Inspirace a příběhy

Tenhle architektonický detail že je naše brněnské výstaviště? Stojím na břehu jezírka, uprostřed schovaného útulného prostranství a v něm se zrcadlí krásné křivky budov okolo. Žasnu, jak krásné to tu je.

Funím a škrábu se do toho nesmyslně příkrého kopce. Dneska už potřetí. Všude kolem je úplná tma. Mezi stromy sem tam zahlédnu měsíc, který je skoro v úplňku. Nevidím dál než na dva metry a hádám, že s přibývající mlhou to bude ještě dobrodružství. Opírám se do svých běžeckých holí a snažím se udržet rytmus. Napravo od cesty se ozve cosi, co prvně moje hlava vyhodnotí jako padající větve stromů. Zvuky, které provází můj stokilometrový běžecký závod, jsou však jiného původu. 

Startovalo 16 mužů a tři ženy. Adrenalin větší, než na běžeckém závodě? To si pište, že ano. Rychlost, dřina a nakonec i ta sprinterská bolest je to, co mě na tom tak baví. A v neposlední řadě lidé, se kterými se kolem amatérské dráhové cyklistiky vídám.

Pavel Chrpa (*1977) byl obyčejný čtyřicátník s nadváhou a nezdravým životním stylem. Přinášíme vám jeho příběh, který dokazuje, že i po čtyřicítce lze zcela překopat život. Pavel dokázal přestat kouřit, zhubnout a z úplné nuly se vyšvihnout mezi běžce i triatlety. Přečtěte si o jeho cestě.

Tak nám padl další světový rekord v ultramaratonu, paní Müllerová. To by řekl Švejk, kdyby dostal příležitost. Pravdou je, že čtyřicetiletý Litevec Aleksandr (Sania) Sorokin je doslova mašinou na světové rekordy, …

Dnes se v naší sérii článků o hobících, kterými se můžete inspirovat, podíváme za běžcem, který si splnil sen a kvalifikoval se na Spartathlon. V rámci přípravy se krom ultra dlouhých vzdáleností musel poprat i se zdravotními obtížemi způsobenými boreliózou. Přečtěte si příběh Pavla Kočíba.

Jaké je to závodit po dlouhé době na tak neuvěřitelně krásném místě, jakým jsou hory v Austrálii? Nejen rušení závodů z pandemických důvodů házelo Nikole klacky pod nohy. Přečtěte si reportáž běžkyně Nikoly, která vás bude bavit od připrav až do cíle.

Jeho první závod v Měděných kaňonech důkladně popsal v knize Můj dlouhý běh a je také zobrazen ve filmu RunFree, který vznikl na základě zážitků šestičlenné výpravy, jejíž byl členem. Nyní se ultramaratonec Dan Orálek rozepsal o čerstvých zážitcích, kdy si tento běh po deseti letech zopakoval.

Pro běžce z Brna je Rudy Krajča (*1965) známá postava. Bývalý lezec a triatlet, dnes převážně ultramaratonec. Rudy je vše, jen ne konvenční, a podle toho také vypadal náš (e-mailový) rozhovor. Jeho zrod nebyl úplně nejjednodušší, a to především proto, že se k němu postavil tak, jako ke všemu v životě – odpovídal, jak mu zobák narostl, když se mu nějaká otázka nezdála, hned to řekl.

Když se nedaří, tak se nedaří. Čtenáři se na Facebooku podělili o své smolné běžecké zážitky. Vybrali jsme některé z nich a ty si můžete přečíst přímo zde.

Zuzana Ožanová (*1991) je úspěšná běžkyně, lektorka pohybových lekcí a máma. Žije a působí v Brně, jejím partnerem je známý kondiční trenér Vlasta Lysák. Jak to chodí ve sportovní domácnosti, proč neběhá podle tréninkového plánu a jaký je Zuzčin největší sen? Dozvíte se v dalším článku ze série „Hobby+“ o amatérských běžcích, kteří nás mohou inspirovat.

Vlna solidarity se valí celým světem. Nejde jen o tu, uvědomujeme si, že Ruskem rozpoutaný konflikt je mnohem větším problémem, než jednoho státu. Sestavili jsme průřez toho, jaká gesta jdou napříč sportem.

Arctic World Tour: Šest „etap“ v celkem osmi zemích dalekého severu. Italský cyklista Omar di Felice si vytyčil extrémní trasu, kterou chce nejen ukázat, co jeden člověk na kole v mrazu dokáže, ale také upozornit na klimatické změny přiblížit život v arktických oblastech. Jeho „závod“ s mrazem a živly sledujeme online a vy můžete také.

Katka Rusá je fenoménem sociální sítě Strava, kde se zaznamenávají cyklistické výkony. V roce 2021 najezdila v průměru tisícovku kilometrů týdně, kolem stovky ve všední den a zhruba pět set o víkendu. Cesty do práce a zpět, žádné nemoci, prostoje, nechuti usednout na kolo. Už jste potkali cyklistku, která ujede 50 000 kilometrů ročně? 

Když váš trénink nese ovoce, tak se cítíte prostě nabuzeně a natěšeně přijímat daleko větší výzvy a nadšenou touhou jít dál. Tohle je pro hlavu neskutečný booster, že je potřeba mít na paměti to zase nepřepísknout. Nejhorší jsou rozhodně ty první měsíce tréninku, než k tomu dojde. Je to trochu pachtění, vy máte pocit, že i když tomu dáváte maximum, tak stojíte na místě. Je to těžší období, ale když přijde ten zlom, tak jste jak nabuzený teeneger, těšící se, jak se v tanečních přimkne ke svému partnerovi. Jste totiž silnější, než jste si původně mysleli.