Běhání by se bez nadsázky dalo označit za lidový sport s širokou členskou základnou: Kromě výhod v podobě společných akcí, tréninků a závodů to s sebou ale nese i jednu nevýhodu. Tou jsou rozšířené mýty a nepravdy, které se běžeckou komunitou šíří jako lavina. Dnes se podíváme na to, jaké nejrozšířenější mýty kolují o běžeckých botách.
Životnost
jedním z nejčastějších témat spojených s běžeckými botami je životnost. Už jste se jistě setkali s názorem, že boty jsou na konci své životnosti v okamžiku, kdy jim prošoupete podrážku. To ale není pravda. Míra opotřebení podešve (pryžové podrážky) má vliv pouze na to, jak bude, nebo nebude bota při běhu podkluzovat. Může se ale stát, a často se to opravdu stává, že boty jsou už dávno tzv. po smrti a vzorek přitom vypadá použitelně.
Rychlost opotřebení podešve závisí na technice běhu (kdo šoupe a škrtá nohama, bude vzorek brousit rychleji, než běžci, kteří poctivě zvedají kolena) a na povrchu, kde běháte (hrubý povrch funguje na podrážky běžeckých bot jako brusný papír). Vás by ale měl zajímat spíše stav opotřebení tlumicí pěny. To se bohužel dá jen velmi těžko poznat na první pohled. Místo toho se spolehněte na svůj pocit při běhu. Jakmile je bota při dopadu pocitově tvrdá, nepohodlná nebo nestabilní, tak je nejvyšší čas na výměnu. Bez ohledu na to, jak vypadá její podrážka.
Pronace, supinace, neutrální došlap
Jedním z nejrozšířenějších mýtů spojeným s běžeckými botami je návod, jak podle opotřebení podešve poznat, zda máte neutrální, pronační, nebo supinační došlap. Kdybychom se tím ale měli opravdu řídit, tak budeme mít téměř všichni došlap nadměrně supinační. Realita je ale naprosto opačná – nadměrná supinace se u běžců objevuje jen naprosto výjimečně.
Celá tato fáma pracuje s myšlenkou, že při supinaci dopadám na vnější hranu, při neutrálním kroku na celou plochu chodidla a při pronaci na hranu vnitřní. Mechanika došlapu takto ale nefunguje. Každý běžec nejprve dopadá na vnější hranu chodidla, čímž přirozeně a efektivně tlumí náraz. Při tomto prvním kontaktu dochází k největšímu opotřebení, proto by podle výše zmíněné rady všem vyšla nadměrná supinace. Po dopadu se váha chodidla přenese na celou plochu boty a odraz je veden přes palec po lehkém náklonu chodidla směrem dovnitř (tzv. pronace).
Aby byla supinace, nebo pronace nadměrná, pak by po dopadu muselo dojít k významné deformaci chodidla směrem dovnitř, nebo ven. Na podrážkách bot se tento jev projevuje pouze v extrémních případech. U většiny běžců se tak raději spolehněte na diagnostiku došlapu, nebo poproste svého běžeckého parťáka, aby vás natočil a ze zpomaleného záběru si prohlédněte, jak se chodidlo chová ve všech fázích kroku.
Správná velikost
Nejen začínající běžci často bojují se správnou velikostí nových bot. Obecná rada zní: boty musí být “o něco” větší. Tato rada rozhodně není mýtem. Naopak. Je nesmírně důležitá, abyste netrpěli otlaky, puchýři a černými nehty. Problém ale nastává v interpretaci této rady. Běžci totiž často srovnávají velikosti různých typů bot. Máte civilní obutí ve velikosti UK 8? Pak to vůbec nic nevypovídá o tom, jak velké by měly být boty na běhání. Je dost pravděpodobné, že číslo nových bot bude lehce vyšší, ale o kolik, to je otázka, na kterou neexistuje univerzální odpověď. Stejné číslo u různých bot často odpovídá výrazně odlišné reálné velikosti.
Místo čísel se tak soustřeďte na reálný prostor v botě. Při zkoušení si boty obujte, pořádně zavažte a postavte se. Teprve následně je vhodné řešit, jak moc jsou boty velké, nebo malé. Správná velikost by měla být taková, aby před nejdelším prstem bylo 5 až 8 milimetrů volného místa.
Nepromokavé boty jsou super
Nejsou. Ne pro běhání. Existují situace, kdy nepromokavá bota dává smysl a udělá svému nositeli dobrou službu. Obvykle to ale znamená, že taková bota není v botníku jediná a sáhnete po ní pouze v konkrétních případech (což v praxi znamená chladné, nebo deštivé počasí).
Problém s nepromokavými membránami je v tom, že jsou málo prodyšné. To pocítíte především v letních měsících, kdy se nohy v botě i při dešti extrémně potí a vy jste tak ve výsledku stejně mokří, jak kdyby vám dovnitř napršelo. Rozdíl je v tom, že pot nemá jak z boty odcházet a boty celkově velmi špatně schnou.
Při pořizování nových bot si tak velmi dobře rozmyslete, kolik času v nich reálně strávíte v dešti, nebo chladu. Drtivá většina běžců ocení mnohem víc obutí s klasickým prodyšným svrškem. V případě chladu nebo deště můžete vždy sáhnout po merinových, nebo neoprenových ponožkách a po návlecích na kotníky.
2 komentáře