koronavirus

Od doby, kdy obecně hodinky – sporttestery dostaly do výbavy optické senzory měření tepu, se lidé ptají, zda se dají využít pro detekci přicházející nemoci. A od objeveni Covid-19 se ptají ještě specifičtěji: „Dají se Garminy využít pro předpovídání nákazy Covid-19?“ Odpověď je šalamounská. Ano i ne.

Asi to znáte taky, když se konečně pro něco rozhoupete, tak odněkud přilítnou vidle a je po plánech. V minulém roce jsem chtěl začít zase víc běhat, ale nebyla to žádná sláva. Buď zdravotní trable, covid nebo prachsprostá lenost. A tak jsem si řekl, že 1. ledna do toho pořádně praštím, abych na ten svůj půlmaraton natrénoval a nevypadal před sebou a ostatníma jako pitomec. Žádné sliby, ale činy, to je ta správná cesta. Ale pak odněkud přilétlo ono zmíněné nářadí a přitáhlo sebou na Silvestra do naší rodiny covid.

Koronavirus se rozhodně nevyhýbá ani těm, kteří pravidelně běhají nebo jinak sportují. Někdo prodělá nemoc s lehkými příznaky, jiný to má daleko horší. Když je po všem, začíná návrat k běhání. Jak to má ale vypadat? Jaké tempo zvolit? Nejen o tom jsme si povídali se špičkovým běžeckým trenérem Janem Pernicou. Jelikož se s Honzou známe, tak jsme si dovolili ponechat v rozhovoru tykání.

„Překvapuje mě, jak dobře se dokáže lidská mysl adaptovat,“ píše z karantény náš špičkový cyklista Petr Vakoč. „Již je to více než měsíc, co máme v Andoře plošnou karanténu. Původní plán dvoutýdenního tréninku na ergometru, který mě už tak děsil, se prodloužil na dobu neurčitou. Ještěže nám to prodlužují postupně a mám čas se s tím psychicky vyrovnat. Teď je to již šestý týden, jestli správně počítám, a stále se držím. Co víc, dokonce si některé tréninky i překvapivě užívám.“ Přečtěte si deník Petra Vakoče.

700 kilometrů na kajaku, během, na kole lezením po skalách. A třeba džunglí. S sebou jen mapu a čtyřčlenný tým. To je jen ukázka toho, jaké závody Pavel Paloncý nejen absolvuje, ale i umí bodovat. Jak prožívá současná omezení vám sepsal osobně.

Jako spoustu dalších, mě v čase pandemie postihla karanténa, což je v podstatě fuk, protože firma, kde pracuji, přešla na home office. Co se týká běhání, tak mě to také moc neomezuje. Hlavním důvodem je, že po loňské operaci kolena stále ještě nemůžu pořádně běhat, i když se o to každou chvíli pokouším.

Nejsem typický případ těchto dní. Jelikož mé srdce prodělalo celkem velkou operaci, jsem ve skupině ohroženějších. Nemám vycházet ven, ani si jít na chvilku zaklusat, na kolo vůbec, procházku také raději ne. Ideálně být tedy doma a nějak se zabavit. Nabízím vám pohled oknem do světa osamoceného vlka v domě za Prahou.