Cyklistický trenažér jsem většinou bral jako něco, na čem vydržím maximálně kolem hodiny a půl. Pak to už bylo jen peklo, skřípání zubů a počítání každého metru, vteřiny. Venku je to nesrovnatelné, o tom žádná. Jenže přišel virus a jelikož musím být kvůli srdci v izolaci domova, tak mi pohyb hned chyběl. A tak jsem si nechal dovézt Tacx Neo 2 Smart, stáhnul platformy od několik poskytovatelů závodu a tras a pustil se do závodu na Šumavě. Stačil jeden závod a stal jsem se závislým. A co mě na tom tak baví?
Nejdřív ale začnu tím, že pokud musíte být zavření doma, tak omezení pohybu je děsivé. Nakonec si najdete cvičení, začnete se protahovat, posilovat, ale kardio aktivita prostě chybí. A jelikož mám rád technologie, kolo, počítačové hry (jednu životní etapu hraničící až se závislostí), tak moje volba padla na cyklotrenažér. A když už, tak takový, který umí asi nejlépe simulovat reálnou jízdu a to by měl Tacx Neo 2 Smart splňovat na jedničku (když už ho má třeba Zdenek Štybar, tak bude dobrý i pro mě, že jo).
Vybral jsem si sérii pěti závodů od české firmy Rouvy a přihlásil se do všech jejích pěti závodů. Neměl jsem žádnou představu, jak se s mi bude takový závod zamlouvat, kromě toho, že naposledy jsem cyklistický závod jel asi před 20 lety. Tím prvním virtuálním byl Šumavský MTB maraton na 28 kiláků. Tyto trasy tam znám, takže jsem trochu tušil do čeho jdu. Jak já se ale mýlil. Zapomeňte na pohodovou vyjížďku šumavskou krajinou. Byl to sprint od začátku do konce. Šlapete jak magor, nikde si neodpočinete. Přehazujete jak zběsilí, nestíháte utírat pot a jelikož na televizi vidíte ostatní závodníky a reálnou trasu díky videu, tak ať chcete nebo ne, rvete se o každé místo.
Tacx Neo šlape jako hodinky. Při každé změně výškového profilu směrem vzhůru vám šlapání ztěžkne a vy hledáte rozumnější převod. Čas uběhne opravdu rychle a vy toho máte na konci plné zuby.
Asi tím nejlepším očistcem z celé série, který stojí za zmínku, byl výjezd na legendární Mount Ventoux. „Směšných“ 17,2 kilometru by řekl jeden. Jenže je to opravdu stoupák. Nebudu vám popisovat ona slova, která se mi zjevovala v mysli, nebudu vám psát o tom, že si na některé pasáže z poslední třetiny nepamatuju. Bylo to silné, ale závodit do kopce, který měl maximální stoupání 25 procent, není nic pro mě a zvláště, když jsem to jel dvě hodiny a 40 minut (strašný). Takto jsem odjel všech pět závodů a stejně se pokaždé těšil na závodění s ostatními (paráda).
A co že mě na tom tak baví? Tak je to především možnost nasednout na své kolo ve chvíli, kdy máte čas. Nemusíte se bát v provozu, jste okamžitě kdekoliv ve světě a poznáváte díky skvělým videím místa, na která byste se třeba nikdy nedostali a o kterých si po jízdě i říkáte, že tam musíte prostě vyrazit.
Pokud se plácnete přes kapsu a pořídíte třeba Tacx Neo 2 Smart, tak si jízdu opravdu užijete. Nikdy mě nenapadlo, že na tom vydržím skoro tři hodiny. Trenažér umožňuje, aby se kolo lehce naklánělo do stran, což je skvělé v jízdě ze sedla, nebo při spurtu. Dalším plusem je, že při jízdě z kopce kolo jede samo díky motorku uvnitř (díky tomu si můžete odpočinout jako při jízdě venku, ale věřte mi, že pokud jedete závod, budete stejně šlapat jak křečci).
Z trenažéru dostanete všechna myslitelná data (sklon, rychlost, watty, kadenci šlapání atd atd). A co bych vyzdvihnul skutečně nejvíc, je tichost celého zařízení. To oceníte hlavně pokud jezdíte brzy ráno, pozdě večer nebo máte sousedy ze všech stran. A pak ještě jedna drobnost, když jedete po šotolině nebo kostkách, tak vám začne pod zadkem trenažér nepříjemně vibrovat a šlapaní se ztíží (jet takhle celé Paríž-Roubaix, tak mi pozadí bude asi tancovat ještě několik dnů). Simulaci povrchů ale podporují jen některé tréninkové aplikace, jako například Tacx nebo Zwift a v případě potřeby je možné ji omezit nebo i vypnout.
Jasný, největší nevýhodou naopak je, že nejste venku, vlasy vám nevlají ve větru, nemůžete se zastavit na kafe nebo pivo a pokecat s někým na trase. O tomhle žádná. Ale pokud milujete cyklistiku, bojujete díky práci s časem, nebo fakt nechcete na kolo, když se žení živly, budete nadšení.
Jak začít jezdit doma?
- Musíte mít ideálně chytrý cyklo trenažér nebo běžný.
- Pokud nemáte chytrý trenažér, tak můžete použít senzory na kolo pro kadenci, rychlost nebo watty.
- Chytré trenažéry umí samy řídit odpor podle aplikace a virtuální trasy, ty běžné mají páčky, kde si odpor řídíte sami.
- Koukat na trasu můžete přes telefon, tablet, počítač nebo něco z toho propojit na televizi, což je mnohem lepší zážitek.
- Stáhnout si některou z aplikací, které poskytují trasy z celého světa a jsou na nich i online závody. Například Tacx, Rouvy, Zwift.
- Připravte se na to, že vám to dá zabrat mnohem víc než v reálu.
S kým jezdit?
- Tacx – skvěle natočená videa, trasy z legendárních závodů (Flandry, Milan-San Remo, vyjet si můžete Koppenberg nebo projet l’Eroicu v Toskánsku), budete slintat nad místy, kudy projíždíte a zatoužíte se sem vrátit. Prostředí aplikace by mohlo být intuitivnější, ale myslím, že na vylepšováních se stále pracuje, zvláště, když značka patří nově pod Garmin. Samozřejmostí je vyfiltrovat si přesně trasu podle svých představ. Tacxu jsem propadl, protože v době, kdy nikam nesmím, projíždím místa v nádherných videích.
Cena za měsíc: 9,90 euro - Rouvy – tohle se partě z Vimperka povedlo. Online závody snad jedou pořád. Na obrazovce vidíte reálnou video trasu a animace v podobě závodníků. Takže Rouvy je něco mezi reálným videem a počítačovou hrou. Je vidět, že české ručičky prostě umí. Závody vás vtáhnou do děje a vy šlapete jak splašení. Navíc se na některých závodech potkáte na startu s českou top špičkou, jako je třeba Ondra Cink, Honza Škarnitzl apod. Můžete ale jezdit jen svůj trénink, dát si lehkou vyjížďku, jet s kámošem. Komunita a možnosti jsou opravdu velké.
Cena za měsíc: 160 korun/pro 3 členy rodiny (variant je ale více)
- Zwift – jeden velký online počítačový cyklistický svět, který kromě reálných tras má i několik zcela vymyšlených. Spousta závodů, tras, skupin. Co mi na tom, ale úplně nevonělo, byla právě ta počítačová grafika a strašně moc online lidí na trase, kterou jsem si zvolil. Kolem vás to je jak na Václaváku. Platforma je určitě vychytaná a nabízí mnoho funkcí, třeba možnost jet za někým v háku. Přiznám se, že tohle zatím není můj šálek dobrého italského espressa, ale spousta lidí to miluje. Opět zde najdete obrovskou komunitu, spousta možností co a kde jet.
Cena za měsíc: 399 korun