Recenze: Volání divočiny s botami na běhání Scott Kinabalu Ultra RC

Otevírám černožlutou krabici a prohlížím si koncentrované dobrodružství, které se v ní nachází. Trailové boty určené na dlouhé výběhy nebo závody v přírodě prakticky v jakémkoliv terénu a já už si představuji, co všechno s nimi zažiju. Dlouhé běhy v přírodě jsou přesně tím důvodem, proč jsem začal běhat. Objevování nových míst, pěšinky odnikud nikam, skály, potoky, lesy, louky, neznámo a překvapení.

Hned při prvním obutí je znát, že se jedná o boty úzkého střihu. Chodidlo pak sice nemá moc prostoru pro přirozenou práci při došlapu, jak to mám rád, na druhou stranu znám mnoho běžců, kterým právě úzké boty vyhovují. Pokud vám totiž dobře sednou, krásně obepnou chodidlo a jakoby s ním srostou. To oceníte v náročnějším terénu nebo třeba při sebězích. Trochu mi vadil snad jen mírně supinační došlap zejména při první naběhané stovce kilometrů, jako by boty tlačily chodidla na vnitřní stranu, takže pokud trpíte pronací, možná to bude chtít vyměnit vložku.

Vyrážím do terénu, lehce agresivní vzorek se krásně zaryl do promočené hlíny a já letím po lesní pěšince. Boty jsou příjemně lehké a je z nich cítit živost a rychlost. Tomu pomáhá i mezipodešev ze speciální kinetické pěny, která by při došlapu měla vracet více energie než standardní EVA pěna. Prodyšný svršek mě nechává ochutnat každé šlápnutí do louže či bahna, přesně podle mého gusta. Je to další rozměr, jak si užít přírodu, jak vnímat prostředí kolem sebe a terén pod nohama. Při prvním výběhu mě trochu mrzí, že ty vzhledově nádherné boty brzy pokrývá vrstva špíny, ale po pár kilometrech už je mi to vlastně jedno, nemám je přeci do tanečních ani do divadla. 

Kromě vrstvy mazlavého bláta drží boty skvěle na jakémkoliv povrchu a nemám s nimi problém ani na asfaltu. Jsou to perfektní univerzálky, které si mohu obout, když dopředu nevím, co mě vlastně čeká (a takové výběhy za poznáním nebo ultra závody jsou pro mě to pravé dobrodružství). Možná to bude znít divně, ale líbí se mi, jak tichý zvuk vydávají při došlapu. Z lesa vybíhám pěšinou mezi žlutými lány řepkového pole a vyhlížím motýle. Po pár kilometrech se napojuji na klikatou pěšinu podél potoka, cítím, jak mě pálí kopřivy a vlastně si to užívám. Vyplašil jsem srnky, které mě spatřily na poslední chvíli jen pár metrů od pěšiny a chvíli přemýšlím, že bych se za nimi pustil, jako když Tarahumarové lovili antilopy. Uznávám, že bych neměl šanci, a tak běžím dál do začínajícího deště (už zase). I v promočených botách se vlastně cítím dobře, nikde mě nedřou, netlačí, sedí velmi dobře k čemuž přispívá i jazyk, který je skrz na skrz propletený tkaničkami, které ho tak drží neustále na svém místě.

Velkorysé tlumení s poměrně rozumným dropem osm milimetrů mi odpustí chyby v technice došlapu a podrží, když v závěru dlouhého výběhu už sotva pletu nohama. Úzký střih boty nebyl sice úplně láska na první obutí, ale čím déle v nich běhám, tím lépe si na sebe zvykáme, jako by se bota začala přizpůsobovat. V době psaní tohoto článku mám s botami odběháno zhruba 200 kilometrů, a kromě nějaké té špíny to na nich není vůbec znát. Oficiální cena bot 4 490 Korun sice není žádná láce, jedná se zkrátka o nejvyšší kategorii bot, troufám si však tvrdit, že zvládnou ještě mnoho dlouhých výběhů nebo ultra závodů a přepočteno na kilometry to s cenou možná nebude vůbec špatné.

Pokud hledáte univerzální boty na výběhy v terénu, a to včetně dlouhých ultra závodů, preferujete úzký střih, Scott Kinabalu Ultra RC může být to správnou volbou pro vás. Jsou rychlé, stabilní, poradí si s jakýmkoliv podkladem a nezaleknou se ani přeběhu po asfaltu. 

Jako by mě trochu omámily nějakým kouzlem, neustále mě volají, aby si je obul a vyrazil ven, něco objevovat, něco zažít. A já vlastně příliš nevzdoruji, jen rychlý pohled do mapy, kterou neznámou oblast prozkoumáme tentokrát a znovu vyrážím.