Sportovních čelenek je na trhu spousta, řeklo by se. Alžběta Ježková ale přesto vyvinula unikátní produkt, který milují sportovkyně kudrnaté, s jemnými vlasy, vysokým čelem i vytříbeným stylem. Jaká byla její cesta od zkrocení vlastní hřívy po zajetou firmu? Jak kombinuje podnikání se sportem a péčí o rodinu? A jak vypadají firemní mítinky za pochodu?
Alžběta vyřešila sportujícím ženám problém, který těm citlivějším z nás dokázal oblíbený sport velmi znepříjemnit. Díky její značce bjež už nemusíme řešit „vlasy všude“ – v očích, v puse, přilepené na čele. Její čelenky drží i nad vysokým čelem a na velmi jemných nebo hodně hladkých vlasech. Jaký je příběh značky, jejíž název je slovní hříčkou, spojující jméno zakladatelky s jejím oblíbeným sportem? Jak to všechno stíhá a proč je někdy lepší dát přednost sportu před teplou večeří? Přinásíme druhý díl z minisérie článků o podnikavých ženách.
Značka s komunitou
Jako první impuls pro vývoj prototypu čelenky se jeví vaše na první pohled nezkrotné kučery. Kdy vás ale napadlo, že má smysl váš vynález rozšířit na český trh?
Nápad na čelenku, která neklouže, jsem měla několik let. Při svých aktivitách jsem tento doplněk potřebovala, ale všechny čelenky, které jsem si koupila, klouzaly. Zkoušela jsem tedy kombinovat různé materiály, inspirovala jsem se v zahraničí a pak hledala dodavatele materiálů v Čechách. Jakmile jsem pak byla s produktem spokojena, řekla jsem si, že určitě nejsem sama, kdo při sportu řeší klouzající čelenku.
V tu dobu jsem ještě byla zaměstnaná a neměla jsem odvahu začít podnikat. Pak se díky několika okolnostem stalo, že jsem stála před rozhodnutím, kam se na profesní cestě dál vydat, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Trvalo několik měsíců, než jsem našla dodavatele, který by byl ochotný spolupracovat na menších zakázkách. Nakonec se povedlo se a moje podnikání se pomalu začalo hýbat.
Kdy pro vás nastal ten moment, kdy vám čelenky „přerostly přes hlavu“, ze zábavy se stalo podnikání se vším všudy a časem jste i musela přibrat do týmu další lidi?
Jakmile jsem se rozhodla začít podnikat, brala jsem to jako seriózní věc a naprosto mě to pohltilo. Ačkoliv jsem v té době měla dvě malé děti, čelenkami jsem žila každou volnou chvilku. Ve dne i v noci jsem pracovala, o víkendech jsme jezdili na sportovní akce se stánkem, kde pomáhal manžel nebo kamarádky.
V roce 2016 před olympiádou v Riu jsem dostala velkou zakázku na týmové čelenky pro Olympijský park na Lipně, a to byl moment, kdy jsem si řekla, že už to takhle nejde. Požádala jsem o pomoc kamarádku švadlenu. Za pár měsíců přibyla další kamarádka, která se začala starat o expedici objednávek. Neměla jsem žádnou reklamu (kromě FB a IG profilu), a tak se dobré jméno bjež šířilo pouze díky spokojeným zákazníkům.
Práce je nejlepší motivace
Váš první velký úspěch bylo právě Rio. Co následovalo?
Otázka úspěchu je relativní. Každý si pod tím představí něco jiného. Nutno dodat, že jsem neměla nikdy žádný úvěr nebo půjčku, ale několik let platilo, že vše, co jsem vydělala, jsem zase vracela zpět do podnikání. Úspěchem vnímám to, že relativně malá věc, jako je čelenka dokáže nyní uživit celou firmu – mzdy, šicí dílnu, spoustu služeb od grafiků po účetní, množství poplatků, daní atd. Také to, že máme kolem sebe fajn komunitu zákaznic a zákazníků, kteří se vrací, píšou nám a stavují se za námi opakovaně u stánku nebo v showroomu, je moc fajn pocit a moje měřítko úspěchu.
Podnikáte, sportujete, staráte se o rodinu – co vás motivuje nepřestat, nepolevit, ať už v podnikání, nebo třeba běhání či jiném sportu?
Vždy jsem se chtěla živit něčím, co by se odehrávalo ve světě sportu. Práce mě hodně baví, a to je myslím ta nejlepší motivace. Zlenivět v tomto oboru nejde. Stále se něco děje, pracuju na zhmotnění svých nápadů ať už na nové produkty, na jejich prezentaci, e-shopu atd. Chceme, aby zákazníci měli po rozbalení balíčku od nás radost nejen ze samotné čelenky, ale i z hezkého balení nebo vzkazu, který jim píšeme. Je pro mě důležitá kompletní prezentace a každý sebemenší detail je potřeba k tomu, aby to fungovalo.
Když se tedy vrátím zpět k otázce. Co nás přiměje nezlenivět a neodložit práci nebo pohyb na jindy? Je to jednoduché: Vyber si takovou aktivitu, která tě bude bavit. Pokud se budeš k jakékoliv činnosti přemlouvat, dlouho to fungovat nebude. Člověk musí vědět, co opravdu chce, co je pro něj důležité a co naopak oželí. Je třeba najít určitý balanc a je důležité sladit své přání a potřeby i s partnerem nebo svým okolím. Od určitě doby cítím, že ne vše je otázkou priorit, jak se někdy říká.
Pracovní nápady probíráme v pohybu
Zmíněných priorit máte v životě hodně – rodina, vaše značka, oblíbený sport…jak mezi nimi udržujete balanc?
Nemám moc ráda paušalizování a rady typu: „Když chceš, čas si uděláš.“ Já osobně mám těch priorit na vrchní části žebříčku hodně. Nedokážu všechno vměstnat do jednoho dne a pak priorita JÁ a můj pohyb dost často ustupuje těm ostatním. Nemám tedy na svoje sportování tolik času, kolik bych chtěla. Poradila bych asi jen jediné. Nemůžeme stihnout všechno a ve jménu (nejen) duševní pohody je občas nutné smířit se třeba i s nepořádkem doma nebo studenou večeří. (smích)
Vaše značka bjež je hodně propojená s ženskou běžeckou komunitou. Co pro vás osobně běh znamená a jakou roli má tento individuální sport při budování pracovního týmu?
Běhání je hodně praktický sport a já jsem s ním začala po narození prvního dítěte, abych ušetřila čas. Když se podívám zpětně, musím se usmát. Já tenkrát měla tolik času, a přesto jsem řešila, že ho nemám. (smích) V poslední době jsem ale zařadila i jiné sporty, které jdou s mým každodenním kolotočem lépe sladit. Je to hlavně kolo, pilates a švihadlo – snažím se využít každé vhodné chvíle a být alespoň trochu aktivní.
Sport je ale pro mě i můj tým také součástí pracovního procesu. Hned ráno, než se pracovní den rozjede, vyrážíme s kolegyněmi na pracovní rychloprocházky, kdy probereme pracovní záležitosti, nápady a zároveň se hýbeme. Je to super náhrada za statické pracovní meetingy. Pohyb je zkrátka potřeba, aby člověk zůstal v kondici nejen fyzické, ale i psychické. (smích)