Strade Bianche

Kardiak na kole: lítá mu to, ale svůj sen letos přesto nepokoří

Funím. Nestíhám. Takhle jsem si tento rok fakt nepředstavoval. Viděl jsem se, jak začátkem října v podvečerních hodinách stojím na náměstí v Sieně, usmívám se a mám za sebou konečně kompletní trasu pekelné tratě závodu Strade Bianche. Už delší dobu ale vím, že to tak holt nebude, přestože jsem na tom tak, jako nikdy předtím.

Více

Budík po patnácti minutách a cvičit. Jiná cesta není

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Více

Udělal jsem si genetický test a zjistil, že nový Zátopek ze mě asi nikdy být nemohl

Jako malý jsem byl pořád ponořený do časopisu Stadion a hltal v něm příběhy rubriky Giganti světového sportu, nebo S lvíčkem na prsou. Vystřihoval jsem všechny fotbalové týmy a bylo mi fuk, že jde třeba o albánskou ligu. Nebyl den, kdy bych nehrál ten nejzásadnější zápas historie a bylo mi fuk, zda s míčem, hokejkou, nebo raketou. Ve všem jsem byl nakonec průměrný, ale bylo mi to fuk, fantazie totiž byla víc než ctižádost.  Ale co když jsem měl pro nějaký sport fakt vlohy, jen jsme to doma nevěděli? Co když jsem mohl být atlet, nebo cyklista. Co když…

Více

Trénink na Strade Bianche: Když vám praskne rám doma na trenažéru, tak jste vlastně klikař

Pořád doma říkám, že jedno kolo prostě nestačí. V tomhle se nemýlím, byť moje žena si to tak úplně nemyslí. Mimo to, že jsem koly tak trochu posedlý, tak se více bicyklů prostě hodí. To svoje úplně první máte na výjimečné vyjížďky, když je hezky, druhé do špatného počasí, další jen na koukání, jiné zase na většinu svých tréninků v roce atd atd. Mít více kol je mazané i v případě, že se vám jedno porouchá a vy nechcete netrpělivě čekat až se opraví. Zvláště ve chvíli, kdy vám doma na trenažéru praskne pod zadkem rám kola.

Více

Zadek v jednom pekle. Skřípnutý sedací nerv, takhle nový rok začít fakt nechcete

Mám pocit, že tohle bude rok hýždí a ne vodního králíka. Partie těla, které pro někoho, kdo jezdí na kole, nebo hraje třeba šachy, je natolik zásadní, že pokud bolí, tak můžou rozhodnout o vítězi a poraženém. Takže zvolání, že je to v p….. tady sedne jak zadek na hrnec. A tak moje cyklistická příprava na zdolání té nádherně těžké trasy Strade Bianche dostává ránu hned v lednu.

Více

“Madla lásky” musí pryč. 500 000 kroků v prosinci a dát dolů 20 kilo. Druhý pokus začíná

Nachodit každý den v průměru kolem 16 200 kroků je určitě pro spoustu lidí pohoda. Pokud ale vyloženě pracujete z domu a v drtivé většině svého aktivního času trávíte na kole, tak je situace jiná. Cyklistovi se úplně chodit nechce a pokud nemáte vyloženě důvod, tak prostě nejdete. Bude to pro mě v prosinci šichta, o tom žádná, už teď, za první tři dny, jsem rozbitý jako už dlouho ne. Mám však velkou motivaci, již podruhé se chystám zdolat trasu Strade Bianche. Poprvé se to totiž nepodařilo i kvůli náročnosti trasy a přebytečnym kilům.

Více

Toskánský Mordor, který se mi vytetoval do srdce aneb na trase Strade Bianche 

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

Více

Kardiak po stopách Pogačara. Na 184km Strade Bianche trénoval rok

„Je tolik snů, které bych chtěl stihnout,…“ říká Marek Odstrčilík. Stojí na prahu jednoho z nich. S umělou chlopní a aortou tak dává inspiraci ostatním, že s určitými podmínkami není potřeba se vzdávat a lze si jít za svým. V příštím týdnu hodlá následovat stopy hrdinů. Trasu Strade Bianche, kterou letos nejlépe zajel Slovinec Tadej Pogačar za necelých pět hodin, absolvuje samozřejmě mimo závod a cílem je, stihnout to za světla. Vytvořil si závod na míru svému zdraví, ale může tak cítit, že opět žije.

Více

Já vs. srpen. Žaludeční kalamita a skřípnuté mezižeberní svaly. Měsíc, kdy se bojíte i kýchnout

Druhý prázdninový měsíc měl být o pořádné cyklistice. Když už jeden trénuje na zdolání trasy slavného závodu Strade Bianche. Kdy jindy taky, že jo. Slunce hřeje, je vidět od brzkého rána do pozdních hodin. Stačí si jen vybrat. Už vidíte ty kilometry, které budou radostně naskakovat, ale pak se jedno ráno v začátku srpna probudíte a nemůžete se skoro nadechnout. A to byl jen začátek.

Více