Jak mi to šlo v dubnu? Jako v bubnu. V tom od pračky. Byla jsem totiž v jednom kole – pocitově minimálně 1200 otáček za minutu. Do zásobníku ale pořád liju instantní nadšení, a tak většinou zůstávám fresh jako z reklamy na aviváž. Ale upřímně – byly i dny, kdy jsem se cítila fakt vyždímaná. Přečtěte si realistický report z dalšího měsíce přípravy na trojnásobný Spartan Race.
Co se mi v dubnu povedlo?
Vyběhnout dva dny po sobě
Na spartanském Trifecta Weekendu nebude moc času na regeneraci – jeden den poběžím 10 + 5 kilometrů a hned ten další mě čeká dvacítka. Naše Verča, která má pod palcem můj tréninkový plán, mi proto nadhodila, že bych si už mohla zkusit dva long runy (třeba 15 km) dva dny po sobě.
Nějak se mi to nedařilo poskládat časově, ale aspoň jsem se k tomu přiblížila. Jednou to klaplo obden (17 a 15 km) a jednou opravdu bez prostojů, jenže „jenom“ 11 a 12 kilometrů. Hned v první půlce května to ale (doufám!) zvládnu i v „plnotučné“ verzi.
Najít si Spartan partu
Další extra úkol z plánu jsem ale splnila naprosto vzorně. Měla jsem se v okolí porozhlídnout po skupině, která trénuje přímo na Spartan Race nebo jiné OCR. Tak jsem se porozhlídla, našla a asi už se mě jen tak nezbaví. Ráda jsem paní svého času a u sólového sportu si čistím hlavu, ale skupinové lekce fakt mají něco do sebe. Jednou týdně proto teď dobrovolně vypouštím duši na kruháči nebo společných výbězích a je to parádní změna.
Osídlit nový gym
„Moje“ dámské retro fitko už mi přestalo stačit, hlavně když mám leg day. Sebrala jsem proto odvahu a vyrazila do nového, mnohem většího a modernějšího gymu. A zatím jsem trochu jako Alenka v říši divů. Ale taky je to další super impulz a vítané narušení stereotypu.
Nasát soutěžní atmošku
Koncem dubna jsem se jen tak zkušebně přihlásila na charitativní závod Česko běží modře, jehož cílem je zvýšit povědomí o autismu. Dám si pohodové tempíčko a udělám dobrou věc, říkala jsem si. Nakonec mě soutěžní atmosféra tak vyhecovala, že jsem na delší z tratí (necelých 5 km) doběhla první ve své kategorii. Nebudu kecat – byla jsem na sebe fakt pyšná.
Opět si ověřit, že není každý den posvícení
Po závodě jsem byla trochu grogy. Ještě vyždímanější jsem se ale cítila po darování krve, kam chodím ze stejného důvodu, kvůli kterému sportuju – protože můžu. :-) Tak jsem prostě netlačila na pilu a v nejkritičtější dny jsem si bez výčitek dala jen klidnou jógu nebo plavání.
Duben v číslech:
- Naběháno: 144 km
- Nejdelší běh: 17 km
- Čas strávený v gymu: 12 hodin
- Najógováno: 12 hodin
- Naplaváno: 9,5 km
- Chuť to vzdát: – 100
Verčino trenérské okénko
Překážkové závody jsou krásné svojí komplexností. Čistý běžec na nich bude trpět, protože má (možná) slabší vršek, čistokrevný crossfiťák zase protrpí běhání mezi překážkami. Trénovat je proto třeba všechno a Adéla dostala za úkol se zaměřit více na horní polovinu těla, protože je to její největší slabina. Běžecky s uběhnutím Trifecta Weekendu nebude mít problém, ale jelikož by ráda zvládla lépe i překážky – nikdo nechce odběhat závod v hendikepech – tak je třeba posílit.
Jednou stránkou překážkového tréninku (pokud se bavíme hlavně o ručkování) je čistá síla, tou druhou pak technika. Je proto dobré zařadit shyby, kliky, zvedání činek, kettlebellů nebo osy, výdrže ve visu a v přítahu. Pro pokročilejší také dipy, trénink různých segmentů, jednoruční výdrže apod.
Pro začátečníka je nejlepší začít přítahy na kruzích nebo nízké hrazdě s oporou nohou o zem, případně s expandérem na hrazdě. Stejně tak ve visu je dobré zařadit aspoň pár vteřin, které vydržíte viset na hrazdě, a postupně interval prodlužovat. Navíc vám vis krásné uvolní páteř po dlouhém dni.
Jakmile získáte trochu síly, navyšte dobu ve visu, postupně ubírejte oporu pro přítahy a shyby, přidejte počet opakování nebo sérií. Zařaďte výdrže v přítahu (ve shybu), třeba na hrazdě nebo kruzích.
S lepším úchopem pak můžete zkusit viset (na natažených rukách nebo ve shybu) na různých segmentech – lanech, kruzích, ručníku, koulích, nunčakách…
Pro specifičtější trénink techniky si najděte workoutové hřiště nebo fitko s OCR zónou a zkuste ručkovat po žebříčku, houpat se na kruzích, přehmatávat z hrazdy na hrazdu. Důležitý bude nejen vis, ale i práce celého těla – houpání se v bocích a ramenou, abyste se dostali k dalšímu segmentu.
Adéla také dostala za úkol najít spartanskou tréninkovou skupinu nebo jakoukoliv jinou skupinku, která trénuje na OCR závody, aby si vyzkoušela ručkování a získala pár rad k dobru. To samé je skvělý tip pro kohokoliv, kdo začíná – najděte si partu, ve které vám to půjde lépe, a ještě vám poradí!
Takže co teď? Hurá na překážky!
Na síle makám (byť to jde pomalu), ale už je nejvyšší čas věnovat se i přípravě na konkrétní překážky. Takže mě čeká spousta ručkování (nebo alespoň pokusů o něj), šplhu a tréninku správného úchopu. A to znamená jediné – budu muset zatnout zuby. Ještě víc. Protože jak píše Verča, v běhu si celkem věřím, zatímco se silou horní části těla jsem dost na štíru. Ale to se do července ještě změní. Aspoň trochu.
Zároveň si ale chci ověřit, jestli trénink stavím na dobrých základech. V novém fitku jsem si proto dohodla pár hodin s trenérkou, aby mi naživo zkontrolovala techniku cviků. Proč? Protože i když překonávám hranice komfortu, chci se pořád hýbat tak, abych svému zdraví dlouhodobě neškodila. (A protože některé chyby prostě sami na sobě nevidíme.)
A pak budu samozřejmě běhat, běhat a běhat. Rostoucí teploty to opět dělají trochu náročnější, ale čeká mě závod v červenci, takže se na případné tropy musím adaptovat. S postupně bobtnajícími vzdálenostmi zároveň hodlám testovat i doplňování energie během výkonu.
A taky potřebuju líp spát. Tahle část přípravy (a zdravého životního stylu obecně) se pořád ještě dost podceňuje, ale je jedním z pilířů úspěchu. Moje Garminy mi celou druhou půlku dubna hlásí nízkou nebo nevyváženou VST (variabilitu srdečního tepu), která podle nápovědy v aplikaci může být známkou únavy, zvýšené potřeby regenerace nebo většího stresu. A odpovídá to i pocitově – ráno se budím zbytečně brzo a večer už často melu z posledního. Chci si proto udělat revizi předspánkové rutiny, každodenního stress managementu, nebo třeba konzumace kofeinu.
Aspoň, že Věk podle kondice je permanentním zdrojem potěšení a egoboostu. :-)
P. S.: Celou sérii článků najdete pod štítkem #odknedlikukmedailim. A díky, že mi držíte palce! ♥
Přečtěte si také:
- TEST: Garmin Enduro 3 posouvají limity. Až 90 dní bez zásuvky a 320 hodin s GPS
- Od knedlíků k medailím: V dubnu jako v bubnu. Před tréninkem překážek už neuteču
- Vltava Run očima nevidomých běžců: Zrak nám pokulhává, ale máme cíl a jeden druhého
- Ruce, které běhají za vás: Jak je správně používat pro lepší výkon?
- Ozempic, Mounjaro a další: Co (ne)čekat od moderních léků na hubnutí?