Poslední etapa MUMu nazvaná Cimrmanova má jistá specifika. Tím prvním je, že běžci startují v několika vlnách od těch nejslabších běžců po ty nejrychlejší, aby v cíli byli všichni nejpozději kolem 15. hodiny a stihli společné vyhlášení. Druhou zvláštností je, že se běží dvě stejná kola o délce půlmaratonu, nicméně náročnost a převýšení zůstávají stále na velmi vysoké úrovni.

Předposlední etapa MUM byla poznamenána především nočními bouřkami, které běžcům přinesly toužebně očekávané ochlazení, ale také způsobily komplikace na trati závodu. Popadané kmeny stromů, rozbahněné cesty udělaly své.

V páté etapě si běžci mohli užít nejen malebné údolí Svratky poblíž Víru, ale lesní cesty od Černovic až skoro do cíle, a to s dostatkem třešní, ale i bláta a kaluží, když cesty byly rozryté těžkou lesní technikou – opět jeden z důsledků kůrovcové kalamity. A vidět byly stromy napadené kůrovcem, které ještě teprve kácení čeká. Je ale pravda, že velká část lesních cest byla zpevněná, asfaltová a když na nich bylo rozsypané modřínové nebo jiné jehličí, krásně to vonělo.

Ve středu bylo počasí k běžcům o trošičku milosrdnější, teplo sice bylo, ale ne tropické. Svahy i okolí cest vohančických lesů nad Tišnovem nabízely kontinuální nabídku občerstvení lesními jahodami, ale kdo chtěl uspět, nesměl se u nich zdržet příliš dlouho. Vždyť na běžce čekal výškový profil se stoupáním přes 900 metrů, z toho třeba také na tišnovskou rozhlednu Klucaninu a boční přechod Květnice, ale i malebné údolí potůčku Besénku, směřujícího do cílového místa – Lomnice.

Blanenská etapa MUM se kromě tradičně náročné trasy vyznačuje i tím, že zde startují běžci v rámci Okresní běžecké ligy, a tím každoročně zvyšují počet účastníků této etapy. Letos se Blanenská vyznačovala ještě dvěma důležitými fakty, a to, že bylo opravdu horko a také, že zde poprvé na MUMu startoval Radek Brunner, který letos poběží závod 3 ze 7.