„Strade Beskyde.“ Trasa, která si náročností nezadá s italskou klasikou

První pokus Marka v roce 2022. V popředí trenér Martin Kubala. Výjezd na Montalcino, závěr kopce. Foto: Magdaléna Ondrášová

Už dva roky trénuje na ikonickou cyklistickou trať Strade Bianche. Kardiak s umělou chlopní a aortou, padesátník na silničním kole. Před rokem se o její zdolání pokusil, ale nedokončil. Nyní měl prověřit svou kondici podruhé, ale musel to odložit, i když je na tom fyzicky lépe než kdy dřív. A co na to trenér Martin Kubala?

Tak už se to blíží. Velké vyvrcholení Markova úsilí o zdolání Strade Bianche je na spadnutí. Respektive už nám spadlo a to až na jaro 2024. Nehledejte za tím žádnou výmluvu. Markovi se akorát do cesty postavila překážka, které se padesát let úspěšně vyhýbal – práce. 

Rozhodoval se s těžkým srdcem. Partnerka ho podporovala. „Tak si teda jeď!” Ale vzdor naléhání, usoudili jsme, že lepší bude zůstat letos doma. O tom se Marek podrobněji rozepsal minule. Takže sečteno, podtrženo, Strade Bianche letos nebude.

Marek Odstrčilík je kardiak s umělou chlopní a aortou. Nevzdal se a momentálně trénuje, aby si mohl splnit sen a urazit trasu Strade Bianche. Všechny články jeho přípravy najdete tady.

Jenže je to škoda. Moc velká škoda. Marek se nám jako naschvál opravdu pěkně rozjezdil – po dvou letech bylo také na čase. Stručně, krátce a k věci. Mára má formu a já ji tedy prověřím jinak. Strade sice nebude, Mára má práci a trenér bude rodit, ale místo odložené Strade bude Beskydská klasika. 

Postavil jsem Markovi trať, která si svou náročností nezadá se Strade Bianche. Žádné Pustevny ani Lysá hora tam nebudou. Proč? Protože to má být klasika a musí to být opravdu těžké. Takže jsme vymysleli sto kilometrů dlouhou trať s převýšením 2200 metrů,  která povede převážně po horských asfaltkách budovaných hlavně kvůli průjezdu lesní techniky anebo cestách se zpevněným povrchem – bez asfaltu, přes zhruba jedenáct stoupání a ikonickým koncem u kostela (a hřbitova) v Malenovicích… Šest kopců zahrnuje úseky se sklonem 15 až 24 %, některé z nich po hlíně a kamení. Sjezdy jsou prudké, plné ostrých zatáček, neodpočinete si v nich ani minutu a na jejich konci se začínáte těšit na to, kdy zase pojedete do kopce. Aby toho drncání nebylo málo, zpříjemní vám cestu odvodňovací kanálky. Ty oceníte hlavně v těch nejprudších stoupáních – jsou ve všech. Pokud máte zájem prostudovat si detaily, můžete v mapách.

A teď k Markovi. Zvládne to? To je otázka. Ta trasa si náročností se Strade Bianche moc nezadá. Zaostává, co se týče délky, ale na rozdíl od Strade tohle vás tepe od začátku do konce. Markovi to vůbec nebude sedět, ale on je oproti loňsku na úplně jiné výkonnostní úrovni.

Měsíce tréninku se začaly najednou projevovat a z upachtěného kardiaka je čistokrevný hobík, který nemá problém odjet stovku skoro třicetikilometrovým průměrem. Wattový výkon, který drží během tříhodinového tréninku, by ho dva roky zpátky položil po pěti minutách, ale hlavně razantně snížil tepovku, a to z nějakých 145-150/min na aktuálních 125 až 130 při výrazně vyšším výkonu, což podstatně zvyšuje jeho akční rádius (nespotřebuje tak rychle glykogenové zásoby).

Ideální ilustraci pro srovnání představují dvě téměř totožné jízdy z loňského a letošního podzimu. K nim jenom dodám, že tu loňskou absolvoval Marek v průměrných tepech 148/min, což je u padesátníka limitní hranice aerobního výkonu (v podstatě závodní tempo), zatímco letos to objel při vyšším výkonu v komfortních 127 tepech – tzn. s prstem v nose. Jdeme nahoru!

Říjen 2022. Foto: Garmin
Září 2023. Foto: Garmin

T

O projektu

Jmenuji se Marek Odstrčilík a zanedlouho mi bude 50. Řekl jsem si, že není na co čekat a zkusím si začít plnit nějaké ty sny, kterým nebylo přáno se zatím uskutečnit. Miluji sport snad ve všech jeho podobách a úplně nejvíc jsem u vytržení z cyklistiky. Kolo je totiž geniální vynález a to vlastně ve všech svých podobách. 

Vždycky mě lákalo si zkusit projet nějakou etapu Gira, Tour de France nebo jednorázového závodu a zkusit, jaké to je. A jelikož mám ve svém srdci úplně nejblíže Itálii, tak hned první volba padla na nádherný závod v toskánské krajině – Strade Bianche. Tady se snoubí krása a dřina. 184 km nahoru a dolů, 3 000 nastoupaných metrů, 11 šotolinových úseků. Když je horko, oblaka prachu, pokud prší, kluzko a bahýnko. Ale pro tu krásu Toskánska to podstoupím, tohle chci přesně zažít. Tak sledujte mou přípravu, trápení, skřípání zubů, smích a radost.

Všechny díly seriálu najdete zde.

Na mé cestě na trasu Strade Bianche mě provází podpora těchto značek: kola Canyon a mně, velmi chutnající sportovní výživa Inkospor. Díky všem za důvěru.

Podobné příspěvky

Chytré náramky nevymřely. Xiaomi Smart Band 8 je levný a přitom skvělý pomocník pro začínající sportovce

Zápisník australské „běhny“: alkohol jsem poslala na rok k ledu a dřepuji při běhání

„Když to v Česku chcete v běhu někam dotáhnout, musíte se obrnit velkou trpělivostí“, říká rekordmanka Moira Stewartová