„Myslím, že Roubaix je jako Hunger Games“, příběh o tom, jak Cyrus Monk přežil Peklo severu a dojel poslední

Cyklista Cyrus Monk z týmu Q36.5 Pro Cycling Team. Foto: Chris Auld

Cyrus Monk měl při svém prvním závodě Paříž-Roubaix v hlavě jen jednu myšlenku: „Jeď dál!“ A on jel! 6 hodin, 14 minut a 16 vteřin, z toho většinu času sám. Cyrus bojoval s náročnými dlážděnými úseky, palčivou bolestí v nohách i s hrozivým přízrakem sběrného vozu ploužícím se za jeho zády.

Tento článek napsala Ewa Tome pro q36-5procycling.com.

Téměř hodinu po tom, co oslavil své vítězství Mathieu van der Poel, vjel na ikonický velodrom v Roubaix i Cyrus Monk v barvách svého týmu Q36.5 Pro Cycling Team. Stal se tak 128. a posledním jezdcem, který v roce 2024 dokončil závod Paříž-Roubaix. Jeho úctyhodný výkon byl sice na výsledkové listině zaznamenán jako „Hors Délai“ (mimo časový limit), ale to, co mladý Australan opravdu dokázal, je nadčasové: uctil Queen of the Classics tím, že zůstal nezlomný až do samého hořkého konce, kde protnul cílovou pásku.

Cyklista Cyrus Monk z týmu Q36.5 Pro Cycling Team. Foto: Chris Auld

Toto je jeho příběh.

Na startu v Compiègne se Cyrus chystal na svůj první závod Paříž-Roubaix a druhý monument v kariéře. Byl plný elánu a chtěl se chopit ceněné pocty závodit v jednom z nejnáročnějších a nejprestižnějších cyklistických závodů na světě. Věděl, jaká výzva jej čeká, neboť bolestivé setkání s dlažebními kostkami zažil již o dva dny dříve při seznamování se s tratí. Ještě více si tak pošramotil zjizvené tělo po předchozích pádech na asfaltu. Jeho ducha to však nezlomilo. Příležitost startovat v Pekle severu se profesionálním cyklistům nenaskýtá často, a to ji, i přes její výzvy, dělá stále stejně, ne-li více vzrušující a lákavou.

„Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal ohledně Paříž-Roubaix, je prostě jet dál!“

Ve svých 27 letech se Cyrus ocitl před dalším milníkem své kariéry, na který se řádně připravil: „Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal ohledně Paříž-Roubaix, je prostě jet dál! Byla to rada, kterou se řídil Matt Hayman, když vyhrál Roubaix, a myslím, že se jí řídil každý, kdo kdy tento závod vyhrál. Vždycky se něco pokazí, stane se vám nějaká nepříjemnost a myslím, že nikdo neprojde bez úhony, ale musíte jet dál,“ řekl Cyrus. Tato slova, pronesená chvíli před odjezdem, se o několik hodin později ukázala jako stěžejní.

Poté, co se Cyrus v úvodních kilometrech vydal na únik, osud mu uštědřil krutou ránu – na prvním dlážděném úseku dostal defekt, který mu vzal vítr z plachet a sesadil ho z čela pelotonu.

Umění jízdy po dlažebních kostkách se Cyrus musel naučit, když se před několika lety přestěhoval z Austrálie do Evropy, aby se mohl stát profesionálním cyklistou. Hladké silnice při pobřeží moře přeci jen nedokáží jezdce připravit na drsný terén, s nímž se setkávají na brutálních silnicích klasických etap na území Belgie a Francie.

„Je to jako letět v letadle těmi nejhoršími turbulencemi, jaké jste kdy zažili! Moc toho nevidíte, protože vám oči v hlavě poskakují. Vypadá to, jako by se vám kolo chtělo každou chvíli rozpadnout, ale pak to nějak zvládnete. Je to opravdu drsnější než cokoli, co jsem kdy ve světě do té doby viděl!“

Poté, co Cyrus projel celý první sektor s defektem, nechal si od týmového mechanika vyměnit kolo, se sklopenou hlavou se rozhodl pronásledovat peloton tak rychle a tvrdě, jak jen mohl. Věděl, že tato jediná nehoda pravděpodobně zpečetila jeho osud v závodě. Bylo tedy velmi nepravděpodobné, že by dokázal dohnat peloton, který uháněl průměrnou rychlostí přes 45 km/h.

„Měl jsem v hlavě jedinou myšlenku: ‚prostě jeď dál‘. Spousta věcí se mi nepovedla, což se, předpokládám, stává spoustě lidí, ale nedostal jsem se tak daleko, abych to vzdal, když se mi nedařilo, takže jsem si řekl, že prostě pojedu dál. Věděl jsem, že budu hodně pozadu, když jsem jel tak dlouho na píchlé pneumatice, ale bylo dobré poučit se pro příští rok .“

„Člověk toho moc nevidí, protože mu oči v hlavě poskatkují.“

Cyrus nepřestával šlapat do pedálů svého speciálu „Scott Foil“ s vytrvalostí, která ho provázela mnoha strastiplnými závody. DNF není součástí jeho DNA, a tak Australan znovu a znovu sváděl bitvy s fyzickým zraněním, předčasnými mechanickými poruchami a svedl nejeden vnitřní souboj.

Cyklista Cyrus Monk z týmu Q36.5 Pro Cycling Team. Foto: Chris Auld

Moment, kdy se pro Cyruse stal největším soupeřem závod sám, začal na kousku blátivé dlažby v sektoru Troisville. Byla to opět jeho vytrvalost, která mu pomohla projet konvojem, jež ho provázel nevídaným chaosem Pekla severu. Začal dojíždět opozdilé jezdce, které potkaly podobné problémy a pomalu, ale jistě si razil cestu k přední linii.

Když se Cyrus dostal do poloviny závodu, vypadalo to s ním optimističtěji, ale dvojitý defekt na Trouée d’Arenberg se ukázal jako pověstná rána z milosti. Byl nucen jet na ráfcích a ztrácel minutu po minutě ve stínu jedné z nejkrásnější části přírody světa profesionální cyklistiky. „Upřímně, psychicky to nebylo tak těžké. Říkal jsem si jen ‚jeď dál‘, ale bylo to zklamání, že jsem v závodě po těch píchnutích nemohl nic dělat, ale to je Roubaix!“

„Myslím, že Roubaix je jako Hunger games. Každý úsek je jako střela z kanonu, která někoho zabije.“

Honba za výsledkem byla dávno pryč, ale odhodlání závod dokončit pomohlo Cyrusovi překonat zbývající dlážděné úseky. Jeho vůle pokračovat, přestože byl posledním jezdcem na trati, podněcovala jeho odhodlání nevstoupit do sběrného vozu. Nechtěl se vzdát. Jeho osamocená blonďatá kštice, maják odolnosti uprostřed prachu a bláta. Nakonec, 48 minut a 18 sekund poté, co Van der Poel získal svou druhou trofej z Paříž-Roubaix, projel cílem Australan Cyrus Monk. S vyčerpáním vyrytým do každého záhybu tváře a jemnou krustou prachu a bláta pokrývající jeho vyčerpané tělo přestal bojovník z Warragulu konečně šlapat do pedálů. Poslední muž, Lantern Rouge.

„Myslím, že Roubaix je jako Hunger Games. Myslím, že všichni doma se chtějí jen dívat, jak trpíme, a každá etapa je jako rána z kanonu, která někoho zabije. Pro mě to byl první úsek, za kterým následovalo jen dalších 29 úseků pekla,“ uvedl Cyrus v přemítání o své trašlivé cestě.

Cyklista Cyrus Monk z týmu Q36.5 Pro Cycling Team. Foto: Chris Auld

Paříž-Roubaix nehraje v žádném závodě druhé housle. Je to závod plný odvahy, utrpení a houževnatosti. Testuje hranice možností i těch nejotrlejších mužů v pelotonu. Každoročně si na svých nemilosrdných dlážděných úsecích a větrem ošlehaných polních cestách severní Francie vyžádá nespočet obětí. Letos tomu nebylo jinak, ale australský mullet Cyruse Monka odmítl přestat létat.

Hors Delai je jen hvězdičkou v inspirativním příběhu boje proti všem překážkám. Od této chvíle si Cyrus „Monument“ Monk bude moci navždy říkat: „Dokončil jsem Paříž-Roubaix, Peklo severu“.

Autorka: Ewa Tome pro q36-5procycling.com/překlad Hana Moravcová

Podobné příspěvky

555 kilometrů z Chebu do Opavy na jeden zátah. Robotická cyklistka zvládla Krále 50. rovnoběžky

Běžci, nebuďte za smraďochy a neandrtálce. 7 pravidel, jak běhat s respektem k ostatním

Deník robotické cyklistky. Jaro je tu! Ptáci řvou, řepka smrdí a všude spousta kol