Covid-19

Od doby, kdy obecně hodinky – sporttestery dostaly do výbavy optické senzory měření tepu, se lidé ptají, zda se dají využít pro detekci přicházející nemoci. A od objeveni Covid-19 se ptají ještě specifičtěji: „Dají se Garminy využít pro předpovídání nákazy Covid-19?“ Odpověď je šalamounská. Ano i ne.

Začal, aby shodil kila. Nečekal, že běhání může být svět, bublina sama o sobě. Tahle bublina je jedna z věcí, která nás běžce drží nad vodou a jedním z nich je právě i MUDr. Alan Munteanu, jehož zamyšlení plyne v „kecacím tempu“.

Běháte? Skvělé. Jezdíte na kole? Paráda. Snažíte se být jakýmkoliv způsobem v pohybu? Tak pro sebe děláte rozhodně dobře. V téhle době je to totiž o to víc důležité. Depka, nechuť, letargie, vztek jsou stavy, které se stále plíží kolem nás a jsou připravené se do nás zakousnout. Vím, že je těžké nerezignovat, ale vzdát se je cesta k postupnému propadnutí do světa temných myšlenek. Sport je skvělý v tom, že vás učí překonávat se. Jdete ven v dešti, zimě, vstanete z gauče a vyrazíte i když se vám strašně nechce. Ale to jsou právě ty momenty, ze kterých můžete čerpat a nabírat sílu.

Sálá z ní pozitivní energie a vyrovnanost, ale nedejte se zmást, i Simona Zábržová, šéfka startupu Soulmio, programu komplexní péče o psychické zdraví, měla v životě chvíle, kdy nevěděla co dál. V rozhovoru mluví o tom, jak být pozitivní i v dnešní době špatných zpráv a jistot v nedohlednu.

Koronavirus se rozhodně nevyhýbá ani těm, kteří pravidelně běhají nebo jinak sportují. Někdo prodělá nemoc s lehkými příznaky, jiný to má daleko horší. Když je po všem, začíná návrat k běhání. Jak to má ale vypadat? Jaké tempo zvolit? Nejen o tom jsme si povídali se špičkovým běžeckým trenérem Janem Pernicou. Jelikož se s Honzou známe, tak jsme si dovolili ponechat v rozhovoru tykání.

Spousta lidí se mě ptá, zda to nebylo ryzí šílenství se osamostatnit, začít na začátku epidemie podnikat a spustit RUNGO.cz. Není na této době vše zlé. Nouze nás učí novým věcem, přemýšlet jiným způsobem. Myslím, že jsme spolu s Majdou učinili opravdu dobré rozhodnutí. Vše máme ve svých rukách, rozhodnutí jdou za námi a jediný, kdo vás může prudit není šéf, ale vy sám.

„Jedu vlakem na kolo. Vždyť sportovat není zakázané, tak jsem z obliga a ve vlaku teď stejně nikdo nebude, takže nic nešířím,“ sleduju se zaujetím konverzaci na facebookové skupině zaměřené na cyklistiku. Jako vážně se někdo ptá, jestli je to na hraně nařízení nebo už za ní?