Mluvit o toxických vztazích je trendy. Alespoň jedna ze zúčastněných stran v nich dlouhodobě fyzicky či psychicky trpí, a to nejčastěji proto, že si neumí nastavit zdravé hranice. Takové vztahy ale nemusíme mít jen s lidmi. Poznejte čtyři varovné signály, že vám běh víc škodí, než prospívá, a zjistěte, jak pokřivený vztah s běháním uzdravit.
1. Nikdy se necítíte (dost) dobří
Uběhli jste o kilometr víc než minule, ale stejně je to slabota… Pro Milana, kterého sledujete na Stravě, by to byl jen warm-up. Zlepšili jste si PR na 5 kilometrů, ale co na tom záleží, když jste pořád pomalejší, než jste si předsevzali? A můžete se vlastně vůbec označovat za běžce, dokud neběháte 10, 15 nebo 20 kilometrů 5krát týdně?
Neschopnost ocenit se za dobrý výkon a (malé) pokroky vás sice může hnát dopředu, ale taky vás to může stát radost z běhání.
Řešení: Radujte se z malých úspěchů
A sbírejte důkazy, že je skutečně máte – pište si tréninkový deník nebo sledujte statistiky z vaší běžecké aplikace. Jakmile svůj progres uvidíte černý na bílém, vaše hlava už ho nebude moct ignorovat.
Pozitivní pocity navíc nemusíte čerpat jen z měřitelných pokroků. Oceňte se i za to, že jste vyběhli, i když se vám moc nechtělo, nebo že jste se tentokrát fakt soustředili na správný nášlap, i když to znamenalo pomalejší tempo. Poplácání po rameni si zaslouží i kvalitní odpočinek, bez něhož se rychlejšího pokroku nedočkáte.
Zkuste si také zrevidovat, jaké sportovce sledujete na sociálních sítích – opravdu vás zdravě motivují, nebo sami mají a předávají toxický přístup k běhání?
A pokud máte problém o sobě mluvit jako o běžci, vykašlete se na škatulky a prostě říkejte, že (rádi) běháte. Radost z pohybu vám může každý závidět, zatímco za přetrénování se žádné medaile nerozdávají.
2. Jste věční začátečníci
Pokaždé, když se rozhodnete začít běhat, trvá to maximálně týden. Zkoušíte to zas a znovu, ale nikdy nevydržíte. Přitom byste tak moc chtěli, běh vás vlastně baví, jenže se to vždycky nějak zvrtne, a vy se jen utvrdíte v tom, jak moc jste neschopní. Poznáváte se?
Zakopaný pes bývá v přehnaném očekávání, netrpělivosti nebo chybějící sebedisciplíně.
Řešení: Důvěřujte procesu
Rčení „pomalu, ale jistě“ je v běžeckých začátcích velmi vhodnou mantrou. Jestliže nevíte, jaký pokrok je reálný, investujte do konzultace s odborníkem, který vám sestaví smysluplný plán.
Zároveň se zamyslete, jaká přesvědčení o běhu máte. Pokud si myslíte, že je potřeba se při každém tréninku zničit, aby se to počítalo, snadno vás to odradí, nebo si dokonce přivodíte nějaké zranění.
Na paškál si také vezměte svou disciplínu a schopnost organizovat čas i priority. Zapátrejte v knihách či podcastech a naučte se, jak budovat nové návyky. (Spoiler: Po-ma-lu a udržitelně!) Nepřepálit začátek a vydržet pak může být snazší s povzbuzujícím a podporujícím sparing parťákem.
3. Váš život se točí jen kolem běhu
Můžete to milovat sebevíc, ale upozaďovat na úkor běhu vše ostatní, bývá cesta do pekel. Náš život je totiž jako stolička, která musí mít alespoň tři nohy – kromě sportu například rodinu a seberealizaci v práci. Když se jedna noha (dočasně) podlomí, třeba kvůli zranění, ty zbylé dvě zajistí, že se nezboříme úplně.
Po některých zaslepených rozhodnutích navíc přichází lítost až zpětně – třeba když se vykašlete na školní besídku vašich ratolestí, protože jste měli v tréninkovém plánu long run, a přes to přece nejede vlak.
Řešení: Udržte si nadhled a srovnejte si hodnoty
Pokud je pro vás běhání únikem od nespokojenosti v jiných životních oblastech, pátrejte po příčinách (klidně i s terapeutickou pomocí) a snažte se je napravit. Běh sice může dočasně ulevit od úzkosti a stresu, neměl by však sloužit jako záplata na bolístky všeho druhu, ale spíš celkově zapadat do rozmanité skládačky vašeho spokojeného života.
Zkuste také nabourávat mechanismy, které vaši posedlost během prohlubují. Pokud jste například „závislí“ na číslech z vašich chytrých hodinek, občas zkusmo vyběhněte bez nich a sledujte, jestli se cítíte jinak.
4. Začali jste běhání nesnášet
Ani nevíte, kdy se to stalo, ale najednou už běháte jen z povinnosti a setrvačnosti. Někdy vás to dokonce stresuje, nebo máte na běh úplnou „alergii“… Nebojte se, nejste v tom sami.
Možná jste se jen vlivem počátečního nadšení „předávkovali“, případně jste zanedbávali základní potřeby, jako je spánek, výživa a hydratace. Nebo jste prostě dospěli do bodu, kdy je potřeba začít dělat něco jinak. Pocity zmaru se totiž často objevují ve fázi plató, kdy v tréninku dosáhneme úrovně, na níž už není tak snadné se zlepšovat.
Řešení: Obnovte jiskru!
Hledejte způsoby, jak nabourat nudný stereotyp. Zrevidujte, co jste zanedbali. Na chvíli se vzdejte očekávání dobrého výkonu a běhejte jen pocitově. Nebo si na pár týdnů dejte úplnou pauzu.
Jinými slovy: Běh je tady pro vás, a ne vy pro něj – takže je jasné, kdo by měl určovat pravidla. :-)
Zdroj/inspirace:
- TEST: Zkouška ohněm pro nové Garmin Instinct 3 Solar. Zvládly bahno i extrémní tréninky?
- Na vlně hybridního fitness: První Hyrox bolel, ale stálo to za to!
- TEST: Redmi Watch 5 – luxus za pár kaček! Porazí tyhle hodinky dražší konkurenci?
- Láska k běhu, nebo nezdravá posedlost? 4 varovné signály, že je váš vztah k běhání toxický
- Xiaomi představuje nové AIoT produkty pro chytřejší, stylovější a propojenější život