silniční cyklistika

Sama na kole z Milána do Splitu

Do Milána letadlem, ze Splitu vlakem. A co se dělo mezi tím? Nechejte se strhnout dívkou, která tráví volný čas nejraději v pohybu. A přestože se objevují na cestě překážky, vždy jí stojí za to znovu vyrazit. Iveta Šplíchalová vás inspiruje, abyste také podnikli vlastní cestu, více a v jiném světle se tak poznali. Vyčistili si hlavu.

Více

Budík po patnácti minutách a cvičit. Jiná cesta není

Jsem přímým důkazem chronického nestíhače, protože pokud lítáte mezi několika pracemi, počítáte každou minutu, tak někam narvat trénink je občas nadlidský úkol. Je to pro mě stres a když jste navíc slaboučký na počty jako já, tak je to občas tragédie. Důkaz? Odcházím do práce, když je státní svátek, dobíhám tramvaj (správný rocker neběhá, natož aby zrychlil krok), pořád přepočítávám služby v práci, zapomínám, co jsem kde slíbil a slibuji věci, které jsem nikdy přece nemohl slíbit atd. Ale i přesto si alespoň hodinu na trénink najdu, byť to není tolik, kolik bych chtěl. O to víc si ho ale užívám. 

Více

Trénink na Strade Bianche: Když vám praskne rám doma na trenažéru, tak jste vlastně klikař

Pořád doma říkám, že jedno kolo prostě nestačí. V tomhle se nemýlím, byť moje žena si to tak úplně nemyslí. Mimo to, že jsem koly tak trochu posedlý, tak se více bicyklů prostě hodí. To svoje úplně první máte na výjimečné vyjížďky, když je hezky, druhé do špatného počasí, další jen na koukání, jiné zase na většinu svých tréninků v roce atd atd. Mít více kol je mazané i v případě, že se vám jedno porouchá a vy nechcete netrpělivě čekat až se opraví. Zvláště ve chvíli, kdy vám doma na trenažéru praskne pod zadkem rám kola.

Více

Toskánský Mordor, který se mi vytetoval do srdce aneb na trase Strade Bianche 

Přes 180 kilometrů, 3 000 nastoupaných metrů, kolem 35 kopců a kopečků a hlavně 11 šotolinových úseků. Tak to je trasa Strada Bianche, cyklistického závodu, ve kterém si neoddechnete. Strmé toskánské výjezdy a sjezdy nic neodpustí. A ty scenérie, ach. Na tohle jsem se od konce února připravoval s tím, že si to už strašně dlouho chci zkusit zajet. Nepodařilo se, na 130. kilometru, kdy se můj tep stále nesnižoval pod 155, jsem jako kardiak doznal, že to stačilo. Prozatím.

Více

Já vs. srpen. Žaludeční kalamita a skřípnuté mezižeberní svaly. Měsíc, kdy se bojíte i kýchnout

Druhý prázdninový měsíc měl být o pořádné cyklistice. Když už jeden trénuje na zdolání trasy slavného závodu Strade Bianche. Kdy jindy taky, že jo. Slunce hřeje, je vidět od brzkého rána do pozdních hodin. Stačí si jen vybrat. Už vidíte ty kilometry, které budou radostně naskakovat, ale pak se jedno ráno v začátku srpna probudíte a nemůžete se skoro nadechnout. A to byl jen začátek.

Více

Jak “Defekt” z Brna objevil Beskydy

Teče mi mlíko. Přímo tryská a mně je jasné, že tím po pár kilometrech moje cesta z Brna do Čeladné končí. Zadní ráfek se halí postupně do bílého tekutého povlaku. To bych nebyl já, aby se mi něco nestalo. Vždycky to tak je. Jsem jak magnet na nečekané situace. Během pár vteřin je moje bezdušové kolo prázdné, duši, kterou bych tam mohl vrazit, samozřejmě nemám. Sednu si pod strom a volám své Majdě. Ta jedoucí autem s mými věcmi napřed se u Olomouce otáčí a jede si pro mě. Jsem ale v klidu, protože smůlu stoprocentně odkládám u Rousínova a týden v kopcích Beskyd může začít.

Více

Já vs. květen. Chci v Brně kopec ve tvaru místního orloje. Bude to symbol pro sportující „magory“

Tak nám ten trénink na cyklistickou trasu dnes už kultovního závodu Strade Bianche začíná přituhovat. Tatam jsou dlouhé tréninky po lehce zvlněném okolí, protože z úst trenéra Martina Kubaly přišel příkaz: najeď kolem 15 000 výškových metrů za měsíc. Ono se to “tyranovi”, který žije v Čeladné řekne, ale Brno není zrovna vyhlášené horské středisko, takže nastoupat požadované kilometry je holt hodně o čase.

Více

Petr Jaderný: Jsem “Cyklomagor”. Po závodě se jdu vyjet i na 200 kilometrů

Petr Jaderný vulgo “Cyklomagor” je kluk z Polabí, který své přezdívce dělá velmi dobré jméno. Vždy si šel tak trochu svou cestou a dělal v tréninku věci, které v moudrých příručkách nenajdete a většina z nás nedělá. Vždycky ale poslouchá své tělo a nejde přes fyzická omezení. Kolo je jeho emoční katalyzátor, skvělý facebookový deník zase ten myšlenkový. Vtipné, čtivé a barvité zápisky života v sedle z něj dělají nejzajímavějšího cyklistického glosátora u nás.

Více

Já vs. březen: Proč si nikdy neoholím nohy, zadku dám 100% péči a jedu v low carb 

Kdo trochu jezdí na kole, ví, že mít pozadí v co největším komfortu, je prostě základ. Není nic horšího, než když vaše hýždě díky levné vložce v kalhotách zažívají peklo. Někdy mám pocit, že kdyby tam dal výrobce kuchyňskou rukavici, tak by snad udělal i líp. Pokud na kole trávím více jak třihodiny, a to několikrát týdně, zaslouží si můj zadek rozmazlovat. Do tréninku se snažím šlapat, co mi čas a zdravotní omezení dovolí, takže se o svoji tělesnou schránku musím starat co nejlépe. To se totiž vyplatí.

Více