Jednou týdně si píchnout injekci a je po starostech. Opravdu může být hubnutí tak jednoduché? S boomem léků typu Ozempic se zdá, že ano. Ale jak vlastně fungují? A jsou vhodné pro každého?
Pokud si občas přečtete internetové zpravodajství nebo sledujete sociální sítě, nemohlo vás téma léků na hubnutí minout. Mnozí odborníci v nich vidí spásu, farmaceutické firmy si mnou ruce a zahraniční celebrity si je píchají ve velkém.
Mezi nejznámější přitom patří lék s názvem Ozempic. Původně byl vyvinutý pro léčbu diabetu 2. typu, jenže se ukázalo, že má velmi zajímavý vedlejší účinek – podporuje úbytek hmotnosti. A tak se antidiabetika stala nadějí i pro léčbu obezity a s ní souvisejících onemocnění.
Jak moderní léky na hubnutí fungují?
Účinnou látkou léků, jako je Ozempic, Wegovy nebo Rybelsus, je semaglutid. Ten napodobuje přirozený hormon GLP-1 (glucagon-like peptide-1), který hraje klíčovou roli v regulaci hladiny cukru v krvi a chuti k jídlu. Většinou se podává injekčně jednou týdně.
Semaglutid pomáhá pacientům zhubnout tím, že:
- Ovlivňuje mozková centra, která regulují chuť k jídlu. Jinými slovy snižuje apetit.
- Zpomaluje rychlost, s jakou jídlo opouští žaludek, což znamená delší pocit sytosti.
- Reguluje sekreci inzulinu a glukagonu – dvou hormonů, které mají pod palcem hladinu glukózy v krvi. Semaglutid podporuje uvolňování inzulinu a potlačuje uvolňování glukagonu, takže je hladina cukru v krvi stabilnější.
Dříve se také využíval liraglutid (Saxenda), který funguje podobně. Vyžaduje však denní aplikaci a jeho účinnost na hubnutí je nižší než u modernějších látek.
Naopak nejnovějším trendem je tirzepatid – k dostání pod názvem Mounjaro. Ten působí nejen na receptory pro GLP-1, ale i na receptory pro GIP (glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid). A podle dosavadních studií se zdá být jeho účinek ještě komplexnější – zvyšuje inzulínovou odpověď a snižuje chuť k jídlu jiným způsobem. Zároveň může celkově zlepšit metabolismus tuků.
Antidiabetika jsou k dostání výhradně na lékařský předpis a samozřejmě se k nim doporučuje „užívat“ i zdravý životní styl – vyvážený redukční jídelníček a fyzickou aktivitu. V takovém případě mohou zároveň snižovat riziko závažných kardiovaskulárních příhod, jako je infarkt myokardu nebo mrtvice. Dokonce se mluví o snížení touhy po alkoholu a nikotinu.
Mimo pacientů s diabetem lze semaglutid (oficiálně) předepsat osobám s BMI vyšším než 30, tedy pohybujícím se v pásmu obezity. Případně pacientům s BMI 27+, u nichž se už vyskytují další nemoci s obezitou spojené.
Vedlejší účinky? Dost možná vám bude šoufl!
Mezi nejčastější (jakože fakt časté – až u 44 % uživatelů!) nežádoucí účinky patří gastrointestinální potíže, tedy nevolnost, průjmy a zvracení, a to zejména na začátku léčby. U některých pacientů s další medikací se také objevuje závažná hypoglykemie, bolesti břicha, zácpa, gastritida, refluxní choroba jícnu, únava, závrať nebo zvýšená srdeční frekvence. Vzácně byla hlášena akutní pankreatitida (zánět slinivky).
Rychlý úbytek hmotnosti ale přináší i změny vzhledu, hlavně ochabnutí a ztrátu elasticity pokožky, prohloubení vrásek, ale i povadnutí kůže na krku. Tento jev si (zejména v bulváru monitorujícím „zázračně hubnoucí“ celebrity) vysloužil označení „Ozempic face“. Dalším fenoménem je pak „Ozempic mouth“, tedy zhoršení ústního zdraví a celkové pohody v ústní dutině – objevuje se sucho v ústech, zvýšená citlivost zubů, afty a vyšší riziko zubního kazu.
Mezi nevýhody antidiabetik patří také jejich injekční aplikace, která je sama o sobě nepříjemná, a nutnost skladování v chladu. Proto už se také farmaceutické firmy usilovně snaží vyvinout vhodnou „pilulkovou“ verzi.
Takže jak? Už budeme všichni štíhlí?
Ne tak docela. Léky na hubnutí nezabírají všem. „Klinicky významného“ (tedy víc než 5%) úbytku hmotnosti po 68 týdnech užívání semaglutidu dosáhlo jen 86 % z více než 800 účastníků studie.
Velkým vykřičníkem jsou i zmiňované vedlejší účinky, které umí značně znepříjemnit život. Když na internetu zapátráte po různých svědectvích a reálných příbězích, dost možná vás to dostatečně odradí. (Abych však nabídla i druhou stranu mince, z českého rybníčku sdílí pozitivní zkušenosti s Mounjarem například MUDr. Straka.)
K těm nejzásadnějším „vedlejším účinkům“ ale podle mě patří iluze, že to jde i bez tvorby zdravých návyků. U diabetiků má tato medikace své zjevné opodstatnění. V případě obezity, se kterou se (z různých důvodů) nedaří hnout a už způsobuje další zdravotní komplikace, to také může být nápomocná prvotní berlička. Jenže pokud po vysazení zase najedete do starých kolejí, je princip stejný jako u jakékoliv jiné dočasné diety – tedy často ve stylu „rychle pozbyl, rychle nabyl“. Bez trvalé změny životního stylu se trvalé výsledky prostě nedostaví.
A že není dobré sahat po lécích, protože chcete rychle zhubnout pár kilo do plavek, určitě ani nemusím zmiňovat. Pokud se je navíc rozhodnete sehnat „na černo“, po známosti nebo třeba na sociálních sítích, nemůžete si být jistí, co se vám vlastně dostane do rukou. Případů nebezpečných padělků totiž přibývá.
Takže co si z toho vzít?
Léky jako Ozempic a Mounjaro nepochybně představují významný pokrok v léčbě obezity a diabetu 2. typu. Nicméně nejsou samospásným řešením a měly by být užívány pod dohledem lékaře jako součást komplexního přístupu zahrnujícího změny životního stylu.
Pokud to tedy jenom trochu jde, raději o své zdraví pečujme už preventivně.
Zobrazit další zdroje:
Přečtěte si také:
- Ozempic, Mounjaro a další: Co (ne)čekat od moderních léků na hubnutí?
- TEST Dexcom G7: Když zjistíte, že i stres vám zvedne cukr víc než dort
- Výhodně nakupte telefony i obří televizor. Největší jarní slevy u Xiaomi
- Obezita dětí je problémem celé rodiny. Nebuďte na něj sami!
- Překonejte překážky i sami sebe! Co všechno musíte vědět před prvním OCR závodem?
