzdělávej a měj podložené argumenty, ale přesto je podávej stylem „tímhle se řídím, MNĚ to vyhovuje, ale tobě to necpu“.
→ Trpělivě vysvětluj, pokud uvidíš, že o to má druhá strana zájem
Snaž se rozlišit jízlivé rýpání a upřímně zvídavé otázky. Když uvidíš opravdový zájem dozvědět se víc, neváhej a protistraně ho srozumitelně vysvětli. Nabídni jí ochutnávku toho „divného obědu“, co sis dnes přinesla v krabičce, nebo ji přizvi na společný trénink. Třeba nakonec získáš super sparing partnera, nebo aspoň zaseješ semínko inspirace.
→ Pořeš si svoji „polovinu“
Stejně jako chceš respekt a pochopení od druhých, snaž se jim totéž dopřát i ty. Proč by měli našlapovat po špičkách a dokonale se přizpůsobit jen oni? Ve společných chvílích hledej oboustranně přijatelné kompromisy – třeba piknik, na který si každý přinesete to svoje – a netvař se, že jsi spolu s ranními chia semínky snědla i Šalamounovo ho… lejno.
Možná je časem inspiruješ (pak se vrať k předchozímu bodu). Možná se ke zdravějším návykům dostanou vlastní cestou. A možná prostě nechtějí. Nemůžeš nikoho nutit.
→ Nelpi na vztazích za každou cenu
Přijít o kamarády nebo mít pocit odcizení od svých blízkých nepatří zrovna k nejradostnějším životním zkušenostem. Když se však vzdáš zdravého životního stylu jen proto, aby sis je udržela, spokojená stejně nebudeš.
Takže zvaž, že vztahy, kde tě druhá strana i přes tvoje maximální úsilí nerespektuje a hází ti klacky pod nohy, ukončíš, nebo omezíš na nezbytné komunikační minimum. Zní to radikálně, ale i vztahy přímo ovlivňují kvalitu našeho života, a ne nadarmo se říká, že jsme výsledkem pěti nejbližších lidí, kterými se obklopujeme.
Zároveň ti nový životní styl může otevřít dveře do nových komunit, které tě podpoří. Vyzkoušej run cluby, kurzy zdravého vaření nebo jógové pobyty.
→ Měj nadhled
Nechat se nějakým výživovým směrem úplně pohltit, je snadné. I velmi racionální lidi se občas dokážou držet extrémů jako klíšťata a jít „přes mrtvoly“, protože mají pocit, že konečně našli ten recept, který je spasí.
A tak, až se tě budou blízcí s obavami v očích ptát, jestli už to náhodou nepřeháníš, alespoň se nad tím zamysli. Možná jsou vedle jak ta jedle, ale možná na tom špetka pravdy bude. Co takhle vyzkoušet osvědčené pravidlo 80:20?
Jak to správně řešit v partnerských vztazích?
Na to jsem se zeptala povolanějších – konkrétně Nikoly Rusnákové ze Vztahového institutu.
Změna životního stylu může zatřást s naším vztahem i tehdy, když je sama o sobě k lepšímu. Partner u nás byl na něco zvyklý – na naše rituály, společné aktivity, způsob trávení času – a najednou se to mění. To v něm může vyvolat nejistotu: „Co to znamená pro mě? Proč to nemůže zůstat tak, jako doposud?“ Pokud nerozumí našim důvodům, může to vnímat jako odmítnutí nebo jako tlak, aby se změnil i on. A i když rozumí, může mu prostě chybět starý způsob společného života nebo to může sám vnímat jinak.
Roli hraje také to, jak moc je partner otevřený novým věcem. Stejně důležité ale je, jak se k tomu stavíme my, tedy ten, kdo změny dělá. V praxi se totiž často setkávám s tím, že člověk, který udělá změny k lepšímu, začne partnera přesvědčovat, proč by se měl přidat. A kolikrát to komunikuje z pozice morální nadřazenosti ve stylu „Já jsem objevil/a, jak to má být správně a ty bys to měl/a taky zkusit/dělat.“ Nebo své rozhodnutí začne příliš obhajovat a vysvětlovat – a tím spíš vyvolá u partnera potřebu bránit vlastní pozici, což snadno sklouzne do soupeření místo porozumění.
Cesta, která funguje lépe, bývá jednodušší – udělejte změnu a nesnažte se ji hned partnerovi „nacpat“. Sdílejte, jak se díky ní cítíte, co vás překvapilo nebo posunulo. Tím v něm můžete vzbudit zvědavost a chuť něco zkusit také. A pokud ne? Pak je důležité nesnažit se druhého přesvědčovat, že musí souhlasit, ale zvolit přístup: „Je v pořádku, že to máme každý jinak. Děkuji, že respektuješ moji cestu, která mi dělá dobře, a věřím, že najdeme způsob, jak to sladit, abychom v tom oba byli spokojení.“
Tak nám držím palce. A všem mým blízkým tímto veřejně děkuju za jejich trpělivost, starostlivost i tuny hummusu a tofu. ♥
(Disclaimer: Ze striktního veganství už jsem před několika lety přešla na pro mě udržitelnější vegetariánství. Ani jeden z výživových stylů nepropaguju jako jediný správný. V komentářích o tom ale klidně diskutujme. :-))
Přečtěte si také:
- Vláknina nestačí. Vědci objevili potraviny, které opravdu pomáhají při zácpě
- Xiaomi zahajuje Black Friday se slevami až 8 200 Kč!
- Kombucha – „živá“, nebo spíš nezkrocená? Mýty vs. mikrobiologie
- Krevní tlak, EKG, spánek i chrápání. Huawei Watch D2 posouvají hranice chytrých hodinek
- Získejte pevné hýždě, záda bez bolesti a lepší běžeckou kondici – první cvik výzvy je tady!
2 komentáře