Hotový magnet na turisty je americká adrenalinová atrakce zvaná Half Dome. Obyčejná skála, řekli byste. Ale tenhle unikát uprostřed yosemitského národního parku se od běžného výletu na kopec přeci jen liší. Z údolí se sem dostanete sice dlouhým, ale ne příliš náročným trailem. Pravá zábava totiž začíná až pod vrcholem! Strmá, kluzká skála, ocelová lana po stranách a žádné jištění. Troufli byste si? A stojí to za to?
Half Dome, volně přeloženo jako poloviční kupole, je skalní útvar uprostřed nádherného amerického národního parku Yosemite. O tom už jste pravděpodobně slyšeli, zatímco pokud nejste zrovna příznivci adrenalinu, samotný Half Dome vás možná minul. Když jsme se vydali na náš americký roadtrip a zjistili jsme, že tenhle skvost máme poblíž, bylo jasno. Sem se musíme podívat!
Není to ovšem tak jednoduché. Z důvodu obrovského zájmu se správa národního parku rozhodla zavést povinnost zažádat o povolení pro výstup na Half Dome. Povolení tady ostatně potřebujete skoro na každou návštěvu národního parku, většina je však vydávána relativně automaticky. Na tohle dobrodružství je to jiné. Začátkem roku se registrujete do loterie, zaplatíte poplatek za přihlášku, zvolíte si preferovaný den nebo dny na výstup a čekáte. Na jaře probíhá losování a pokud se na vás usměje štěstí (v případě Half Domu spíše štěstí se smrtkou v zádech), máte vyhráno! Pokud tedy zaplatíte podruhé (za samotný permit), protože první platba byla jen za možnost se losování účastnit, že.
My naštěstí povolení dostali a tak jsme mohli plánovat. Druhou variantou by totiž bylo prosit několik dní předem, zda nemají ještě nějaké volné kusy.
A teď pár faktů k tomu, na co jsme se to vlastně chystali. Skalní žulový útvar Half Dome získal svůj název díky tvaru poloviční kupole. Ostře řezaný profil vznikl díky činnosti ledovce, stejně tak jako podobné vrcholy v okolí. Celý tak trochu vypadá, jako by z něj postupně odpadávaly skalní desky, a díky členitému povrchu ho milují horolezci. Vrchol leží ve výšce 2693 m. n. m. a údolí převyšuje o skoro 1500 m., není to tedy žádný drobek.
Dříve byl vrchol považován za nedosažitelný, ale jak to tak bývá, vše je jen otázkou času. A tak se na něj v roce 1875 podíval první člověk.
V roce 1919 byla vybudována první verze dnešních ocelových lan a zajištěná cesta začala lákat obrovské množství návštěvníků. V zásadě jde o sadu ocelových tyčí, vsazených do vyvrtaných děr ve skále, mezi kterými je napnuté ocelové lano. Ve vzdálenosti zhruba 2-3 metrů jsou mezi sloupky umístěné dřevěné prahy pro pohodlnější stoupání. Na jistotě úplně nepřidává fakt, že sloupky jsou do děr ve skále jen zasazené a fungují na principu páky. Většina úrazů se však stala vinou návštěvníků samotných. Na zimu se celý systém sundavá a Half Dome je oficiálně nepřístupný. Najdou se samozřejmě tací odvážlivci, kteří se pokusí na vrchol vylézt i bez napnutého ocelového zábradlí.
Half Dome je také americkým symbolem, stal se ústředním motivem slavné fotografie krajináře Ansela Adamse, je vyobrazen na mincích, najdete ho na suvenýrech a všech záběrech z Yosemitu.
Co je 12 hodin pro Američana, není přece žádná míra pro nás!
Obecně v Americe platí, že hodina cesty není žádná míra. Spíše naopak, hodina je kousek, co by kamenem dohodil. A tak jsme naše ubytování našli slabou hodinku a půl od Yosemite Village, centra všeho dění. Právě odtamtud většina turistů vyráží na hiky do divočiny, nebo jen krátké procházky z kempu. Většina recenzí na Half Dome trail mluvila jasně – vezměte si hodně vody a vyrazte velmi brzy ráno. Celý hike údajně trvá průměrně okolo 12 hodin času. Jakože vstávat ve tři ráno? Nejsme žádné máčky, vyrazíme z ubytování na pohodu kolem sedmé, dáme to trochu poklusem a maximálně za polovinu času jsme zpátky. Mapy ukazují z údolí něco kolem 13 km na jednu cestu, tedy 26 km dohromady.
Balíme svačiny, pití, oblékáme běžecko-hikerský outfit a před devátou ráno z parkoviště vyrážíme směr Half Dome. První část trailu se vine po asfaltové cestě podél řeky, poté přechází ve stoupání po prašných a kamenitých stezkách. Všude je varování, že si má člověk vzít dostatek vody, a tak raději ještě doplňujeme lahvičky u posledního pítka. Slavný Mist Trail podél řeky je zavřený kvůli padajícím kamenům, musíme o trochu delším okruhem. Z něj se brzy otvírá pohled na okolní masivy i samotný Half Dome i vodopády. A pořád stoupáme. Brzy dorazíme k horní části vodopádů, kde se odděluje zrno od plev. Tedy sem ještě dojdou návštěvníci v městských outfitech a bez výbavy a kondice, dále už pokračují o něco vybavenější hikeři, batůžkáři, nebo ti, kteří míří do nocovišť v odlehlých chatách. Stoupáme dále prašnou cestou sekvojovým lesem, zatímco okolo vesele skotačí veverky, chipmunkové a další drobná zvířátka, která ani neznáme. Důležité je, že hlavně nikde neskotačí medvěd.
Hodinky vesele ukrajují kilometry, jen ten vrchol tedy v nedohlednu. Až se vynoříme pod skalním masivem, ve kterém jsou vytesané schody, místy je jen skála. S jazykem na vestě lezeme dál nahoru, protože nadmořská výška začíná dělat svoje. A jsme pod finálním stoupáním! Poslední úsek na Half Dome s ocelovými lany. Pod ním sedí několik partiček, další část se po lanech plazí vzhůru, vyhýbají se s těmi, co chtějí dolů, a celé to vypadá jako adrenalinové mraveniště.
Nasazuji rukavice, nechávám muže na odpočívadle pod kopcem a vyrážím nahoru. Šplhá se dobře, jen toho kyslíku kdyby bylo trochu víc. Boty i ruce drží a pomalu míjím lidi, kteří šálí smrt v očích a drží se křečovitě lan. Několikrát musím vydýchávat, plíce dostávají zabrat. Ale za chvíli jsem nahoře a otevírají se úžasné výhledy na celé údolí, okolní masivy a lesy. Stovky kilometrů krásné přírody! Chvíli se kochám, pozdravím sysla sedícího na kameni, který na mě kouká nechápavým pohledem, proč jsme všichni tak udýchaní. Kde ten se tady vzal… A co tu žere?
Po svačině a chvilce kochání a rozjímání vyrážím zpátky. Dolů to jde dobře, plíce už mě při sestupu netrápí, jen tedy míjení lidí je o něco horší. Někteří se mezitím zasekli a jelikož je provoz mezi lany obousměrný, musím někdy vyskočit za lana nebo se okolo lidí různě protáhnout.
Jedna věc je totiž vylézt nahoru, to člověk sice funí a zapojí ruce, ale kouká se nahoru. Zato pohled dolů už způsobuje zoufalé pohledy, někdy pláč i závratě.
Slézám dolů a muž mi hlásí, že mezitím se několik lidí vrátilo raději zpět, a dole se rozplakali a rozklepali. No, není to pro slabé povahy. A když k tomu přidáte občas zoufale nevhodné vybavení, tenisky bez vzorku a přeceněné schopnosti, nervové zhroucení je na světě.
Klesáme společně zpět po prašné cestě, po cestě doplňujeme do lahviček vodu z řeky a chadíme nohy. Nejdřív tedy ty lahvičky a pak nohy, že.
Do údolí se vracíme v pozdním odpoledni. Celkem nám trasa trvala mezi 8-9 hodinami se všemi zastávkami, svačinami, kocháním se i máčením nohou. Hodinky hlásí 30 kilometrů (oproti původním 26 km), asi se soudruzi v mapách někde sekli. Mimochodem klusem jsme toho moc nepopoběhli, ono totiž nebylo jaksi kde.
Nakoupíme suvenýry v Yosemite Village a jdeme se podívat na El Capitan. Horolezci na stěně nejsou skoro vidět a nechápeme, za co se tam drží.
Chvíli se kocháme osvíceným masivem téhle horolezecké mekky a pak míříme zpět na naše ubytování. Hodinka a půl a jsme doma!
Toužíte se sem vydat? Rozhodně doporučujeme vzít s sebou dostatek vody. Říká se, že 4 litry na osobu na celý trek. My měli každý litr vody a po cestě jsme doplňovali z řeky, na což je ovšem potřeba buď odvaha, nebo vodní filtr. Hodit se budou pracovní rukavice na ocelová lana, dostatek svačin a dobré boty, které nebudou na skále klouzat. Vršek je celý odhalený, tak nezapomeňte na čepici a brýle, praží to tu totiž slušně. Ale rozhodně to za ten zážitek stojí!
Half Dome:
30 km 8 hodin
1670 m převýšení
nejvyšší bod 2689 m.n.m.
highlighty Half Dome a Vernal Falls.