Na vlně hybridního fitness: První Hyrox bolel, ale stálo to za to!

První Hyrox byl pořádná výzva! Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Hodina a devatenáct minut. Je to bleskurychlý výkon, nebo loudání? Řeknu vám jedno – při běžném workoutu tenhle čas rozhodně nebolí tolik, jako při kombinaci silových disciplín v tempu, běhání a nahánění ostatních závodníků! A přesně tuhle cifru nám ukázaly hodinky po prvním Hyroxu – fenoménu, který v posledních letech ovládl svět hybridního fitness. Jak to probíhalo?

O tom, co přesně znamená záhadné slovíčko Hyrox, jsem se rozepsala v nedávném článku. Pro krátké shrnutí je to kombinace 8 km běhu a 8 silových disciplín uvnitř haly, pořadí i zadání je pokaždé úplně stejné. Osobní výsledky z jednotlivých Hyroxů jsou proto docela exaktně srovnatelné. Začíná se během, který následně prokládá jednotlivé disciplíny. Po posledním stanoviště jdete už rovnou do cíle. Přesně v tomto pořadí tak absolvujete kromě běhání ještě 1 km na SkiErgi, tlačení saní na 50 m, tažení saní na 50 m, skákané burpees na 80 m, 1 km na vesle, farmer carry s kettlebelly na 200 m, výpady s pytlem na 100 m a 100 wall ballů. Sympatické, že?

Celý závod probíhá v jedné velké hale. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Štěstí přeje připraveným

Pro první zkušenost s tímhle novým formátem utrpení jsme si vybrali kategorii DOUBLES MIX neboli smíšené dvojice. Výhodou je, že běh sice musíte absolvovat bok po boku, zato disciplíny se dají rozdělit podle libosti. Systémem „jeden maká, druhý odpočívá“ si to spravedlivě rozdělíte půl napůl, nebo podle toho, kdo je v které disciplíně lepší. Hyrox je rozšířený ve většině Evropy, samozřejmě kromě Česka, a tak jsme si pro naše poprvé museli zajet do zahraničí. Volba padla na Katowice, polskou odnož Hyroxu.

Nechtěla jsem nic nechat náhodě, a tak jsme na tuhle premiéru trénovali celou zimu, aby z toho nebyla zároveň derniéra. Není to můj primární sport, tak jsem tomu věnovala jeden specifický trénink týdně, zbytek přípravy naštěstí univerzálně pasoval jak na překážkové závody, tak i na hybridní fitness. Sice jsem nepoučitelný „yes man“ a zkusím leccos, ale stejně jsem ráda aspoň mírně připravená na to, co mě čeká.

Ze začátku jsem nejvíc bojovala se SkiErgem, který se mi během tréninků podařilo hodně zlepšit, a hlavně mě bavil. Stejně tak jsem si užívala tlačení saní, z toho se stalo moje oblíbené tréninkové zpestření. Bohužel ani v matičce Praze není moc gymů, které by byly vybavené přímo na Hyrox nebo podobné hybridní radosti, tak jsme kombinovali, co šlo. Nejméně jsme odtrénovali wall ballů – ve spoustě gymů překvapivě nemají rádi házení čímkoliv o zeď. Měsíc před Hyroxem jsem taky začala věnovat víc pozornosti menšímu zranění/problému z podzimu a naběhala, lidově řečeno, úplnou tužku. Vytrvalost přítomna, rychlost nenalezena. O to víc jsem se věnovala aspoň zbytku těla.

Na úvod nás čekal běžkařský trenažér neboli SkiErg. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Organizace na jedničku s hvězdičkou

Nervozita před prvním závodem? Nebyla! Zajímavé je, že jakmile se člověk vrhá do něčeho úplně nového, kde o nic nejde, netrpěla jsem typickým předzávodním stresem. Jdeme si to přece užít a vyzkoušet. Nebo ne? Pochyby přišly až na místě. Takovou koncentraci hezkých, vysekaných a fit lidí na jednom místě nepotkáte ani na překážkových závodech. A všichni běželi nějak…rychle!

Překvapila nás i dokonalá organizace na místě – tady registrace, tady úschovna, všude cedule, všechno sladěné. Rozcvičili jsme se hned vedle startu a vyrazili do koridoru. 1 km běhu byl natažený na 3 kolečka kolem stanovišť. To, jak poznáme, kdy máme z běhu uhnout do tzv. rox zóny (prostředku haly se všemi stanovišti), bylo všude naprosto jasně znázorněné, aby to pochopil i závodník v posledním tažení. Nebudeme to hnát, jdeme to na pohodu, že jo? Jasně. 3, 2, 1…a začínáme předbíhat závodníky. 

Možná je to masochismus, ale chci to znovu!

První stanoviště: SkiErg. Ten šel překvapivě jednoduše. Trénink se vyplatil a kromě malého zmatku, kam se máme zařadit, to šlo dobře. A už vybíháme do dalšího kola. Potřebujeme ovšem změnit strategii – stanoviště musím vždy končit já, abychom se mohli hned rozběhnout. Tlačení i tažení saní šlo snáze než na tréninku, ovšem burpee broad jump, tedy skákané angličáky, moc příjemné nebyly. Udělali jsme během nich pár chyb v předávce, která má svá pravidla. Naštěstí nás žádná penalizace nečekala – už samotné chyby totiž byly spíš v náš neprospěch.

Wall bally nešly úplně podle plánu. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Veslo i farmer carry máme bleskurychle, a to jsem se na vesle několikrát zamotala do popruhů na nohy. Výpady bolí, ale odsýpají, čas ztrácíme jen na zaseknutí se za pomalejšími závodníky. Horší je to s wall bally. Začínám první, střídáme se po cca 15 opakováních. Když se netrefíte správně do terče, je to tzv. no rep. A že jich bylo…možná 20? Poučení pro příště!

Odhazujem poslední míč a běžíme do cíle. Hodina a devatenáct minut. Netušíme, jestli je to málo, nebo moc, a jak jsme si vedli v porovnání s ostatními závodníky. To zjistíme až později z výsledků. V tu chvíli je to ale jedno, protože důležitá je jiná věc – cítíme se fakt dobře. Dopamin, endorfiny, čistá radost. Zní to masochisticky, ale bavilo nás to hodně. Vím, že tohle chci znovu. Asi nějaká odchylka nebo úchylka, těžko říct.

Koukáme na výsledky. V naší age group (průměr věku obou z dvojice, což nás zařadilo mezi mládež 30–39 let) končíme v propadlišti dějin. Překvapil nás ovšem jiný fakt. V porovnání s nejlepšími jsme vůbec neztráceli na stanovištích (maximálně trochu a spíš v důsledku našich chyb a neznalosti). Zato na běhu, to byla jiná jízda. Pořád jsme někoho předbíhali a měli pocit, jak neběžíme rychle. Ouha, absence GPS uvnitř betonové haly a tím pádem nulová kontrola tempa na hodinkách z toho udělala přehlídku našeho (ne)kvalitního odhadu. První kilometr 4:40, všechny další už mezi 5:30 a 6:00. To nebylo tak rychlé, jak se zdálo. Jen pro porovnání: nejrychlejší dvojice na našem závodě běžely v tempu 3:50– 4:10 na km, a u elity se často jednotlivá kola běhávají i mnohem rychleji. Co z toho plyne? Že jsme u dalšího sportu, kde na běhu fakt záleží. Ale není divu – když člověk tempo chvíli neběhá, nemůže čekat zázraky.

Nefalšovaná radost v cíli. Foto: Veronika Dvořáková/Rungo

Co se vyplatí vědět před prvním Hyroxem?

Láká vás to? Máte rádi běh i silový trénink, chcete zkusit něco nového? Jděte do toho! A co si z našeho příběhu vzít? 

  • Bez tréninku na Hyrox nelez. Není třeba to drtit každý týden, ale je dobré si disciplíny aspoň někde vyzkoušet kvůli technice, aby člověk nebyl překvapený nebo se zbytečně netrápil. Na spoustu stanovišť ovšem stačí klasická fyzička, doplněná o techniku. 
  • Hyrox je pro všechny. Vlny startují podle očekávaného času dokončení a v pozdějších vlnách je spousta lidí, kteří rozhodně nejsou vrcholoví sportovci. Mladí, staří, hubenější i silnější, je to jedno.
  • Ty saně se pohnou. Hodně lidí se bojí, že nezvládnou některé disciplíny, obzvláště tlačení saní. Všechno jde, hlavně v závodě, jen to třeba bude pomaleji a s pauzami!
  • Jednodušší je začít s parťákem. Dvojice má tu výhodu, že si stanoviště rozdělíte, a navíc sdílené utrpení je menší utrpení. Běhá se ve dvojicích muži, ženy i mix. 
  • Bude vám teplo. Byť to tak z fotek a videií nevypadá, Hyrox se dá běžet i v tričku. Nemusíte být svlečení do minima svršků, ale počítejte s tím, že vám bude fakt teplo.
  • Doplňujte energii a tekutiny. V rox zóně, přes kterou jdete na každé stanoviště, je k dispozici voda. Na první závod není od věci vzít si do kapsy gel nebo jinou energii a dát si ji třeba v půlce.
  • Nepřepalte to. Hlavně první běh a první disciplíny. V závěru závodu bude energie potřeba a vyhořet během prvních deseti minut není až tak těžké.

Podobné příspěvky

Láska k běhu, nebo nezdravá posedlost? 4 varovné signály, že je váš vztah k běhání toxický

PUMA se propojuje se závodem Vltava Run a součástí můžeš být i ty

Levný dopamin nám krade radost i motivaci. Jak se zbavit závislosti a resetovat mozek?