Po návratu z Andorry jsem si užíval možnosti trénovat bez omezení a pustil se do objevování dávno zapomenutých nebo dokonce úplně nových tras na jih od Prahy. Tolik tréninků v Čechách jako za posledních pět týdnů jsem neobjel snad za posledních pět let dohromady. Musím říct, že se mi to překvapivě líbilo. Zejména v okolí Slap a Berouna je plno úžasných silniček.
Jedinou vadou bylo poměrně velké množství agresivních řidičů, aut, které mě minulo jen o pár centimetrů a sprch z ostřikovačů. Proti trénování v Andoře nebo v okolí španělské Girony je to ohromný rozdíl. Věřím však, že je to u nás na dobré cestě, a že i kampaň Jeden a půl metru přispěje k většímu respektu mezi cyklisty a řidiči.
Příjemným zpestřením pro mě byla možnost si zazávodit. Objel jsem dvě kritéria na plzeňské Lopatárně a i přes příšerné počasí si parádně užil Krakonošův maraton. Zima, déšť, prudká stoupání a účast prakticky celé české špičky se postaraly o opravdu výživný závod. Z hobby maratonu se tak stal závod na úrovni mistrovství České republiky. Pro nás profesionály to byla skvělá možnost, jak dostat do nohou závodní intenzitu a pro hobíky zase jedinečná možnost zazávodit si s profíky.
Pár dní na to jsem odcestoval do Belgie a po více než čtvrt roce se opět potkal s týmem. Během našeho mini soustředění, tedy spíše závodní simulace, jsme si projeli důležité úseky těch nejtěžších kostkovaných klasik. Nejprve závěrečných 120 kilometrů Paříž – Roubaix, následující den druhou polovinu Okolo Flander a na závěr ještě důležité úseky závodu Gent-Welvegem.
Tréninky jsme si patřičně užili. Bylo poznat, že se nikdo z nás nemůže dočkat restartu sezony a společné tréninky se tedy často zvrhly v závodění. O tempo a útoky se staral především Mathieu van der Poel. S jistotou můžu říct, že závodní pauza se na něm vůbec nepodepsala. Pokud si jeho soupeři prohlédli data z tréninků, které nahrál na Stravu, určitě teď nemají klidné spaní.
Ze své formy mám také velkou radost. Na mnohých úsecích jsem Mathieumu dokázal sekundovat, pak jsme spolu závodili ještě k dalšímu a dalšímu úseku do té doby, než mě udolal a pokračoval sám. Na chvilku se zvolnilo, pokračovali jsme všichni společně, ale jakmile se najelo na další kostky, závodění začalo nanovo.
Čísla z wattmetru také vypadají velmi slibně. Ostatně již brzy se budu moct otestovat naostro. V tuhle chvíli sedím ve vlaku směrem do Lyonu a pak dále do La Plagne na vysokohorské soustředění, ze kterého se rovnou přesouváme na etapák do Rumunska. Sezona pro mě znovu vypukne 23. července a až do konce října by měla být pěkně nabitá. Prvním velkým cílem bude Strade Bianche a hned poté se ukážu na domácí Czech Cycling Tour. Tak držte palce!