Jáchym Kovář (29) je tak trochu běžecký chameleon. Exceluje mezi vytrvalci i na dráze, loni – už počtvrté v řadě – úspěšně obhájil titul domácího šampiona na MČR v krosu a zároveň se dostal do TOP 10 historie českého stýplu. Co mu pomáhá zůstat dlouhodobě „ve hře“, a co ho naopak na současném běžeckém světě mrzí?
Co běží v hlavě Jáchymovi Kovářovi, když běží?
Záleží, o jaký běh jde. Při volných bězích si většinou jdu především mentálně odpočinout a uspořádat si myšlenky nebo poznávat nová místa. Často mě při tom napadají nápady, které pak využívám v práci a vlastních projektech. Při intervalových trénincích nebo závodech se snažím soustředit na samotné tempo, počet kilometrů a také všechny ostatní důležité věci s tím spojené, jako je správné oblečení a obuv, hydratace, doplňky nebo dobře zavázané tkaničky.
Míváte chvíle či období, kdy se vám fakt nechce? Co vás i přesto vytáhne ven?
To zná asi každý. Když se mi nechce, tak se na běhání snažím najít nějakou pozitivní věc. Pro mě to je například zlepšení, objevování nových míst, lepší nálada, mentální odpočinutí, setkání s kamarády nebo jen úspěšné splnění tréninkového plánu.
Vyhecovat se je jedna věc, ale velkým oříškem bývá i udržitelnost. Co vám pomáhá vydržet u sportu dlouhodobě?
Při sportování je podle mě nejdůležitější zůstat zdravý a mít z daného pohybu stále radost. Bez těchto věcí je to velmi těžké. A přitom na ně spousta sportovců zapomíná. Mně dělá radost samotný pohyb a všechny výhody, které z něj plynou – nové zkušenosti, zlepšování se, poznávání nových lidí a míst, získávání nových pohybových vzorů… Samozřejmě je důležitá i motivace a houževnatost. Ty ale úzce souvisí se zmiňovanou radostí a zdravím.
Jako běžec se pohybujete na pomezí několika disciplín. Je to spíš zahlcující, nebo vám to naopak pomáhá zachovat rovnováhu?
Pestrost vnímám jako výhodu. Stále se tak učím novým věcem a trénink není stereotypní, ale plný nových podnětů. Rozvinula a zocelila mě i sportovní škola. I když mi spousta lidí před nástupem na Fakultu tělesné výchovy a sportu říkala, abych nechodil na školu, která není zaměřená přímo na výkonnostní sport, jsem rád, že jsem si šel za tím, co mě baví, a těžím z toho.
Jak se udržujete fyzicky i psychicky v pohodě?
Trénuju tak, aby mě sport neomrzel. A pak to jde samo. Snažím se také dostatečně spát, kvalitně jíst a vidět ten progres nejen ve sportovním světě, ale i v práci a projektech, které mi dávají smysl.
Umíte si dovolit i odpočívat?
Poslední dobou s tím trochu bojuju, protože pořád něco vymýšlím. Ale rád si pospím, zajdu do sauny, do páry, na masáž nebo zkusím jiný sport. Určitou formou odpočinku je pro mě i práce.
Jaký je váš recept na úspěch? Co je ve vaší sportovní kariéře největší „game changer“?
Není to žádná konkrétní věc, ale spíš dlouhodobá vytrvalost. Spousta vrstevníků mě dříve předbíhala, ale díky tomu, že já jsem vydržel a pracoval na sobě, jsem dosáhl lepších výkonů než oni. Důležité je být stále cílevědomý a svou přípravu, regeneraci, životosprávu a další „dílky celé skládačky“ posouvat dopředu.
Jaký máte vztah k technologiím a aplikacím? Jste posedlý daty, nebo se snažíte udržet zdravý balanc mezi tím, co říkají technologie, a intuitivním nacítěním na vlastní tělo?
Technologie jsou skvělý pomocník a jdou neustále dopředu. Snažím se držet krok, vzdělávat se a zkoušet nové věci. Určitě ale nejsem ten typ člověka, co by běžel do obchodu pro každou novou řadu hodinek nebo hrudního pásu. Tréninky se snažím především vnímat vlastním tělem a běhat podle intuice. Aktivity poté zaznamenávám do aplikace Strava. A doporučil bych to i ostatním – nebát se běhat podle pocitu a nikam se nehnat, hlavně u volných běhů. Zároveň je fajn, když si běžec najde kvalitního trenéra, který nejen pomůže s nastavením systematického a udržitelného tréninku, ale dokáže i předejít mnoha zraněním a dalším problémům.
Je něco, co podle vás (hobby) běžci přeceňují?
V dnešní době mi přijde, že spousta lidí spoléhá na vybavení a je pro ně nejdůležitější se aktivitou pochlubit na sociálních sítích. Dobré boty jsou samozřejmě důležité, ale k běhu nepotřebujete drahé oblečení, hodinky, VIP vstup do fitness nebo špičkový mobil na fotky a videa. Potřebujete především motivaci a vnitřní radost, které jsou víc než výbava.
Ve světě elitních běžců to ale už nebývá tak jednoduché…
Je to tak. V běhání mě poslední dobou mrzí dvě věci. První je, že lidi dávají přednost obsahu zaměřenému na bizár před kvalitním obsahem nebo obsahem sportovců s kvalitními výkony. Pro každého sportovce na výkonnostní úrovni je každá podpora, nejen na sociálních sítích, strašně důležitá. Může pak díky ní například získat nějakou spolupráci, která ho motivuje a posune zase o krok dále. Druhá věc, co mě mrzí, je, že systém nedokáže výkonnostním sportovcům zajistit ani základní podmínky – prostory pro trénink, bydlení, jídlo a regeneraci. Sportovci pro ty nahoře jsou jen jakési číslo a nezajímají je jejich existenční problémy. Proto pak sportovci odchází do zahraničí, i když kolikrát ví, že tam jdou hlavně za těmito výhodami, které u nás nedostali, spíš než za zlepšením své výkonnosti.
Vy ale zatím zůstáváte v českém rybníčku. Na jaké závody se teď nejvíc těšíte?
Těším se na Mistrovství světa v horských a trailových bězích ve Španělsku, na které bych se měl kvalifikovat po nedávném MČR v běhu do vrchu, které se mi podařilo vyhrát. Těším se také na další závody u nás, které mám v plánu a mezi které patří Běh okolo Muňáku, Bobr Cup, Vokolo Priglu, Malá cena Velké Verandy nebo kola Armádní běžecké ligy.
Jáchymovu cestu – autentickou a bez „clickbaitových“ bizárů – můžete sledovat na jeho sociálních sítích:
- Facebook: www.facebook.com/KovarJachym/
- Instagram: www.instagram.com/kovarjachym/
- Strava: www.strava.com/athletes/kovarjachym
- YouTube: www.youtube.com/user/11JACHYM/videos
Přečtěte si také:
- Běh je o vnitřní radosti, ale podporu dnes získává bizár, říká multitalentovaný Jáchym Kovář
- Dovolená bez výčitek: Co (ne)jíst, když nechcete ztratit formu ani radost
- Když je doma ticho a zmizí dětský křik, tak může začít pohyb
- Letní pauza: Dva týdny jsem neběhala a tohle se stalo
- Bolest, pot a slzy v srdci francouzských Alp: Jaké bylo Mistrovství světa Spartan Ultra?