Jsem virtuál, propadl jsem cyklistice z obýváku
Cyklistický trenažér jsem většinou bral jako něco, na čem vydržím maximálně kolem hodiny a půl. Pak to už bylo jen peklo, skřípání zubů a počítání každého metru, vteřiny. Venku je to nesrovnatelně, o tom žádná. Jenže přišel virus a jelikož musím být kvůli srdci doma, tak mi pohyb hned chyběl. A tak jsem si nechal dovez Tacx Neo 2 Smart, stáhnul platformy od několik poskytovatelů závodu a tras a pustil se do závodu na Šumavě. Stačil jeden závod a stal jsem se závislým. A co mě na tom tak baví?