Mnohonásobná mistryně ČR v maratonu začala běhat až se syny. Ostravanka Petra Pastorová

Pokud běháte v Ostravě a přilehlém okolí, nemohli jste ji minout. Petra Pastorová (*1977) má k tomuto regionu silný vztah a kromě pravidelné účasti na mnoha místních závodech také jeden pořádá. Je ředitelkou RBP Ostrava City Marathonu, který jen tak mimochodem už sedmkrát vyhrála. Mimo to je držitelkou několika českých rekordů a vícenásobnou mistryní ČR v půlmaratonu i maratonu. 

Jsi žena, matka, běžkyně, trenérka a ředitelka RBP Ostrava City Marathonu. Je pravda, že jsi začala běhat až poté, co začali tví synové?
Ano. Už jsou všichni tři dospělí, ale já opravdu začala běhat a závodit trochu i díky nim, když jsem je doprovázela na jejich školní a jiné soutěže.

Obvykle je to naopak –⁠ běhající rodiče inspirují k běhu své děti. Jak se stalo, že tvé děti začaly běhat? 
Skoro mě napadá, že začali běhat, jak se narodili, ale ne –⁠ bylo to až osm měsíců poté. Běh je pro člověka přirozený pohyb, jen je škoda, že většinu dětí jejich rodiče zabrzdí svým špatným životní stylem a ony zapomenou, že kdysi uměly běhat. Mí synové byli tak hyperaktivní, že byli schopní běhat celé dopoledne, nejraději ještě s klackem v ruce. Naštěstí jsme měli kousek les. 

Běhají dodnes všichni?
Ano, běhají všichni dodnes, nejmladší běhá nejčastěji kolem Havířovské hokejové haly, kde hraje už za muže, prostřední Patrik běhá každý den v parku ve Valencii, kde momentálně studuje a nejstarší Daniel běhá nejčastěji po beskydských a jesenických kopcích, kde se účastní různých trailových závodů. 

Podle běžeckých tabulek jsi od roku 2010 uběhla slušných 58 maratonů. Jen za rok 2022 jsi jich uběhla jedenáct. Není taková nálož kontraproduktivní? Stíháš mezi závody regenerovat?
Závodím celkem hodně. Mám ráda tu závodní atmosféru a setkání s běžeckými přáteli. A ráda také spojuji závody s cestováním a poznáváním jiných krajin a zemí. Takže někdy regenerovat nestíhám.

Jaký byl pro tebe rok 2022?
Kromě maratonu jsem běžela dvakrát 50 km a mistrovství světa na 100 km a na obou distancích jsem zaběhla nové české rekordy. V první polovině roku 2022 jsem závodila na půlmaratonech RunCzech, ve kterých jsem mezi Češkami stála na stupních vítězů. Zkusila jsem si také trailové závody a nominovala se na Golden trail sérii na Madeiře. Na stupních nejvyšších jsem v roce 2022 stála na závodech v Itálii, Francii, Polsku, Německu i Švýcarsku. Byl to pro mě úspěšný rok a se svými výsledky jsem víc než spokojená.

Většinu závodů absolvuješ v Moravskoslezském kraji, v Ostravě pořádáš i závod a běháš za místní Maraton Klub Seitl. Předpokládám, že máš k tomuto regionu silný vztah?
Ano, v Ostravě bydlím, trénuji, běhám. Spolu s klubem organizujeme nebo spoluorganizujeme hodně běžeckých závodů v regionu. Snažím se motivovat běžce ke splnění jejich vysněných cílů. Nejsilnější vztah mám samozřejmě k ostravskému maratonu, který jsem už sedmkrát vyhrála, ale především jsem jeho ředitelkou.

Jak se vůbec stalo, že ses stala organizátorem Ostravského maratonu?
Ředitelem závodu byl Oldřich Zvolánek a po jeho odstoupení mi Otto Seitl tuto funkci nabídl. Zkušenosti s organizací takto velkého závodu jsem získávala postupně. Musím říct, že není jednoduché mé vize, které znám ze zahraničních závodů, praktikovat u nás v Ostravě… Věřím ale, že se nám daří závod organizovat ke spokojenosti především závodníků a také všech zúčastněných.

Co tě na organizaci závodu nejvíc překvapilo?
Asi nejvíc mě překvapilo a zároveň potěšilo, když mi první ročník mého ředitelování” běžci na startu spontánně začali tleskat a zaskočili tím i komentátora závodu. Příprava závodu je náročná celoroční záležitost. Baví mě přitom, že se potkávám s různými inspirativními lidmi.

Na svůj první maraton jsi prý vyběhla v obyčejných botech, bez jakékoliv přípravy, bez občerstvování v průběhu a dokonce bez znalosti, kolik takový maraton měří. Je to tak?
Ano, běžela jsem v kožených prestižkách svého nejstaršího syna. Na startu jsem si vyhlídla hlouček mužů, které jsem si podle jejich oblečení vyhodnotila jako běžce, kteří ví, co běží a běžela s nimi. 

Jako trenérka ale tento postup asi doporučit nemůžeš, ne?
Nedoporučila bych prvomaratoncům běžet bez přípravy, což naštěstí udělá málokdo. Naopak mi u dnešních běžců chybí ta domluva a vzájemná pomoc v tahání” tempa a spolupráce během závodu. Myslím si, že bychom měli naslouchat radám starší generace běžců –⁠ přeci jen dosahovali lepších časů a například tříhodinový limit pro maraton, který měli na některých závodech oni, zvládne nyní jen málokdo.

Pozoruješ, že od dob covidu už není o závody takový zájem? Nebo naopak se zájem zvýšil, protože více lidí začalo běhat?
Covid určitě běžecké závody v ČR změnil. Na závodech je méně běžců, ale na druhou stranu mám dojem, že závodů stále přibývá. Těžko říct, proč závodníků ubylo, jestli z finančních důvodů, nebo právě proto, že je závodů více. Co mě ale mrzí, je pohled Čechů na běžecké závody, který je často více komerční něž sportovní. V zahraničí je to jiné, ale to nesouvisí s covidem, nýbrž spíše s naturelem.

V době, kdy ses opakovaně stala mistryní ČR v maratonu a půlmaratonu, ses běhu věnovala na profi úrovni? Dá se takto v ČR vůbec uživit?
Profesionální sportovec je ten, který má uzavřenou smlouvu a pobírá pravidelný plat. Takových v atletice moc není a běžců na dlouhé tratě ještě míň. Já jsem nikdy nebyla profesionální běžkyně, Český atletický svaz mě nepodporoval. Hledala jsem závody, na kterých jsem měla šanci vyhrát prize money. Na některé závody mě pozvali. Mistrovství republiky mívají malé finanční ohodnocení, pokud vůbec. Obecně jsou na závodech v ČR minimální finanční výhry. Z mého pohledu se tady o uživení” během nedá ani uvažovat. 

Běháš silnice, ale i hory. Cizí ti není ani ultra. Která vzdálenost a povrch tě baví nejvíce?
Jsem spíše silničář. Letos jsem si vyzkoušela 100 km na cestě a zaběhla jsem kvalitní čas. Hory mě ale baví, protože jsou krásné a zároveň těžké. Většina kilometrů, které naběhám, jsou v tréninku a ty běhám mimo silnici. Jednak mě různorodý povrch baví a pak šetří nohy a klouby.

Máš ještě nějaký nesplněný běžecký sen? Co máš v plánu na tento rok?
Naštěstí mám spoustu běžeckých snů. Je hodně závodů, které bych chtěla běžet a zažít. Láká mě posunout si časy v ultradistancích a prožít některý z největších ultramaratonů světa.

Ve zkratce:

  • Oblíbený závod v ČR\SK: RBP Ostrava City Marathon
  • Běžecký vzor: více mě inspirují osobnosti mimo běh
  • Největší úspěch: maraton za 2.36 a 100 km za 7:18
  • Nejoblíbenější jídlo před závodem: avokádo
  • Nejoblíbenější jídlo po závodu: arašídové máslo
  • Nejlepší regenerace: spánek
  • Nejméně oblíbený trénink: ten, který nemůžu odběhnout

Podobné příspěvky

Přezujte se a zkraťte krok aneb jak v zimě běhat a neuklouznout

Běh nebo kolo na prvním místě? Data z aplikací Strava a Garmin za rok 2023 ukázala i to, co vám pomůže k osobáku

Reportáž z horké Austrálie: Ultra Trail Kosciuszko-Kosci na 100 km, moje zkušenost, která bolela tělo i duši