V začátcích své běžecké kariéry jsem holdovala jen silničním běhům. Přeneslo se to nejspíš z lásky k silniční cyklistice, která mi zůstala i po 20 letech v sedle. Silniční běhy jsem ovšem zavrhla jen krátce po svém prvním půlmaratonu v Berlíně v roce 2014 a trvale se přezula do trailové obuvi. Bahno a kopcovitý terén už mě neděsí, ale naopak vyloženě baví a přitahuje.
Přesto jsem se letos, ač v trailových botách, vydala na start ve stínu slavného Vítězného sloupu. Spolu s 35 tisíci dalšími běžci jsem vyběhla do ulic německého hlavního města. Pro berlínské pořadatele to bylo šťastné načasování. Běželo se v neděli 7. dubna, den po pražském půlmaratonu, na který se snesla vlna kritiky kvůli zpackané organizaci. Místo ohlášených čtyř občerstvovaček jich na berlínské trati nakonec bylo šest a desítky metrů za cílem u Braniborské brány jste se mohli pohodlně osvěžit, co hrdlo ráčilo.
Co mě ale přimělo se po těch deseti letech vrátit a potrápit se na tvrdém povrchu městských ulic? Bude to klišé, ale je to genius loci. Berlín má zkrátka něco do sebe, pro mě je to takový evropský New York, jen s pohnutější nedávnou historií. Vnímám ho jako velké živé muzeum, kterým vás pořadatelé chytře protáhnou.
Exkurze prostorem i časem začíná už při registraci, která se tradičně koná po dobu dvou dnů na bývalém letišti Templehof. Letiště je od svého uzavření v roce 2008 využíváno pro kulturní a sportovní vyžití. Od roku 2014 se organizace dost proměnila a vylepšila. Projdete několika kontrolami a startovní číslo vám vyrobí, když přijdete na řadu. Příjemným překvapením byla i možnost nechat si zdarma vytisknout portrétovou fotografii jako malý suvenýr.
Organizátoři upustili od dávání startovních tašek s drobnostmi, ale s prázdnou neodejdete. Máte na výběr buď pončo, které dostanete v cíli, nebo průhlednou tašku, do které si uložíte vlastní oblečení a vše pak vyzvednete po doběhnutí. Každý účastník také dostal textilní náramek, díky kterému jste mohli při procházce po městě ty tisíce běžců snadno identifikovat.
Nedělní start se opět nesl v duchu dokonalé organizace. Na každém rohu jste narazili na pořadatele s informacemi. Ti, se kterými jsem mluvila já, hovořili a vtipkovali plynule anglicky. Myslelo se na všechno, od jasně značených vstupů a východů, až po potkávací místo s písmeny abecedy, kde jste se po doběhnutí mohli snadno najít s přáteli.
Třicet pět tisíc běžců je velká masa lidí, kterou je na startu třeba rozdělit. Start probíhal v sedmi blocích, v pěti vlnách a v časovém rozpětí 65 minut. Z obřího parku Tiergarten se běželo čtyři kilometry rovně směrem na západ. Trať je téměř bez převýšení, také proto má pověst trati velmi rychlé. U zámku Charlottenburg odbočíte na jih a od devátého kilometru se trasa vrací zpět na východ. Proběhnete se po známé Kurfürstendamm, Potsdamer Straße, Potsdamer Platz plné moderních budov až k Checkpointu Charlie, kde vstoupíte do oblasti bývalého východního Berlína. Odtud už pak zbývají jen něco přes tři kilometry, než se dlouhý had běžců stočí na Unter den Linden.
Poté vás nohy vás zanesou na cílovou rovinku skrz Brandenburskou bránu. Již zmíněné občerstvovací stanice byly v parném počasí opravdu zásadní, ale i přesto se s blížícím se cílem navyšoval počet lidí, které jsem viděla ležet na chodníku. Ten den si, bohužel, tito sportovci nebudou pamatovat příliš pozitivně.
A jak budu na tento den vzpomínat já? Trať mě bavila, atmosféra byla díky oficiální i spontánní hudební produkci strhující. Zajištění na trati i v cíli bezchybné. Poprvé v životě jsem si zaběhla závod bez sluchátek, poprvé jsem nespoléhala na sacharidové bomby před startem ani v průběhu závodu.
Za dalších deset let se určitě vrátím, vypadá to na pěknou tradici. Mezitím si ale budu užívat křivolaké pěšinky anglického jihozápadu a těšit se z fantastických výhledů na moře. V tom má Berlín a jakékoli jiné velkoměsto těžkou konkurenci.
PS: Berlínský půlmaraton se nově zařadil do skupiny Superhalfs závodů, kterých je aktuálně šest, a projedete díky nim velký kus Evropy. Pokud vás závodní turistika baví stejně jako mě, tohle by mohla být pro vás parádní výzva.
- Jak běhat v temných ulicích bezpečně a bez stresu
- Od kanad po karbon: Tajemství běžeckých bot a proč rekordy netkví v podrážce
- Je Garmin Edge 1050 ten nejlepší cyklocomputer na světě? Otestovali jsme Rolls Royce pro cyklisty
- Běhání při kojení: prospívá, nebo zhoršuje kvalitu mléka? Kdy začít a na co si dát pozor
- Vyzkoušeno za vás! Funguje zázračná metoda, která vyřeší chutě na sladké, nedostatek energie i nadváhu?