Nošení přilby na kole snižuje riziko vážných úrazů hlavy, ale i smrti. Za poslední rok na stezkách a silnicích cyklistů logicky přibylo, častěji však potkáte také nové jezdce bez helem. Na dotaz, zda nosí na kole přilbu, rozvířili čtenáři velkou diskusi. Uvádíme jejich argumenty.
Cyklistika je snad nejrozšířenější sportovní aktivita v naší zemi. Kolo se nevyužívá jen k volnočasové aktivitě, ale i jako dopravní prostředek. Abychom eliminovali riziko zranění, je dobré nosit výrazné oblečení (nejlépe je vidět svítivě žlutá) s reflexními prvky (inspirujte se článkem o nočních běžcích), dbát pravidel silničního provozu, na stezkách úměrně množství lidí snížit rychlost, i obecně vlastním schopnostem ovládat kolo.
Mně osobně se nejvíce osvědčilo vidět a být viděn – a nerada bych, aby to zaniklo, to je opravdu velmi důležité. A pak také nosit helmu. Ostatně nemusím chodit pro příklady daleko, smutnou pravdou je, že jeden člen pořádající Rungo-výběhy v Ostravě zemřel na následky zranění hlavy při pádu na kolečkových bruslích – bez helmy. Brněnský cyklista Lukáš Janků žije jen díky tomu, že helmu měl (fotografie a rozhovor s ním si přečtěte zde). A mohla bych pokračovat.
Jak uvedl server ČT24, loni zemřelo při dopravních nehodách 40 cyklistů, z toho 29 z nich přilbu nemělo. Mohli bychom uvádět další statistiky následků zranění, ale nás zajímal právě postoj čtenářů k nošení ochrany hlavy, a především jejich argumenty. Zeptali jsme se proto veřejně na Facebooku. Upozorňujeme, že jde o citace čtenářů, nikoliv o výsledky řádných analýz, či názor redakce.
Různé situace popisovalo množství lidí, které přilba ochránila a jejich postoj k ježdění s ochranou hlavy byl tak kladný. Někteří přidávali i fotografie poškozených skořepin s tím, že hlava byla po pádu v pořádku. „Já jezdím taky s přilbou, v úterý jsem při sjezdu v lese letěl přes řídítka, naštěstí jen jeden zlomený prst a pár těch odřenin a naraženin. Až se vzpamatuju, půjdu koupit novou přilbu, brýle a dres na kolo. Zbytek to nějak přežil,“ líčí Martin D.
Lidé, kterým se již vyplatilo helmu mít, je mnoho a jejich argument je přirozeně stejný. Co tedy vede jiné cyklisty k opačnému postoji? Důležitost chránit právě hlavu snižuje jezdec s přezdívkou Marcele D. „A k čemu je přilba v případě takovéto nehody, kdy mě paní nedala přednost a při dopadu po těch saltech jsem si narazil patu? Žádné jiné zranění, kromě trochy skla v předloktí a koňara po celém těle, nebylo. Budou teď všichni nosit chránič paty?“
„Copak, helmy se špatně prodávají?“ naráží zase na možný marketingový tah Jan V.
Se zajímavým argumentem, zda je slabina právě v procentu lidí nosících helmu, přišel Vratislav F. „Bylo by hezké, kdyby se stejným nasazením (jako osvěta o nošení helem, pozn. red.) fungovala desítky let snaha zajistit cyklistům bezpečné dopravní prostředí. Máme tu na sto kilometrů dvakrát větší nehodovost cyklistů než v Nizozemsku, kde na kole jezdí běžně i lidi, co věkem nemohou skoro ani chodit.“
„Úmrtnost cyklistů máme na 100 milionů ujetých kilometrů skoro 3x vyšší než v Nizozemí (přesně 2,75x: 2,2 mrtvých na 100 milionů ujetých kilometrů oproti 0,8) – a to se v Nizozemí přilby nosí mnohem méně než u nás (přesněji skoro vůbec),“ doplňuje Jan S.
Stanislav M. přilbu nenosí, ale upozorňuje na fakt výběru vhodného tvaru „Viděl jsem hodně rozšvihaných cyklistů a přilbu obecně nevozím, proč? Přilba je velmi vhodná na střet s autem jak zezadu, tak zepředu. Musí to být ale přilba, která tu hlavu opravdu ochrání a ne ta designová většina ve tvaru kapky a nejlépe ještě s kšiltem. Většina prodávaných přileb neochrání spodinu lebeční. Když už některé ochrání čelo – část hlavy, kterou příroda docela zpevnila a ledasco vydrží, dlouhý přesah přilby při klasickém pádu způsobí nadzvednutí přilby, záklon hlavy a náraz vede na nejslabší část obličeje – lícní kosti, nos, čelist… A tak nám vznikl takový nešvar, kdy místo šrámů a boule na čele, zde máme měsíce léčení s na kaši rozdrcenými obličeji i z banálních pádů na kole… Ale jak říkám v úvodu, na střet s autem všech velikostí je přilba nutnost… hlavně zezadu…“
Je faktem, že nejen správně padnoucí a bezpečná helma je pro mě základem, ale i její správné usazení na hlavě. Sama potkávám (a většinou jde o děti, jimž helmu mají kontrolovat rodiče!) jezdce, kteří mají tak povolený upínací pásek pod bradou, že v případě pádu by helma sotva držela tam, kde má. Zvláštní kapitolou jsou jezdci, kteří mají skořepinu volně nasazenou vzadu jako jarmulku.
„Nejvíc mě „baví“ lidi co jedou s helmou, ale mají ji na řídítkách,“ podivuje se nad nelogickou situací Rostislav L.
Jan S. zmiňuje Australský příklad a naráží na statistické úskalí „S přilbami to není zdaleka tak jednoznačné. V Austrálii povinné přilby zavedli a skutečně nepatrně klesl počet mrtvých cyklistů. Ale mnohem víc klesl počet živých cyklistů. Mnozí lidé prostě přestali jezdit. Takže pravděpodobnost, že se z živého cyklisty stane mrtvý cyklista, paradoxně vzrostla.
V helmě se cítí nekomfortně Lukáš S. „Je to subjektivní, mě třeba přilba tak štve, že určitě bezpečněji nejedu.“
Naproti tomu Jiří N. si myslí, že právě helmě vděčí na malé zdravotní následky a přidává se tak k jezdcům zmíněným výše „Bez helmy nejezdím a už vůbec ne po otřesu mozku, kdy mi helma zachránila život… Mít stejnou díru v hlavě, jak v helmě, bych fakt nechtěl…“
„Bez helmy ani ránu. Bez ní bych tady už nebyl, a nebo by ze mne byl “ležák” v nemocnici,“ přidává se do zástupu helmařů Radek A. T.
Honza K. „Už dvakrát mi přilba zachránila život. Jednou na motorce a jednou na kole. Naopak osobně jsem znal pár lidí, kteří díky absenci přilby přišli o život. Takže bez ní ani náhodou.“
„Už hodně let vždy jen s přilbou. Podle mne, tyhle tři čtvrtiny „cyklistů“ jsou hlavně ti z hospod, co pak jedou po tmě, mají nakoupeno, je jich plná silnice …. A pak ti, co právě objevili elektrokolo a jeho rychlost,“ upozorňuje na další velké téma Radim N. Ale o tom až někdy příště.
Článek tu není, aby hodnotil jednotlivé argumenty. Bylo jich pro i proti mnoho a je dobré si je pročíst, ujistit se tak ve vlastním názoru, nebo ho případně změnit. A dovolím si za sebe na závěr podotknout, že se zde nebavíme jen o jedné statistice úmrtnosti a 29 zemřelých cyklistech bez přilby. Máme tady ústavy pro postižené, rehabilitační ústavy… Bavíme se i o vážných celoživotních následcích, nebo dlouhodobých léčbách, které nemusejí vůbec nastat. O traumatech těch, kteří se do takové kolize (ať už zaviněně nebo ne) dostali, vyvázli bez zranění a roky pak myslí na toho druhého smolaře, jestli tehdy mohli udělat něco jinak a ten druhý člověk nemusel zranit se nebo zemřít.
Máte názor? Diskutujte pod článkem.
11 komentáře