Trhni si nohou! S tímhle návodem může s koloběhem začít každý

Už dávno je pryč doba, kdy se za koloběžku považoval primárně malý kovový stroj s plastovými kolečky pro děti. Širší veřejnost pomalu objevila, že koloběžka není jen dětská hračka, ale že se na ní mohou vyřádit i dospělí. „Dospělácké” koloběžky s velkými koly dnes potkáte prakticky na každé cyklostezce a není to žádná rarita. 

Věděli jste ale, že Češi jsou v tomto sportu nejlepší na světě? Ano, nebudu přehánět, když řeknu, že Češi jsou koloběžkový národ. Stačí se podívat na výsledky letošního mistrovství světa v koloběhu, který proběhl v létě v Estonsku. Češi tam opanovali prakticky všechny kategorie. Dávno je tedy pryč výlučná dominance Holanďanů a Finů. 

Právě Česko se může chlubit nejstarší pravidelnou koloběžkovou soutěží –⁠ od roku 1968 se jezdí Rollo liga, kterou nezastavil ani koronavirus. Byla to dokonce jediná silniční koloběžková soutěž na světě, která se v předchozích nelehkých letech jezdila! Po útlumu nyní začíná i koloběhu svítat na lepší časy a ligové soutěže se ve světě opět postupně obnovují. 

Funguje zde Český svaz koloběhu, který zaštiťuje jednotlivé kluby po celém Česku. Kdo chce závodit, má šanci v již zmiňované Rollo lize, případně v Českém koloběžkovém poháru. Skvělou cestou, jak koloběh ukázat širší veřejnosti, jsou koloběžkové závody přidružené k závodům běžeckým. Koloběžkovou kategorii má například oblíbený brněnský MasarykRun nebo Pardubický vinařský půlmaraton.

Výhody koloběžky

A v čem je koloběžka praktičtější než třeba kolo nebo běh? Podle zasloužilého koloběžkáře Vojty G. je to jasné: „Z koloběžky nebolí zadek a člověk zatěžuje celé tělo. Navíc se jízdou zahřejete i v sychravém počasí, kdy na kole mrznete. Oproti běhu je to menší zátěž na klouby a samozřejmě větší rychlost. Koloběžka je rovněž skvělé řešení bolesti zad a výborná kompenzace sedavého zaměstnání. Posílí skupiny svalů, o kterých ani nevíte, že je máte.” 

Jako u většiny lidí, také u Vojty plnila koloběžka nejprve roli přibližovadla po městě. Na nákupy či na jízdy do práce byla zkrátka praktičtější než kolo. Posléze se ale do ní zamiloval a nyní je schopen ujet třeba sto mil.  

Nevýhody koloběžky

Naopak za největší nevýhodu považuje Vojta rychlost, alespoň co se ve srovnání s kolem týče. „Sice jsem schopný na koloběžce ujet sto kilometrů nebo i mil za den, ale zkrátka to trvá. Troufám si říct, že jsem lehce nadprůměrně zdatný koloběžkář, ale sto kiláků nestlačím pod čtyři a třičtvrtě hodiny. Na kole je taková vzdálenost rychlejší, na koloběžce mám menší perimetr kam jet na odpolední švih.”

Boty, oblečení a jak začít jezdit na koloběžce

Vojta má doma tři koloběžky (silniční, do lesa a do města), ale pro začátek stačí určitě jen jedna. Nejlepší je zajít do koloběžkové speciálky, kde jsou schopni vybrat ten pravý stroj pro vás. Záleží na vaší váze, preferovaném povrchu, po kterém chcete jezdit i vzdálenosti. Další výbava je jednoduchá – od pasu nahoru cyklistická, od pasu dolů běžecká. Samozřejmostí je kvalitní helma. Boty vám pro začátek stačí běžecké, ideálně silniční s malým dropem. Fajnšmekři si pak přední část boty podlepují speciální gumou, kterou používají lezci, a která zamezí klouzání na mokrém povrchu. Takto se dají krásně recyklovat již vyřazené běžecké boty.

Věděli jste že: Některá pojištění chrání odložené kolo před restauračním zařízením?

Například Kooperativa toto nabízí v rámci Pojištění domácnosti. Kolo však musí být na místě k tomu určeném nebo obvyklém (stojan na kola apod.) a řádně zabezpečeno, byť i jen kapesním kabelovým zámkem. Zjistěte si více u své pojišťovny.

Začít s koloběhem může opravdu každý, žádná speciální příprava není nutná. Při jízdě je nejdůležitější střídat nohy. Vojta radí jak na to: „Střídá se až nečekaně často, na rovině po pěti, šesti odrazech, do kopce po třech, ale klidně i po dvou. Nejsnáze se střídá přešlápnutím na stupátku, vytočí se špička nebo pata stojné nohy, na vzniklé místo se šoupne druhá noha, zbytek je intuitivní. Zkušení jezdci přehazují nohy přeskokem, to může být u začátečníků o ústa. Další častá chyba je klikování, lokty mají být fixované, aby se pěkně předala energie.” Komu to přijde příliš složité, může se na internetu podívat na Koloběžkovou školu, kde je stran techniky jízdy vysvětleno vše. Nenechte se odradit tím, že vás po prvních pár jízdách bude bolet takřka všechno. Zatěžujete totiž svaly, které normálně nepoužíváte. Tělo se ale postupně adaptuje a bolest odezní. 

Já osobně všem začátečníkům radím dávat si pozor na patníky a podobné nerovnosti na cestě. Stupátko koloběžky je opravdu nízko a dokud nezískáte odhad, může vás snadno potkat pád. Každopádně s oškrkaným stupátkem se u koloběžky počítá. „Škrtání ke koloběhu patří. Aby se na koloběžce dalo pohodlně jezdit, musí mít stupátko poměrně nízko a pak se zkrátka škrtá. Stupátko, na které se leze po štaflích, od koloběhu stoprocentně odradí,” upozorňuje Vojta.

Kromě klasických koloběžek zaplavují ulice i koloběžky elektrické. Ty mají ale s normální koloběžkou společný snad jen název. Kvůli vysokým stupátkům se na nich prakticky nedá jezdit odrážením a člověk je tak odkázán jenom na motor. Pravověrné koloběžkáře pak nejvíce štve, že jezdci na elektrických koloběžkách jsou často bezohlední a jezdí po chodníku, čímž kazí tomuto sportu pověst. Samotnou kapitolou jsou stroje, které se legislativně vydávají za koloběžku, ale ve skutečnosti se jedná o skútr. Koloběžkářská komunita si zkrátka zakládá na slušnosti a pro bezohledné jezdce v ní není místo.

Nezbývá než článek zakončit heslem, které každý koloběžkář zná: Trhni si nohou!

Podobné příspěvky

Deník robotické cyklistky: blesky, kýble vody a nálet sovy. Za měsíc „cinklo“ 5000 kilometrů

Od pálení pneumatik k drcení štěrku: Pilot F1 Valtteri Bottas si zajede gravelový šampionát

Podivuhodný příběh kontroverzního profesora Tima Noakese. Toho, který stál u zrodu sacharidových gelů