Když dva dělají totéž, výsledek zdaleka nemusí být vždy stejný. Ve sportu lze často slýchat tvrzení, že talent a fyzické předpoklady tvoří pouze základ úspěchu a všechno ostatní je o sebekázni a píli. Ano, lze s tím souhlasit, ale pouze do jisté míry. Když nemáte kvalitní základ, tak sebevětším tréninkovým úsilím stejně výraznějšího úspěchu nedosáhnete, i kdybyste se stavěli na hlavu. Nakonec nám nezbyde nic jiného než smířit se s faktem, že mistry světa se většina z nás nikdy nestane.
Tento článek však nebude o těch, kterým to přes veškerou snahu nikdy nevyšlo. Naopak, dnes se svezeme na vítězné vlně těch, kteří byli k úspěchu doslova předurčeni.
Phelps: žralok z Baltimoru
Výška 193 cm, rozpětí paží 203 cm, široký hrudník skrývající plíce s kapacitou 8,5 litrů, krátké nohy, které však obouvají boty číslo 14 a kotníky s pohybovým rozsahem na úrovni baletních mistrů. Když něco takového hodíte do vody, vynoří se Michael Phelps.
Člověk s neuvěřitelnou výdrží a ještě větším apetitem. Díky svému metabolismu a tréninkovému úsilí dokázal denně spálit deset tisíc kalorií. Týdenní tréninková náplň představovala 36 hodin strávených v bazénu, což přepočteno na vzdálenost znamená 80 kilometrů. Podotýkám, že v tom bazénu neběhal, ale plaval.
Dokázal spořádat 20 vajec denně. Ne, nezkoušejte to, určitě to nebylo tajemství jeho úspěchu. Pokud byste se přece jen pokusili napodobit jeho životní režim, tak dříve než vyčerpáním byste zemřeli na selhání některého z vnitřních orgánů. 28 olympijských medailí z toho 23 zlatých prostě nevyhrává jen tak někdo.
Indurain: prostě The Big Mig
Výška 188 centimetrů, hmotnost 78 kilogramů, na první pohled nic neobvyklého. Co se však skrývá pod kapotou? Plíce s kapacitou 7,5 litru nás už asi nepřekvapí, tak jen doplníme, že je to pořád o 40 procent více, než čím disponuje běžný smrtelník. VO2max 88 ml/kg/min (11. nejvyšší výsledek v historii) a srdce, které přečerpává 50 litrů krve za minutu, což je oproti normálu dvojnásobek. Také díky tomu se jeho klidová tepová frekvence mohla pohybovat v rozmezí 27-30 úderů za minutu.
Maximum měl Miguel Indurain někde kolem 190 tepů, což nebylo nic výjimečného. Co ale vybočovalo z normy, byla jeho schopnost aktivní regenerace, když z hodnot kolem devadesáti procent maximální tepové frekvence se během jedné minuty dokázal dostat na úroveň šedesáti tepů. Řeknu vám, posadit se s takovými dispozicemi na kolo, to musí být jízda!
Jako jediný vyhrál pětkrát v řadě Tour de France. Dvakrát po sobě Giro d´Italia a Tour de France v jednom roce, což je rovněž nepřekonaný rekord.
Nebyl rozeným vrchařem, ale díky dlouhým končetinám a vysoké aerobní kapacitě dokázal v kopcích držet krok. Soupeře pak drtil v časovkách, ve kterých své konkurenty v boji o celkové pořadí porážel o minuty.
Kasparov: živel s IQ 194
Narozen 13. dubna 1963 v Baku (Ázerbájdžán). Po sérii bitev v letech 1984 až 1985 udolal tehdejšího mistra světa Anatolije Karpova a stal se nejmladším šachovým šampionem. První souboj o titul (hrálo se na šest vítězných partií) byl na pokyn tehdejšího sovětského vedení ukončen. Režimem protěžovaný Karpov, který po jednoznačném úvodu získal vedení 5:0, začal ztrácet dech, a za stavu 5:3 a nesčetném počtu remíz bylo jasné, že není v jeho silách dotáhnout zápas do vítězného konce. Garri Kasparov vedl neustálou ofenzívu, během které jeho soupeř zhubl 10 kilo. Jeho nepředvídatelný herní styl dělal pro soupeře ze šachovnice doslova minové pole.
V opakovaném utkání na 24 her se již Kasparov mohl těšit z těsné výhry 13:11, o které rozhodl v poslední partii. Titul světového šampiona držel patnáct let až do roku 2000, kdy jej porazil… ale to se musíme na chvilku vrátit o osm let zpět.
V roce 1992 vedl Kasparov ruský tým na šachovou olympiádu v Manile. Tým mohli tvořit pouze čtyři hráči. Do reprezentace země disponující desítkami šachových velmistrů Kasparov nekompromisně prosadil teprve šestnáctiletého Vladimíra Kramnika. Ten se mu odvděčil ziskem 8,5 z 9 možných bodů, a kromě vítězství Ruska na turnaji si odvezl i zlatou medaili za nejlepší individuální výsledek. V roce 2000 pak právě on dokázal sesadit Kasparova z trůnu.
Kasparov však i po ztrátě titulu zůstával světovou jedničkou a to až do roku 2005, kdy ohlásil konec profesionální kariéry, během které získal jedenáct šachových Oscarů pro nejlepšího šachistu světa, vytvořil rekord v podobě patnácti po sobě vyhraných turnajů a jeho nejvyšší skóre v šachovém ratingu dokázal překonat až jeho žák Magnus Carlsen.
Vouilloz: Fast, Focused & French
Svůj první titul juniorského mistra světa získal v roce 1992 ve svých patnácti letech. Potom přidal druhý, třetí, a když v osmnácti přestoupil do kategorie mužů, pokračoval v rozšiřování sbírky titulů až do roku 1999. V roce 2000 se musel spokojit s osmým místem, ale o rok později už opět kraloval, a když v roce 2002 zaokrouhlil počet vítězství na světových šampionátech na deset, rozhodl se pro ukončení sjezdařské kariéry.
Svůj odchod ze světa MTB zdůvodnil Nicolas Vouilloz ztrátou motivace. Věděl, že by mohl vyhrávat dále, ale iritovalo jej, že jezdci na druhém a třetím místě sklízejí čím dál větší aplaus než on. Českou terminologií řečeno – začínal si ve svých šestadvaceti letech po zisku desátého titulu mistra světa připadat jako Karel Gott.
Z horského kola přesedlal za volant soutěžního vozu a svůj cit pro rychlou jízdu nezapřel ani tam a v roce 2007 s vozem Peugeot 207 S2000 vyhrál Barum Rally.
Hart: ďábel na kole
Déšť, mlha, bahno. Kdo nespadl, byl rád, že vůbec dojel. Většina jezdců už byla v cíli, když se na startu mistrovského závodu ve sjezdu horských kol připravoval dvacetiletý britský talent Danny Hart.
Danny se narodil 20. září 1991. V šestnácti letech vyhrál národní šampionát juniorů ve Walesu za podmínek, které on sám označil za opravdu hrozné. O dva roky později již přestoupil do elitní kategorie a postupně se vypracovával mezi absolutní světovou špičku. V roce 2011 již dokázal vybojovat dvě druhá místa na závodech světového poháru. Jeho první velká chvíle však přišla na světovém šampionátu v Champery.
V extrémních podmínkách, kde většina soupeřů měla problém vůbec dojet, Danny vystřihl jízdu, která mu v cíli vynesla náskok více než jedenáct vteřin. Dannyho kariéru pak přibrzilo zranění, po kterém se však dokázal vrátit a v roce 2016 titul mistra světa vybojovat znovu.
Není ani zdaleka takový fenomén jakým byl Nicolas Vouilloz, patří však do nejužší světové špičky a jízda, kterou předvedl před deseti lety v Champery, je považována za nejlepší sjezdařský výkon všech dob.
Na podobné ocenění pak kandiduje i výkon britské komentátorské dvojice, protože v době, kdy Danny zažíval na trati neskutečné flow, stav komentátorů se pohyboval někde mezi nirvanou a infarktem myokardu. Doporučuji proto následné video přehrát i se zvukem.
2 komentáře