Úvod TréninkBěžecký trénink Listopad, depresivní měsíc. Našla jsem ale cestu, jak ho mít ráda

Listopad, depresivní měsíc. Našla jsem ale cestu, jak ho mít ráda

od Rungo

Listopad je měsíc, který se stále učím mít ráda. Snažím se, hledám pozitivní a světlé body, ale vždycky se objeví něco, co mě vrátí zpátky k tomu, abych tento měsíc zařadila opět mezi ty nejméně oblíbené měsíce v roce. Jsem zvědavá, jak se to podaří v tomto roce, kdy spoléhám na můj nový koníček!

Sledujte celou přípravu Andie na maraton.

Před pár lety jsem byla komplexně řešit mé zdravotní problémy za jedním velmi známým lékařem. Ten mi mimo jiné řekl: „…a na ty vaše bolesti, paní Andreo, potřebujete pohyb. Žádné posilovny – usilovny, ale dlouhé procházky.“ V tu dobu jsem nebyla téměř schopná vstát z postele, nefungovaly mi ruce od zápěstí dolů, nohy od kotníků dolů, měla jsem velké bolesti všech kloubů v těle, jen moje kyčle byly v pohodě. 

Nejdříve jsem vykulila oči a pak se rozplakala. Vždyť já se chci hýbat a díky těm bolestem a tomu stavu vůbec nemůžu! Pan doktor mi tyto zdravotní problémy vysvětlil z pohledu celostní medicíny, psychosomaticky zdůvodnil. Šlo o přetíženou mysl a viděl řešení. 

Měla jsem se naučit věřit si, mít jistotu sama v sebe, smířit se a přijmout způsoby, jak věci dělám, přijmout mé postoje a činy…Nejdřív jsem si ťukala na čelo, ale zkusila jsem to: snažila jsem si zklidnit hlavu jógou a podpořila to pitím doporučených čajů ve správnou dobu a bylinkami – Persen forte v kombinaci s Librettem a Magne B6. Začala jsem o tom přemýšlet, zkusila se rozhýbávat a šlo to. Bolesti jsem zvládla a dnes dokonce běhám.

Každý listopad se začínají bolesti hlásit. Aha, takže se hlásí deprese a úzkosti. Pryč s nimi mi tento rok pomáhá moje běhání. I když jsem na pokraji zhroucení se, nevím, kdy kam dřív skočit, co udělat a dodělat, obuju si tenisky, neřeším, že nezvládám plnit termíny včas, všechno si zkomplikuju a jdu běhat podle tréninkového plánu, který mám od mého trenéra Honzy. Ta hodinka, dvě mě přece nezabijí. 

Když mám pocit, že nevstanu z křesla, židle, postele, nebo když začínám spekulovat, že ten trénink posunu až na další den, domluvím se s mojí parťačkou, která je neoblomná, zavelí: „Vždyť jsme domluvené na dnešek, tak žádný odkládání a jde se!“ A já jdu. Chvíli mi trvá, než v hlavě ze stresového, depresivního či úzkostného módu přepnu, ale jakmile se mi to podaří, je mi hned líp. Takže opravdu pohybem proti úzkosti a depresi! A listopad má u mě plusový bod – zvládám svoji hlavu i tělo!

Kostlivci, dokončování, výzvy a nezabalit to!

Letošní začátek listopadu jsem spadla do mých psycho stavů hned ze začátku. Výzdobu na Halloween nedělám. Letos jsem si ale posledního října zaktualizovala stav mých kostlivců. Kostlivcem označuji vše, co mám rozdělané, nedodělané, neopravené, nevyřešené. Ze zadní strany dveří v kuchyni mám nalepené štítky, na kterých mám tyto kostlivce napsané, takový pořadník na stržení a vhození do odpadkového koše. Od letoška tam mám i kilometry, které chci uběhnout. 

V to poslední říjnové pondělí v koši skončila patnáctka. Konečně! A ještě dobře zaběhnutá, protože jsem vyrazila na jih a běžela po dlouhé době zase jen po rovině. Oslavit jsem to šla do sauny, která mi po dlouhých bězích pomáhá zregenerovat tělo. Usínala jsem s pocitem, že tento listopad se stane mým prvním listopadem, který budu mít ráda. Blažený pocit ale neměl trvat dlouho.

Druhého dne odpoledne jsem odstartovala listopad zjištěním, že mi ze sklepa bylo ukradeno jedno z mých kol. Můj téměř nejetý bajk, na který jsem celé léto díky operaci čelisti nemohla sednout. Celé odpoledne jsem to řešila s policií, vyměnila všechny zámky a v noci moc nespala. Ráno jsem se probudila a připadala si jako malá holčička, která chce to svoje kolo! Spadla jsem do deprese, na běhání jsem neměla myšlenky a ani čas, a dokonce jsem přemýšlela, že i to běhání zabalím. Ukradené kolo hned prvního znamená minus bod pro listopad. 

Z deprese mě naštěstí ještě ten týden vytáhla moje nová pracovní zkušenost a s ní spojená krátká pracovní cesta do severního Německa. Nedělní ráno jsem se tam šla konečně proběhnout kolem řeky, po úplné rovince, v dobrém tempu. A hned mi naskočilo lepší naladění. Konečně se mi rozběhly myšlenky v hlavě, naplánovala jsem si, že dokončím některé další kostlivce typu udělání šatny. A nebo že upeču husu. Další plusový bod pro tento listopad – zvládla jsem depresi, kterou na mě nikdo z mých nových kolegů nepoznal. Běhání nezabalím. A ještě zbývá ta husa.

Při běhání mě baví přemýšlet o pohybu. Nemám ráda kratší a rychlejší úseky. Na tento trénink se mnou ráda chodí moje parťačka. Kromě jiného je takovou mojí konzultantkou, specialistkou na pohyb, je v tom studovaná, má své vlastní zkušenosti, je perfektní trenérka. Protože má taky nějaká pohybová omezení díky svým zdravotním krkolomnostem, přemýšlí o pohybu a někdy i nahlas. 

Při jednom rychlejším tréninku mi vysvětlila praktické použití mého nejméně oblíbeného cviku z běžecké abecedy – kolesa. Běžecké koleso při mé neobratnosti (způsobené autonehodou) vypadá podivně, ale když jsem ho zkusila aplikovat při rychlejším běhu a našla jsem jeho využití, začala jsem ho mít ráda. Při každém běhu teď na něj myslím a rázem je pro mě tento pohyb hned příjemnější. Po rychlejších úsecích či delších tratích mě už nebolívá moje bederní lordóza. Naopak se mi bedra a i „podprdelní“ svaly uvolňují. Další plusový bod pro listopad.

Ještě jeden plusový bod připíši za to, že mě nic nebolí, a to i když zvyšuji délku tratí. Běžné proběhnutí se ze 3 až 4 kilometrů zvýšilo na 6 až 7, desítku zvládnu v pohodě, mám za sebou patnáctku. Kotníky mi stále drží, běhám v kompresních štulpnách, anebo podkolenkách.

Náladu mi taky zlepšil trenér Honza po tom, co jsem přišla na trénink do fitka. Poprvé jsem si nevzala svoje plandavé tříčtvrťáky, ale černé tříčtvrteční legíny Asics, ve kterých běhám. Přišel za mnou po tom, co jsem vyskočila na pás a rozběhla se. Říká mi: „Teda, ty budeš mít za chvíli závodní figuru!“ To potěší! 

Ano, vnímám, že mi je oblečení volnější, až to kolikrát ani nevypadá pěkně. A tak jsem po delší době skočila na váhu a nevěřila svým očím. Mám minus devět kilo. Po patnácti letech mám váhu pod sedmdesát kilo. Běhání mi nastartovalo metabolismus, pak přišla osmitýdenní pauza od sportu díky operaci čelisti, změna stravy z pevné na tekutou a mixovanou, zrychlení a ozdravení metabolismu díky kyslíku a naskočila svalová paměť a mně se začalo měnit tělo. A tak jsem díky Honzovi a váze připsala listopadu další plusový bod.

Tenisky

Minulý měsíc jsem přemýšlela o běhání v zimních měsících. A taky o teniskách. Poptala jsem se trenéra Honzy a jsem trošku více v obraze. Ještě se zajdu podívat do běžecké speciálky. Honza mi vysvětlil, že on má tenisky několikatery – tréninkové, závodní, pomalejší povrch, rychlý povrch, na dlouhé tratě, takzvané objemovky a možná nějaké další, na které jsem zapomněla. 

Doporučuje mi mít aspoň dvoje a ty střídat. Tenisky jsou tedy na různé druhy povrchu – na silnici, které mají vyšší odlumení a do terénu. 

Do terénu doporučuje jiné tenisky než s hladkou podrážkou – kvůli blátu. Pro zimní měsíce se dělají i goretexové, které nejsou promokavé. To bylo to, co jsem řešila nejdříve – přece nechcete běhat v zimě v mokrých ponožkách. Je dobré tedy mít nějaké „krosovky“, aby to „neklózalo“ po brněnském chodníku. Krosovky mají různé druhy vzorků podrážky. Ty, co mají velké špunty, jsou vhodné do bláta, sněhu a pro těžký terén. Na silnici a rovném povrchu z toho pak ale bolí nohy. Více se o druzích bot rozepsal kolega Vít Kněžínek v článku „Druhy bot na běhání. Základní otázky a odpovědi, jak vybrat ty svoje“.

Když v zimě svítí sluníčko, sníh povolí, trošku roztaje a pak přimrzne, stává se z toho pěkná klouzačka. Na to nepomůže nic. Když je led, je lepší vzít krosovky s větším vzorkem a jít běhat do lesa, kde je sníh a líp to drží. O technice běhu a botách na sníh a let se opět rozepsal specialista Vít Kněžínek.

Na delší tratě jsou pak vhodné objemovky s dobrým tlumením. Nechytračím, jen si rekapituluji to, co mi Honza řekl. Vyrazím se poptat, podívat, co se ve speciálce nabízí, zamyslím se nad mým tréninkovým plánem, zkonzultuji s Honzou a nějaké další si pořídím. Mám tedy naději, že se mi bude dobře běhat venku, nebudu „klózat“ a běhat v mokrých ponožkách. Začínám se na to zimní běhání i těšit!

Slovo trenéra Jana Kohuta:

Prodlužujeme délku pomalého běhu tak, abychom s Andie do Vánoc zvládli půlmaraton a zrychlili tempo. I přes pracovní vytížení se Andie snaží vše zvládnout a tréninky nevynechávat. Když nevychází čas na posilovnu, zařazujeme hodinový výběh s posilováním v přírodě, vždy desetiminutový běh v kombinaci s krátkým posilováním – a to dle zpětné vazby v tréninkové tabulce Andie moc baví.

Autorka textu: Andrea Zelená

Okomentovat

Vyplněním tohoto formuláře souhlasíte s uložením a používáním Vašich dat na našem webu

Související příspěvky