Produktu jako takovému samozřejmě nelze nic vytknout, ovšem co se týče uživatelů, to už je úplně jiné kafe. Častokrát se totiž za řídítka e-kola posadí jedinec, jemuž dělá problém i zaparkování nákupního vozíku. Poznejte úskalí jízdy a vyhněte se nehodě.
Elektrokola zažívají v posledních letech nebývalý rozmach. Snad žádné jiné sportovní náčiní nezažilo od dob prvních snowboardů takový prodejní boom jako právě tyto stroje.
Co říkají statistiky
Ty nám toho zatím moc neřeknou, protože v evidencích dopravních nehod v České republice není rozlišováno, zdali se jednalo o nehodu kola klasického anebo s elektrickou asistencí. Nicméně v sousedním Rakousku již tuto statistiku vedou a ta hovoří více než výmluvně. Ve třetím čtvrtletí roku 2020 připadalo 60 % všech smrtelných úrazů cyklistů právě na elektrokola. (1)
Samozřejmě, že statistiky se v jednotlivých kvartálech mohou i o dvě desítky procent lišit, nicméně skutečnost, že dlouhodobě to bude zhruba polovina všech případů, můžeme přijmout jako fakt. Navíc lze vzhledem k předchozímu vývoji očekávat progresivní tendenci.
V Česku jsou k dispozici pouze předběžné statistiky a ty podle Centra dopravního výzkumu vypovídají, že nehody elektrokol stojí za třiceti procenty smrtelných úrazů cyklistů a stejně jako v sousedním Rakousku se jejich počet rapidně zvyšuje. (2)
V čem spočívá zásadní problém?
V prvé řadě ve schopnostech uživatelů přizpůsobit jízdu svým dovednostem, reálně odhadnout své možnosti, předvídat dění na komunikaci a neposlední řadě v jejich ochotě mít na zřeteli alespoň elementární ohledy k sobě a ke svému okolí.
Do kopce na kole, dolů raději po svých
Ti, kdo na kole dlouho neseděli, anebo mají s cyklistikou minimální zkušenosti, často podlehnou dojmu, že jízda na kole klade nároky pouze na vaše nohy. Zakoupení elektrokola jim najednou skýtá zdánlivě nekonečné možnosti v podobě zdolání vrcholů, na které by se díky svému věku anebo aktuální fyzické kondici nedostali jinak než lanovkou anebo vůbec.
Zdoláním kopce však výlet nekončí a jízda ve sjezdu klade kolikrát vyšší nároky na kondici než cesta vzhůru. Zvlášť v případech, kdy se rozhodnete k cestě dolů využít některou z lesních pěšinek.
Tady se nezkušený jezdec snadno dostává do začarovaného kruhu. Pokud brzdí málo, dosáhne rychlosti, ve které není schopen kolo ovládat, brzdí-li hodně, velice rychle se vyčerpá, protože brždění znásobuje otřesy způsobené nerovnostmi v terénu.
Jízda po cyklostezkách
Dalším problémem zejména u starších lidí je jejich schopnost předvídat a adekvátně reagovat na dění před nimi. Toto může mít fatální následky na cyklostezkách, které jsou společné pro cyklisty i chodce a je na nich zvýšená frekvence pohybu.
Senior, který dlouhá léta využíval pouze klasické kolo a pohyboval se desetikilometrovou rychlostí, je zvyklý vnímat dění jen bezprostředně před sebou. Na e-kole pohybujícím se dva a půl násobnou rychlostí musí sledovat okolí v adekvátně větší vzdálenosti. Kromě vyšší rychlosti je potom zapotřebí se adaptovat také na odlišné jízdní vlastnosti e-kola a přizpůsobit rychlost tak, aby odpovídala jízdním dovednostem. Často se stává, že cyklista na e-kole sice na vzniklou krizovou situaci zareaguje pohotově, ale již nezvládne bezpečně zastavit. Zejména u horských kol s kvalitními kotoučovými brzdami hrozí nebezpečí, že po spontánním stisku brzdových pák bicykl zastaví mnohem dříve než samotný jezdec.
Podle dlouhodobých výzkumů prováděných mezi řidiči motorových vozidel, se celková reakční doba pohybuje v rozmezí jedné až dvou vteřin.
Pro konkrétní představu 25 km/h znamená rychlost 7 m/s. Brzdná dráha v takové rychlosti se pohybuje v rozmezí 6 až 10 metrů v závislosti na schopnostech jezdce, povrchu, pneumatikách a samozřejmě brzd. Lze očekávat, že nezkušený ale mladý cyklista při reakční době rovnající se jedné vteřině zastaví svůj stroj na vzdálenosti 13 až 17 metrů. U seniorů lze díky pomalejší reakci předpokládat vzdálenost přesahující dvacet metrů.
Zastánci elektrokol mohou pochopitelně namítnout, že stejná pravidla platí i pro kola bez elektrického pohonu. Tady lze ale s úspěchem oponovat, že cyklista, který je schopen vlastními silami vyvinout a následně i delší dobu udržet rychlost přes 25 km/h má kromě lepší fyzické kondice také mnohem lepší reakce a jízdní dovednosti.
Na silnici
Udržení jízdy v přímém směru, držet se při pravém okraji vozovky a v případě početnější výpravy zkrátit odstupy na minimum. Toto by měly být hlavní zásady při jízdách po komunikacích, kde se pohybují i motorová vozidla.
Častokrát se stává, že skupina čtyř jezdců na elektrokole zabere na cestě stejný prostor jako dva traktory s vlečkou. Jezdci na elektrokolech totiž na rozdíl od klasických cyklistů nemají potřebu těžit z výhody jízdy v závěsu a jezdí za sebou i v pětimetrových rozestupech. Dostat se před takovou skupinu je pro řidiče motorových vozidel větší problém než předjetí zmíněných zemědělských vozidel. A až vstoupí v platnost zákon o povinném odstupu 1,5 m, bude to platit dvojnásob.
Přilby, alkohol, čipování kol
75 % těžkých a smrtelných úrazů zejména starší generace se stala cyklistům, kteří při své jízdě nepoužili přilbu. Čtvrtina nehod způsobených cyklisty byla po předchozím požití alkoholických nápojů. (3) Toto jsou data společná pro všechny cyklisty společně. Pokud se k těmto nešvarům začne rozšiřovat i nelegální čipování kol, které po odstranění omezovače rychlosti umožní kolu vyvinout rychlost až 50 km/h, mají se milovníci dopravních statistik na co těšit.
Zdroj:
- www.statistik.at/web_de/presse/125530.html
- https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/elektrokola-bezpecnost-helma-prilba-nehody.A210709_192421_domaci_jum
- www.cdv.cz
31 komentáře