cestování

Cizí města nejraději vnímám pomalým couráním se zvednutou hlavou a vychutnáváním atmosféry. Přesto mě jako rodilou Brňačku povídání běžce Zbyňka absolutně vtáhlo. Zastávky komentovaného běhu vedly totiž méně tradičními místy.

„Je to už téměř 10 let, co jsem se s kamarádkou vydala na pěší pouť do Santiago de Compostela, aby se nadobro změnil můj pohled vůči vzdálenostem na mapách a já pochopila, že podobný způsob cestování je mi mnohem bližší,“ píše čtenářka. Nechte se svézt na vlně jejího dobrodružství a uvidíte, že na konci řádků budete v duchu balit na podobnou cestu.

Už je to nějakej pátek, kdy se jel poslední etapák MASIV a já měl možnost vydat se na něj se svým kámošem a ortopedem v jedné osobě. Doktor Pavel Cinegr už mě několikrát kuchnul a zachránil mě v několika krizových situacích, kdy jsem potřeboval rychlou pomoc. Naštěstí mu nemusím volat jenom v nouzi. 

S námi se dozvíte, jak se se zorientovat v zahraničním turistickém značení a dáme vám tipy na aktuální užitečné kontakty i mobilní aplikace, které vám pomohou zaparkovat i neztratit se v horách.

Pokud vás náhoda, osud nebo nějaké nedopatření zanese na Sicílii, udělejte to, co my. Vydejte se do Gibelliny. Odměnou vám bude pohled na jeden k nejrozsáhlejších a nejkrásnějších příkladů land artu neboli umění pod širou oblohou, které do jednoho ze svahů otiskl italský výtvarník, malíř, sochař a lékař Alberto Burri.

„Jedu vlakem na kolo. Vždyť sportovat není zakázané, tak jsem z obliga a ve vlaku teď stejně nikdo nebude, takže nic nešířím,“ sleduju se zaujetím konverzaci na facebookové skupině zaměřené na cyklistiku. Jako vážně se někdo ptá, jestli je to na hraně nařízení nebo už za ní?

Gdaňsku se ne nadarmo říká hlavní cyklistické město Polska. Přes 600 kilometrů cyklostezek a tras, po kterých můžete jezdit beze strachu, aniž byste přišli do křížku se zákonem. Rovina, na které do toho můžete pořádně šlápnout, ale na které se zároveň nebudete nudit: spousta historie, industriálních památek, plážových barů a – pokud patříte mezi vytrvalce – i cesta na „konec světa“.

Jako profesionální biker a zároveň táta od rodiny stojím vždy před těžkým rozhodnutím, jak jet na letní dovolenou, abychom si ji užili všichni. Vím, že to není jen můj případ. Asi žádný chlap nechce nechat rodinu čekat na parkovišti a jít jezdit do bikeparku. Stejně bych si takové ježdění neužil. Proto po uvolnění hranic padla volba na pětidenní cestu po Rakousku, kde mají velké hory, Radlera a klid. Kroužením prstem po mapě jsem si vybral první zastávku v revíru, kde jsem již kdysi byl, líbilo se mi tam a věděl jsem, že tam mají i hromadu atrakcí pro děti.