Falun – Předposlední závodní den je za námi a před námi vyhlášení vítězů, kde opět uslyšíme českou hymnu! Kryštof Bogar si mezi muži poradil s nástrahami sprintové trati nejlépe, ale zvítězil jen o dvě vteřiny před naším týmovým kolegou, Vojtěchem Stránským! Čtvrtý byl opět o dvě vteřiny za třetím Jan Hašek. “Skvělé,” ohodnotil to trenér.
Dnes se podíváme na dvě zvláštnosti, které doprovází všechny orientační sporty. Říká se jim embargo a karanténa. Do embarga nesmíme, do karantény naopak musíme.
Embargo v orienťáku
Embargované jsou prostory, kde se bude závodit, a jde o celé plochy lesů nebo v dnešním případě celých částí měst či obcí. Pro mistrovství světa jsou pro nás takto vyznačená místa zakázaná minimálně dva roky dopředu. Nemůžeme se tam projet na kole ani projít, natož s sebou vzít mapu a koukat do ní. Ani jako turista – ani omylem. Orientační sporty totiž kromě perfektního sportovního výkonu stojí na určování polohy, směru atd. v neznámém terénu. A aby se dalo závodit v duchu fair-play, tedy, aby všichni měli stejné podmínky, do “závodního prostoru” je zákaz vstupu.
Díky starým mapám a moderním technologiím je však příprava i tak velmi podrobná, ač virtuální. Ze starých map, leteckých snímků nebo turistických fotografií se snažíme vyčíst, jak bude terén vypadat, kde jsou kopce, jak hluboká jsou údolí a kudy vedou hlavní cesty. A kde to jde, což se týká především městských sprintů, procházíme si ulici po ulici pomocí Street View. Někdy i desítky hodin příprav.
Karanténa v orienťáku
Karanténa je naopak prostor, do kterého nás pořadatelé “naženou” v den závodu, abychom neviděli, co se děje v závodním prostoru, abychom nemohli spekulovat, kudy asi vede trať a hlavně, abychom nemohli komunikovat se světem mimo karanténu. Z těchto důvodů s sebou v žádném případě nesmíme mít jakokouliv mapu, ani jakékoliv komunikační zařízení, tedy především mobilní telefony.
Běžně začíná karanténa se startem prvního závodníka, někdy třeba ještě o půl hodiny později. Dnešní karanténa ale začínala hodinu před startem prvního závodníka. Závodilo se totiž kromě jiného v okolí hotelu, kde bydlí některé výpravy. Všichni jsme tedy museli být dostatečně dopředu “uklizeni”. A tak jsme v karanténě strávili dvě až čtyři hodiny, startuje se totiž intervalově, od těch horších závodníků, po ty nejlepší.
Během dlouhého čekání se snažíte vzpomenout na vše, co si o závodním prostoru pamatujete, spíte, jíte, klábosíte, pijete kafe, čtete si knihu nebo hrajete karty. Někteří pletou svetry a ponožky. Ano, v karanténě orientačních závodů se způsob trávení volného času vrací do minulého století.
A pak to pípne, rozjedete se na maximum a toho se držíte, aniž byste ztratili přehled o tom, kde se na mapě i v terénu právě nacházíte. A pokud jste mistr světa ve sprintu jako Kryštof Bogar, proletíte osmikilometrový závod s dvou set metrovým převýšením rychlostí 20 km/h. Jinak řečeno za 24 minut a 29 sekund. Tomu se říká efektivně strávený den!
Ještě doplním, že v ženské elitě se v úterý na 6. místě umístila Martina Tichovská, a juniorech Matěj Tuma vybojoval bronzovou medaili! Do desítky se vešli ještě šestá Martina Tichovská, sedmí Kateřina Nováková a Martin Kanta, osmá Rozálie Kuchařová a desátá Natali Chamraďa. Opět parádní výkony naší výpravy.
Všechny články z mistrovství světa v MTBO najdete tady.
Autorka textu: Vendula Musilová