Je jaro, cyklisté „táhnou“ na Mallorcu. Pár tipů pro cestování na Baleáry s kolem i bez

Výjezd na Puig Major. Foto: Hana Moravcová

Proč je vlastně Mallorca u cyklistů tak oblíbená a v čem tkví její kouzlo? Na to vám možná odpoví naše redaktorka Hanka, která se před třemi lety na Mallorce ocitla náhodou a už tenkrát věděla, že se tam vrátí! Podělila se s námi nejen o to, jak překonala samu sebe, ale přidala i pár dobrých tipů pro cestování na Baleáry.

Mallorca je moje srdcovka. Když jsme s manželem před 3 lety navštívili tohle místo poprvé, moc jsme o něm nevěděli. Já se z nějakého důvodu rozhodla koupit tuto dovolenou jako překvápko pro manžela k narozeninám, a zároveň také jako dárek k výročí svatby. Vůbec jsem netušila, co od toho čekat. V utajení před manželem jsem v každé volné chvíli hledala informace o hotelích pro cyklisty, o přepravě kol letadlem a o cenách.

Během vánočního pečení jsem kupovala ubytování, letenky a taxi z letiště na hotel. No, popravdě, bylo to chvílemi dost krušné a bála jsem se, že se to provalí a bude tak po překvapení. Povedlo se! Ovšem jen do doby, než manžel začal mluvit o kamarádech plánujících cestu na Mallorcu a možnosti se k nim přidat. Nějakou dobu se mi dařilo „mlžit“, ale nakonec jsem musela s pravdou ven, a to asi týden před jeho narozeninami. Dárek i tak udělal velkou radost.

Kola na ramena, odlétáme!

Odlétali jsme v půli března. Bydleli jsme na jihu ostrova poblíž hlavního města Palma de Mallorca. Prošmejdili jsme jihozápadní část ostrova, kde se naší oblíbenou trasou stala cesta směrem do Calvia. Exotická krajina, krásné hladké silnice a hlavně pohodoví a ohleduplní řidiči. Bylo to jako sen. Okouzlilo nás to natolik, že jsme se rozhodli každý rok na Mallorcu vracet. 

Loni, stejně jako letos, jsme již jeli s přáteli cyklisty a navštívili Alcúdii, což je na kole asi 120 km severovýchodně od Palmy. Oblast kolem Alcúdie nabízí opravdu zajímavé trasy do krásných míst, ale my se s manželem ve vzpomínkách stále vraceli k „naší trase“ do Calvie, která nám přirostla k srdci. Začali jsme mluvit o tom, že se tam spolu opět vydáme a při tom prozkoumáme i další zajímavá místa. Mělo to však jeden háček. A dost podstatný. Nejsem stavěná na superdlouhé trasy.

Na kole běžně jezdím 60 až 80 km. Stovku dávám jen vyjímečně, a to ještě navíc v našich českých nebo spíše jihomoravských podmínkách. Tady je to totiž stovka s nesrovnatelně menším převýšením, než jaké nabízí Mallorca. Bylo víc než jasné, že s mými fyzickými limity nejsem schopná jet z Alcúdie na západní okraj Palmy a pak se přes všechny kopce vracet zpět. I kdybychom vyjeli v brzkých ranních hodinách a měli se vrátit později po soumraku, tak či onak by mi „došlo“. I přesto jsem se ale toužila opět projet po cestě na Calvii a prožít znovu atmosféru těchto kouzelných míst vedoucích podél vojenského újezdu.

Na kole z Palmy do Alcúdie – sen nebo realita?

Můj manžel to nevzdal. Podrobně zkoumal mapu a hledal možnosti, jak mi moje přání splnit. Zjistil, že z města Sa Pobla vzdáleného 14 km od našeho hotelu, vede železniční trať přímo do Palmy. Vlak jezdí každou hodinu 7 dní v týdnu. Přepravovat kola je možné kdykoli s výjimkou brzkých ranních hodin ve všední dny a jízdné za osobu a kolo je pouhých 4,50 Eur. Spásná myšlenka byla na světě! Na kole pojedeme na nádraží do Sa Pobly, nasedneme na vlak, svezeme se na konečnou do Palmy a odtud se vydáme už na kole přes pár vybraných ikonických kopců nazpět do Alcúdie. 117 kilometrů s celkovým převýšením 2088 m do večera musím zvládnout. Našim přátelům se tato myšlenka také líbila a tak bylo jasné, že nás v tom nenechají!

Když cesta je cíl

Vše jsme naplánovali na pondělí. Po snídani jsme se připravili na cestu a v 9:20 vyrazili z hotelu na vlak do Sa Pobla. Jízdenky jsme si obstarali v samoobslužném automatu na nádraží. Prošli jsme turniketem do malinkaté nádražní haly a odtud přímo na perón. V 10:07 nám to jelo. Vlak zastavoval v každém významějším městě a než jsme se ocitli na konečné, v hlavním městě Mallorcy, uběhla asi hodina.

V Palma de Mallorca jsme si prohlédli architektonické skvosty slavného Antonia Gaudího, projeli jsme se po cyklostezce při pobřeží moře a udělali pár fotek katedrály a královského paláce. Protože nás tlačil čas, nesměli jsme se příliš zdržovat. Cyklostezkou jsme se vymotali na okraj města, kde nás vítala v celé své kráse cesta na Calvii. Byl to krásný pocit, vůbec se za ty dva roky nezměnila. Cestu jsem znala nazpaměť a každou její část jsem si vychutnávala plnými doušky. S velkým nadšením jsem si vyšlapala 6 kilometrový výjezd na Coll de sa Creu, který jsem důvěrně znala. Cestu vedoucí lesem zde lemují vystupující skalní útvary a opuncie. Za těmi občas vykukují malé stepní kozy. Těch je na Mallorce opravdu dost. Museli jsme proto dávat pozor, abychom se s nimi nedostali do kolize. Čas od času je totiž napadlo vběhnout přímo do cesty. Nahoře jsem si trochu oddechla a doplnila energii. A to byl teprve začátek!

Přes nejkrásnější kopce Mallorcy

Další kopce, pro mě neprobádané a nové, mne teprve čekaly. Z vyprávění mého muže jsem věděla, že se jedná o místní skvosty. Hlavně v převýšení. Druhý v pořadí, který se na mne těšil, byl Coll de Sóller. Až k jeho vrcholku se cesta pravidelně klikatila. Kousek za vrcholem nás přivítala milá kavárnička. Kafe a místní specialitu – citronový dort – jsem po takové fušce rozhodně neodmítla. Dle fotografií na stěnách kavárny bylo zřejmé, že zde paní majitelka obsloužila nejednu cyklistickou hvězdu. My sice hvězdy světového měřítka nejsme, ale paní majitelka k nám byla milá, jako bychom byli. Nebylo sporu, že cyklisté jsou zde opravdu vítaní. 

Z vrcholu Coll de Sóller přišel docela dlouhý klikatý sjezd navazující na hlavní silnici do města Sóller.

V něm čekalo povinné občerstvení ve formě obložené bagety s pomerančovým džusem v jednom místním obchůdku. Posilnění přišlo v pravou chvíli, protože teprve teď nás čekal zlatý hřeb celého “výletu”. Nejvyšší bod Baleárských ostrovů Puig Major (1436 m.n.m). Ve skutečnosti to obnášelo 16 kilometrový výjezd zakončený 400 metrovým tunelem Monnaber. Ten mě děsil víc než výjezd, protože z tunelů mám opravdový respekt! I kdybych mlela z posledního, na průjezd tunelem vždy energii najdu a dupu do pedálů co to jde. Tady to nebylo jiné. Nasadila jsem tempo a mířila ke světlu na konci tunelu. Jak já byla šťastná, že je to za mnou!

Za tunelem se rozevřel výhled do krajiny a cesta začala pozvolna klesat do oblasti nad ikonickou horu Sa Calobra, se kterou jsem se seznámila v minulém roce. Sa Calobru jsme v rámci této trasy naštěstí nejeli. Tento nejnavštěvovanější 12 kilometrový sjezd k pláži a následný 12 kilometrový výjezd zpět na cestu jsme si nechali na jiný den. Znamenalo to, že se pomalu ale jistě blížíme k cíli.

Jak já tu cyklistiku miluju!

Toto zjištění mne úplně nabilo energií. Tušila jsem, že je přede mnou už jen jedno, sice dlouhé, ale pozvolné stoupání. Dále  jeden hodně dlouhý sjezd, a nakonec mírné klesání až do Alcúdie. Náladu jsem měla skvělou, nohy jely a vše jsem si užívala do posledního metru. Co bylo nejvíc úžasné? Do hotelu jsme se vrátili ještě za světla!

Bylo mi skvěle. Na těle i na duši. Opět jsem překonala samu sebe a připsala si další dosaženou metu silniční cyklistiky. Trasu jsme zvládli za necelých 6 hodin čisté jízdy, celkově i s přestávkami pak 7 hodin a 20 minut.

Čekala nás už jen sprcha a vydatná večeře, u které jsme si s přáteli měli o čem povídat.
Za celý týden jsme projeli další zajímavá místa, včetně již zmiňované Sa Calobry, ale o tom třeba příště.

Ráj cyklistů existuje

Mallorca je skvělá. Nemusíte mít strach jezdit po silnicích. Většinou jsou pěkné, hladké. Řidiči jsou velmi ohleduplní. Nespěchají, netroubí a nemají potřebu vás osvěžit ostřikovači, tak jak se tomu někdy děje v našich končinách. Je dobré vědět, že když jedete ve skupině a první z vás vjede na kruhový objezd, celá skupina má pak přednost. V každém případě i tak buďte opatrní, za volantem nemusí být vždy mallorčan. Kdo jste na Mallorce byli, jistě mi dáte za pravdu. Kdo ještě nebyl a opravdu holduje silniční cyklistice, doporučuji – jeďte!. Tohle místo vás přivítá s otevřenou náručí. Tolik silničních cyklistů jako tady jste možná ještě nikdy neviděli. A co víc? Při troše štěstí můžete potkat při tréninku i některého ze svých cyklistických idolů.

Osobní tipy pro cestu na Mallorcu
Kola
– Kola lze přepravovat buď v originálních krabicích od kol (je možno sehnat v cykloprodejně) nebo ve speciálních kufrech na přepravu kol. Cenově se tyto kufry pohybují od cca 5000 do 25000 Kč. K letence je nutno přikoupit nadměrné zavazadlo. Výhodou je, že ke kolu je tak možné přibalit celou cyklistickou výbavu – helmu, tretry, dresy, kosmetiku a také třeba doplňky stravy. Pozor – v odbaveném zavazadle není možné přepravovat CO2 bombičky k nahuštění kola. 

Půjčovny – Pokud se rozhodnete z nějakého důvodu cestovat bez kola, můžete si kolo rezervovat s dostatečným předstihem online na webových stránkách půjčoven. Na Mallorce jich je spousta a nabízejí kola jak pro nenáročné tak i pro velmi náročné cyklisty. Cena za týdenní půjčení kola je jen o málo nižší než cena letenky za nadměrné zavazadlo. Musíte ale počítat s dalším zavazadlem pro oblečení a výbavu, kterou běžně potřebujete k cyklistice.

Veřejné prádelny – Na Mallorce je celkem široká síť samoobslužných veřejných prádelen. Je možné je vyhledat na google mapách. Pokud si v průběhu dovolené potřebujete vyprat dresy, jedna velká pračka vyjde asi na 3.50 Eur a doba praní je něco kolem 40 minut. Sušit se dá na balkoně/terase hotelu. Pokoje jsou vybaveny sušáky. Kolíčky na prádlo pořídíte v samoobsluze za 2 Eur.

Autorka: Hana Moravcová

Podobné příspěvky

555 kilometrů z Chebu do Opavy na jeden zátah. Robotická cyklistka zvládla Krále 50. rovnoběžky

Běžci, nebuďte za smraďochy a neandrtálce. 7 pravidel, jak běhat s respektem k ostatním

Deník robotické cyklistky. Jaro je tu! Ptáci řvou, řepka smrdí a všude spousta kol